Mexický deník aneb poprvé v Mexiku

Balíme a vyrážíme směr Lampacitos. Lokalita (GPS , 24 10 687, 99 44 913, výška 1018m) „stará cesta na Lampacitos” je na odbočce podle krásného potoka, pramenícího přímo ze skály. Místní mají do tohoto pramene strčeny dvě polyethylenové trubky a vedou čistou vodu asi 2 km do blízké obce. Potok tam sice vede také, ale takhle mají relativní jistotu, že voda není znečištěná. Často je po celém Mexiku vidět, jak většinou podle silnice vedou vodovodní trubky jen tak volně pohozené. Nikdo si nedělá starosti s tím, aby se ty trubky zakopaly do země. Skoro zde nemrzne. Voda ale musí do cíle své cesty dorazit značně nekvalitní. Při předpokládaném odběru vesnice jí musí trvat několik dnů něž dorazí na místo určení. Po celou dobu do té černé trubky pere místní slunce. Nevím proč to nezakopají. 

Ariocarpus trigonus, Arramberi - nad potokem

Zastavujeme u brodu přes řeku a vyrážíme na kopečky za potokem. Čeká nás převýšení asi 100 m. V tom pařáku to některým z nás dává docela zabrat. Ani se tomu nedivím. Vím, že už se všichni těšíme po návratu na nádhernou koupel v čistém potoku. Na kopci nacházíme až úplně na hřebeni a jako vždy na jihovýchodní straně žlutě kvetoucí Ariocarpus trigonus. Pavel tvrdí, že to je v této oblasti docela překvapení. Je to asi 4 km od červeně kvetoucích Ariocarpus confusus, takže se očekávalo, že i tady to bude nějaká trochu odlišná forma červeně kvetoucích A. confusus. O kytičkách se vědělo, ale snad je neviděl nikdo kvést. Teď je již jistota. Je to trigonus. Není to veliká populace a vypadají docela špatně. Většina jich nekvete. Na to že je po období dešťů , nejsou rostliny moc napité. 

Po povinném focení slézáme do údolí a vrháme se na studené pivo a chladivý potok. Koupeme se jak nás pán bůh stvořil a je to velice příjemné. Opět pereme a zároveň sušíme na kamenech prádlo. Bohužel čas je nekompromisní a po třech hodinkách, které utekly jak ta voda v potoce se vracíme do městečka Aramberri. Na náměstí v hotýlku Maria Luisa, kde jsou již kluci známí, si dáváme dobré obalované kuře s hranolkama. Nocovat odjíždíme na stejné místo jako před dvěma dny. Místečka pod stanama máme ještě uklizená. Okolo jede místní boy na oslu a veze dříví na topení. Pavel se ho ptá, za kolik by náklad prodal, ale chtěl dost s tvrzením, že za tolik to prodává ve vesnici. Kluci s ním zavedou trochu konverzace. Následuje obvyklé upozornění na přítomnost jedovatých hadů a vydává se rozvážnou oslí chůzí do údolí. My vyrážíme hledat dříví na oheň. Nalézáme několik starých juk, což bohatě stačí.

Ráno 22. 10. - nocoviště nad křižovatkou u Arramberi

22. 10. 2004 - Ráno vyrážíme poměrně brzo, protože toto nocoviště již máme nafocené. Bereme směr Galeana a Rayones. Za křižovatkou na Aramberri je vesnička La Ascencion. Kousek za vesničkou máme po pravé ruce malý kopeček, který je, jak je to v Mexiku zvykem, celý oplocen. Prolézáme pod ostnatým drátem a na vrcholku je několik Ariocarpus retusus s prožranými středy, asi od koziček, a Thelocactus bueckii. 

Thelocactus bueckii, La Asuncion

Při cestě na Galeanu navštěvujeme loučky pod borovým hájem, které jsou domovinou pro Echinocereus kninpelianus a Neobesseya asperispina. Jsou to mrňavé rostlinky rostoucí v trávě.V okolí je plno strašně hlubokých děr, které nejsou vůbec zabezpečené. Našim bezpečákům by asi zešedivěly vlasy, kdyby to viděli. Zde je to ale normální. Těží se tu prý fosforit. Nevím jak to mohou bez jakékoliv mechanizace dělat, ale asi to nějak jde, možná, že to jsou jen zkušební sondy. 

Echinocereus knimpelianus u cesty na Linarez

Konečně vjíždíme do Galeany. Prý je tu pro kaktusáře nebezpečno. Na kraji města doplňujeme zásoby plynu na vaření. Mexičan nedokáže pochopit, že uzávěr má opačný závit. Matici již celou orval hasákem a tak radši volám na Vlastu, ať mu to jde vysvětlit. Za plynovou čerpačkou je benzínová stanice a tak doplňujeme taky benzín. V Mexiku existuje jen jedna síť čerpacích stanic a všude jsou stejné ceny. Jmenují se PEMEX (Petroleum Mexico).

Pumpa v Galeaně

Vjíždíme na náměstí a následuje obvyklá procedura focení a nákupů. Taky se jdeme přihlásit na místní policejní stanici, protože se budeme pohybovat v ožehavé oblasti nálezu Aztekium hintoni a Geohintonia mexicana. Tato lokalita byla objevena teprve v roce 1992 a vzbudila velkou senzaci. Podle toho taky asi vypadala frekvence její návštěvnosti poté, co vešlo ve známost, kde se nalézá. Místní toho také dokáží náležitě využít, jak se zmíním později. Vyhledáváme ještě místní internet a posíláme domů e-maily. Venca zachraňuje volby v Luštěnicích a já hlásím do Evropy, že jsem ještě naživu.

Na náměstí v Galeaně

Při návratu k autu zjišťujeme, že máme píchlou gumu. Okamžitě je nám doporučen místní gumař. To je pro mě veliký zážitek, na který si časem docela rychle zvyknu. Jednak vybavení dílny je vyráběno většinou doma a je zajímavé, že se u všech gumařů podstatně liší. Podlepovat bezdušovou pneu jen záplatou je taky unikát. Pravda ale je, že opravená kola většinou držela i při větších rychlostech na dálnici. Při stavu místních komunikací mají určitě bohatou praxi. 

Lokalita Aztekium hintonii

Auto je zase provozuschopné a tak vyrážíme směr geohintonie. Kousek za Galeánou odbočujeme do blízké vesničky. Trefujeme se na špatnou prašku a tak následuje povinné kolečko po kukuřičných polích okolo vesnice. Jelikož světla již ubývá, je škoda ztracené půlhodinky. Projíždíme vesnicí a již neomylně se trefujeme na tu správnou. Projíždíme krásným údolím a zkušebně zastavujeme na 13 km. Světla k focení již kvapem ubývá a tak vybíháme na okolní skály. 

Sádrovce

Je zde již všude bílý sádrovec a na něm svěže zelené vranečky. Bohužel po kaktusech ani stopy. Dělám narychlo několik fotografií a přejíždíme na 17 km (GPS 24 38 264, 99 54 973, výška 1412 m nm. Tam je konečně nalézáme. Na kolmé sádrovcové stěně jich roste plno. Od semenáčků po jedince veliké až 12 cm. Geohontonie jsou o něco menší. Začínám fotit, ale světla je již málo. Je zajímavé, že rostou jen v určitých místech, přesto, že podmínky se zdají všude stejné. Objevuje se Venca, který šel z 13 km pěšky. Rozhodujeme se, že se sem ráno vrátíme. Stojí to určitě za to. 

Aztekium hintonii

Vracíme se asi 7 km na stanoviště vhodné k stanování. Jelikož je už tma, rychle stavíme stany. Během chvilky se objevuje baterka s místním rančerem. Viděl asi světlo a tak se jde podívat, co se u něj na pozemku děje. Dostáváme povolení k nocování a s tím klasické upozornění na jedovaté hady. Asi si opravdu musíme dávat pozor a nikterak to nepodceňovat. Jdu se rychle přesvědčit jestli mám zapnutý stan. Děláme ohýnek a jdeme brzo spát. V noci zjišťuji, že jsem si postavil stan 0,5 m od kraví stezky. Docela jsem se leknul, když mi u hlavy prošlo několik krav. Naštěstí byly dobře vychované a nešláply na mě.

 pokračování příště…

Mexický deník, část 1. | 2 | 3 | 4 | 5