Probouzíme se do chladného rána, za námi Yécora i Maycoba,
nacházíme se v řídkém borovém lese v kamenitém terénu uprostřed
kopců někde u Maguechi už ve státě Chihuahua a před námi dlouhá
cesta státy Chihuahua a Durango do Coahuila. Původně jsme si
pohrávali s myšlenkou na Národní park Cascadas de Basaseachi, odtud
se pustit na jih územím Tarahumarů přes Barrancas Alta Tarahumara a
Národní park Barranca del Cobre, ale tato představa se z časových
důvodů a po předchozích cestovních zkušenostech ukázala jako
nerealistická. A tak jsme vyrazili dále po Mex 16 přes Chihuahua,
Delicias, až k Ciudad Camargo.
 |
|
Obr. č. 1 – Já a
Petr, dva starci rozjímající v chladném ránu
uprostřed horského borového lesa |
Souvislý lesní celek Sierra Madre Occidental opouštíme před La
Casita a v nadmořské výšce 2000 m vjíždíme do rozsáhlého
nesouvisle kopcovitého území, svými vrcholy nepřevyšujícího
2400 m n. m. Terén se postupně snižuje, snižují se nejen vrcholy
okolních kopců, ale i jejich vegetace. Ta řídne a mění svůj
původně lesní charakter na polopouštní. Míjíme Ciudad Cuauthémoc,
Chihuahua, za Chihuahua projíždíme kaňonem Puerta de Chihuahua a
před Ciudad Camargo u obce Alta Vista se už pohybujeme
v nadmořské výšce jen 1300 m. Po naší pravé ruce se z roviny
zvedá nevelké pohoří Sierra Santa Rosalía a tady se pokoušíme
vyhledat Coryphanta kracikii „pseudokracikii “.
Cestou za ní, na úpatí kopců, na plošině řídce porostlé nízkou
keřovou vegetací, fotografujeme Echinocereus enneacanthus,
Echinocereus pectinatus, Echinocactus horizonthalonius,
Ancistrocactus uncinatus wrightii, Coryphantha macromeris,
Mammillaria lasiacantha, Mammillaria pottsii a nakonec
úspěšně i Coryphantha kracikii.
 |
|
Obr. č. 2 – Sierra Santa Rosalía z pohledu od obce Alta
Vista |
 |
|
Obr. č. 3 – Coryphantha kracikii “pseudokracikii“ |
 |
|
Obr. č. 4 – Coryphantha kracikii “pseudokracikii“ |
Další cesta nás vede přes Jiménez do Duranga stále po Mex 49 a
poblíž E.M.O. Ceballos v prostoru mezi silnicí a železniční
tratí zakládáme na sklonku dne v rovinatém terénu kemp.
Disciplinovaně si sice plníme své povinnosti spojené s přípravou
noclehu v přírodě, ale není tu osoba, která by přehlédla, že se
nacházíme uprostřed bohaté populace Echinomastus unguispinus.
Ještě téhož večera byl tedy proveden základní průzkum
bezprostředního okolí a pořízeny první snímky sukulentní
vegetace. Pokračování v časných ranních hodinách následujícího
dne uspokojilo všechny bez rozdílu. Kromě nesčetných
Echinomastus unguispunus všech věkových stupňů, byly
zaznamenány ještě obrovské rostliny Ferocactus hamatacanthus
a vedle Echinocereus stramineus i Coryphantha
delaetiana a Echinocereus pectinatus.
 |
|
Obr. č. 5 – Echinomastus unguispinus, v pozadí se
matně rýsuje
Loma Las Golondrinas |
 |
|
Obr. č. 6 – Echinomastus unguispinus |
 |
|
Obr. č. 7 – Echinomastus unguispinus |
Laguna de Viesca, už na území státu Coahuila východně od
Torreonu, je oblast, do jejíhož okraje jsme chtěli toho dne
alespň nahlédnout. Potřebovali jsme cca 4 hodiny cesty, abychom
se dotkli západního výběžku Sierra Mayrán a vklouzli do širokého
písčitého údolí. Cesty skončily, jedeme vyjetými stopami
automobilů podél jihozápadního úbočí pohoří do jejího závěru,
kde se zvedá Sierra del Refugio. Tedy, skoro se nám to povedlo,
nebýt příčné strouhy přes naši tzv. „cestu “. Tam jsme se
zahrabali a posléze nakonec společnými silami zase vyhrabali.
 |
|
Obr. č. 8 –
Jihozápadní úbočí Sierra Mayrán i my se svými potížemi |
 |
|
Obr. č. 9 – Závěr
této části údolí se Sierra del Refugio |
 |
|
Obr. č. 10 – Thelocactus bicolor a Escobaria tuberculosa na
svazích Sierra Mayrán |
Potěšeni tím úspěchem jsme se po překonání
dalších několika stovek metrů vrhli do strmého kopce, abychom
vzápětí pochopili, že hlavní úkol, Astrophytum coahuilense,
není v tom parnu jen tak pro někoho. Na úpatí kopce se prsily
Mammilaria grusonii, Echinocereus stramineus, Coryphantha
macromeris, Coryphantha valida, Ferocactus hamatacanthus i Echinocactus
horizonthalonius. Výše ve svahu se mezi vápencovými skalními
výchozy střídaly velké trsy Escobaria tuberculosa s Thelocactus
bicolor bolaensis. Pozornému oku průzkumníka neunikla ani
Epithelantha micromeris greggii a těm, kteří vytrvali i Astrophytum
coahuilense. Jsme unaveni a proto spokojeni.
 |
|
Obr. č. 11 – Astrophytum coahuilense ve vrcholové
části pohoří |
 |
|
Obr. č. 12 – Thelocactus bicolor bolaensis |
Vlastní Laguna de Viesca se rozkládá hlouběji v údolí, až za
Sierra Las Burras s kopcem Cerro Zavaleta, není proto v tuto
chvíli pro nás a tak neztrácíme čas a vyrážíme zpět na sever
přes Lagunu de Mayrán, směr Cuatrociénegas. Přichází komplex
Sierra La Fragua a její jižní část Sierra Las Delicias, písčité
laguny El Tambo v údolí Valle el Sobaco a tam pokus o Astrophytum
niveum nudum. Vyjetou stopou automobilů v rozsáhlé písčité
rovině s vyschlými lagunami i „arroyos“ se mezi řídkou vegetací
přibližujeme k nízkému horskému pásmu, východnímu to předhůří
Sierra Las Delicias. Tenká bahnitá krusta lagun se nám boří pod
nohama, na pevném podkladu předhůří pak zaznamenáváme opět
Coryphantha valida, Echinocereus stramineus, Ferocactus
hamatacanthus, Echinocactus horizonthalonius, nově i Opuntia
bradtiana. Výše, už ve skalnatém terénu, Coryphantha
pseudoechinus, Epithelantha micromeris gregii a na samém
temeni kopce i naše Astrophytum niveum nudum. Nádherné
rostliny.
 |
|
Obr. č. 13 –
Východní předhůří Sierra Las Delicias, v
popředí vyschlé laguny. |
 |
|
Obr. č. 14 –
Barevná varianta Echinocereus stramineus |
Do Valle El Hundido zbývá cca 70 km, to nestíháme, nocležíme
v přírodě, mimořádné události nenastaly a tak v ranních hodinách
vyjíždíme, abychom dokončili tuto etapu naší cesty. U El
Mesquite projíždíme východním výběžkem Sierra La Margarita,
vjíždíme do „našeho“ údolí ohraničeného na severu a severozápadě
hlavním tělesem Sierra La Fragua. Neprovádíme žádné mapování
sukulentní vegetace údolí, chceme se jen chvíli projít na
místech, která spousta jiných dávno podrobně prostudovala. Náš
čas zde se nepočítá na hodiny, ale jen na desítky minut. Tam
někde ve svahu bych mohl uvidět Astrophytum capricorne senile,
tak kupředu hochu. Kličkuji mezi Opuntia bradtiana, jdu
na kolena před první Coryphantha valida a tam je další a
další…
 |
|
Obr. č. 15 –
Astrophytum niveum nudum |
 |
|
Obr. č. 16 –
Astrophytum niveum nudum |
 |
|
Obr. č. 17 –
Astrophytum niveum nudum |
Všude kolem rostliny Echinocactus horizonthalonius a ano,
to je přece endemitní Coryphantha werdermannii, a kdyby
jen jedna. Znovu tedy na kolena, ne to není ono, jdu na břicho,
trošku doleva, jo to je ono, mám ji. Frčím dál, míjím desítky
Ferocactus hamatacanthus vrostlých do porostů Opuntia
bradtiana a jen tak mimoděk je registruji. Vidím vápencové
výchozy a v nich se tísní právě dokvétající barevné sloupky
Thelocactus bicolor bolaensis a Echinocereus stramineus.
Jsem na vršku, ohlížím se, v dálce pod kopcem bílá tečka. Náš
automobil. Pohled na hodinky, půldruhé hodiny uplynulo, musím
zpět. Vlevo ode mne hluboký terénní zářez, jdu tam.
Epithelantha micromeris, zas na kolena. Astrophytum
capricorne bohužel nikde, není vždycky posvícení.
 |
|
Obr. č. 18 – Coryphantha werdermannii |
 |
|
Obr. č. 19 – Coryphantha werdermannii |
 |
|
Obr. č. 20 – Valle El Hundido na shledanou |
Vracím se, rád bych viděl také Echinomastus mariposensis.
Hledám jej, všechno co vidím ukládám teď už jen do paměti,
nesleduji kam šlapu a letím po hlavě do kamenů mezi opuncie.
Fotoaparát držím nad hlavou, brašna někam odletěla, na lízání
ran bude čas až v autě. Lovím brašnu v opuncích a klopýtám dál.
A támhle také klopýtá dobrá duše Čestmír. Sláva, dobré je to,
nejsem sám. Zvládli jsme to v toleranci, ale moje nabíječka
baterií tam určitě stále ještě leží.
