Mexiko 2014, podzim
Kalifornským poloostrovem do Sonory

V přístavu Topolobampo jsme se rozloučili se státem Sinaloa, nočním trajektem překonali Kalifornský záliv, abychom se v časných ranních hodinách vylodili v přístavu La Paz a po nezbytných celních formalitách vydali na cestu Kalifornským poloostrovem na cestu, která měla být a také byla prvním vrcholem našeho pobytu v Mexiku.

Obr. č. 1 – Pohled z ostrova Santa Catalina na pevninu poloostrova s matně se rýsující Sierra de la Giganta

Počátečních 350 km spočívalo v objevování našich prvních dolnokalifornských sloupovitých kaktusů, ferokaktusů a jiných sukulentů v Llanos de Magdalena a po sestupu pohořím Sierra de la Giganta jsme se už cítili jako doma mezi rybáři zálivu Puerto Agua Verde na pobřeží Cortézova moře. Jako řada jiných před námi jsme se procházeli po ostrově Santa Catalina mezi sloupky a sloupy Ferocactus diguetii a Pachycereus pringlei, na blízkých ostrůvcích jsme fotografovali lachtany a posléze obdivovali divokou krásu pohoří Sierra de la Giganta.

Obr. č. 2 – Velryby nebudou a tak nás uspokojili lachtani na bezejmenných ostrůvcích ve vodách zálivu

Za Santa Rosalía jsme vstoupili do Biosférické rezervace Desierto Vizcaíno, po okraji Přírodního parku Laguna San Ignacio, s jeho záplavovým územím a salinami, jsme dorazili k Tichému oceánu u Abreojos, pak písčítým pobřežím Tichého Oceánu na sever do Bahía Asuncion a po cestách necestách až do Přírodního parku Laguna Ojo de Liebre. Tady všude jsme mohli objevovat a obdivovat všechnu tu pro nás novou, pro řadu čtenářů známou, endemickou sukulentní vegetaci státu Jižní Dolní Kalifornie.

Obr. č. 3 – Ferocactus peninsulae za Santa Rosalía v poušti Vizcaíno

Obr. č. 4 – Fĺoristická provincie Desierto Vizcaíno Sur a jeden z jeho fešáckých zástupců Ferocactus fordii…

Obr. č. 5 – …a hned kousek dál Echinocereus maritimus hancockii

V Guerrero Negro jsme překročili hranici mezi oběma dolnokalifornskými státy a vstoupili na území severněji ležícího státu Dolní Kalifornie. Floristickou provincii Desierto Vizcaíno jsme však neopustili, ta nás svou severní částí provázela až do El Rosario de Arriba. U Punta Prieta jsme vjeli do Přírodního parku Desierto Central, svou sarkokaulní sukulentní vegetací nejúchvatnějšího z celé Dolní Kalifornie.

Obr. č. 6 – Jeden pohled do interiéru rostlinného společenstva, jeden z nepočítaných

Obr. č. 7 – Echinocereus lindsay

Idria (Fouquieria) columnaris, Pachycormus discolor, Bursera microphylla, Yucca valida, doprovázené bohatou kaktusovou vegetací Ferocactus gracilis, acanthodes, tortulispinus, coloratus, Mam. blossfeldiana, a mnoha jinými druhy v té nejpestřejší směsi. A opět, čas je náš nepřítel. Míjíme Laguna Chapala, Cataviňa a v prostoru Llannos de San Augustín si připravujeme nesmrtelné zážitky. V terénu se rozcházíme, bloudíme a zase se nacházíme. Nic nám nevadí, příroda vše léčí.

Obr. č. 8 – Porost Ferocactus gracilis na pozadí Idria columnaris, místo našich toulek terénem

Obr. č. 9 – Nekonečné porosty Idria columnaris, Petr Bortel a já osamoceni klopýtáme terénem, abychom posléze ve stínu čehosi, družně hlava u hlavy, na chvíli složili kosti.

U El Rosario vstupujeme do floristické provincie California chaparral, která se rozkládá od tichmořského pobřeží až na západní svahy pohoří Sierra San Pedro Mártir a táhne se na sever přes Ensenada do USA. Zajímá nás pobřežní matoral, kde na území Punta Banda-Eréndira jsou soustředěny zbytky rosetofilního matoralu a chaparalu s vysokou biologickou integritou. Proto u Los Dolores odbočka na západ, táhlé zvlněné říční údolí mezi kopci nás vede zase na pobřeží Tichého Oceánu a jsme v La Bocana.

Obr. č. 10 – Bergerocactus emorii, pobřežní agave, tj. Agave shawii a Tichý Oceán v zálivu u La Bocana

Obr. č. 11 – To je ono, tohle člověka uspokojuje. Ferocactus viridescens littoralis, jedna ze zásadních složek pobřežního rosetofilního matorralu

První pohled do kopců nad zálivem nás ubezpečuje, že tu jsme správně. Ferocactus viridescens litoralis, Agave shawii, Dudleya ingens, Mammillaria blossfeldiana, Mammillaria dioica, Euphorbia misera, Bergerocactus emoryi, Stenocereus gummosus, to všechno vrostlé do porostů pelyňku Artemisia californica, jednoho z hlavních zástupců pobřežního chaparralu. Jeden z vrcholů našich zažitků v Dolní Kalifornii. Na další cestě neopomineme navštívit vinice v Rancho La Grulla u Ejido Uruapan, termální prameny San Carlos s Echinocereus maritimus a ještě fotografovat poslední porosty Ferocactus acanthodes, zážitek zpestřený pronásledováním některých jedinců nespokojeným vlastníkem pozemku, vyzbrojeným dlouhou střelnou zbraní. Přichází Mexicali a jaká jsi byla Dolní Kalifornie.

Obr. č. 12 – Dudleya ingens (viridicata)…

Obr. č. 13 – …a Agave shawii, rovněž důležité složky pobřežního matorralu

Obr. č. 14 – Mammillaria blossfeldiana spolu s Dudleya ingens

San Luis Río Colorado je město ležící již v Sonoře, na hranici s Dolní Kalifornií, cca 80 km západně od Mexicali. Další cesta odtud nás vedla podél hranice USA Sonorskou pouští po území Biosférické rezervace El Pinacate y Gran Desierto de Altar, zapsané v roce 2013 na listinu světového dědictví UNESCO. Jen zdánlivě na první pohled nehostinné místo, ve skutečnosti je to území s nejvyšší biodiverzitou ze všech pouští na severoamerickém kontinentu. Bereme to na vědomí a po 120 km cesty pustou skalnatou krajinou přijíždíme do Přírodního parku Gran Desierto del Pinacate. Ve vymezeném čase se věnujeme rostlinám Echinocactus polycephalus, které rozptýleně pokrývají nedohlednou rovinu.

Obr. č. 15 – Echinocactus polycephalus, Gran Desierto del Pinacate, Sonora

Obr. č. 16 – Přícestný úsek Gran Desierto del Pinacate na cestě do Sonoyty, v pozadí území USA

Obr. č. 17 – Před Sonoytou

A znovu na cestě. Úsek Sonoyta-Hermosillo se svými 420 km je pro nás průjezdní a do Yecora zbývá po Mex 16 ještě 260 km. V Hermosillo se zrodil návrh zvolit severnější cestovní alternativu a po jednomyslém schválení jsme se vydali severozápadním předhůřím Sierra Madre Occidental na východ v očekávání nových cestovatelských zážitků. Rázem jsme byli na silnici nižší třídy sami. Po 160 km jsme dorazili údolní cestou zvlněnou kopcovitou krajinou k Sierras El Malviro Santo Niño, chráněnému horskému území, obklopujícím velkou přehradu Plutarco Elias Calles.

Obr. č. 18 – Mammillaria grahamii

Teprve tam jsme ocenili naši volbu, tam skončila údolní cesta a před námi náhle vyrostly kopce vyvrásněné severojižním směrem. Okolí přehrady je jedna velká monumentální krása. U La Estrella na řece Yaqui vytékající z přehrady, jsme ve svazích nad cestou postupně fotografovali Mammillaria grahamii a Mammillaria heyderi macdougalii.

Obr. č. 19 – Mammillaria heyderi macdougalii

Do Sahuaripa, místa, kde se měnil směr naší jízdy z východního na jižní, jsme si užívali v serpentinách nádheru horské krajiny překonáváním jednoho hřebene za druhým.Tedy alespoň ti, kteří neseděli za volantem našeho vozidla. Ze Sahuaripa ujíždíme na jih údolím řeky téhož jména, která přijímá vody z okolních kopců. Mosty jsou něco výjimečného, zpravidla projíždíme vodními toky. Naším štěstím byl obecně nízký stav vody, jinak si tam s liškami dáváme dobrou noc možná ještě dnes. I tak toho bylo dost, alespoň se to v tu chvíli zdálo. Stany stavíme za Santo Tomas a druhého dne v úseku Arivechi, Bamori a Tacupero, ještě před přehradou La Huerta, poklidná cesta údolím skončila.

Obr. č. 20 – Echinocereus fendleri rectispinus

Obr. č. 21 – Puerto Agua Blanca, závěr našeho putování horami Sierra Madre Occidental

Dodnes nikdo z nás neví, jak se stalo, že jsme nepostřehli změnu směru jízdy na východ. Nicméně stalo se a my jsme zamířili do bludiště hor. Teprve po čtyřech hodinách jízdy domorodec v obci El Trigo de Cororepe zabránil našemu postupu dále na východ a poslal nás na první pohled neviditelnou necestou na jih do Yecora.

Obr. č. 22 – Agave parviflora

Další hodina nás zavedla na západní svahy Sierra El Carricito, kde v Puerto Agua Blanca, široké travnaté náhorní rovině obklopené skalnatými formacemi fotíme Agave parviflora a Echinocereus fendleri rectispinus, vnímáme pro nás v tu chvíli z časových důvodů nepřístupnou vegetaci okolních svahů a neradi sjíždíme do Yecora. Dlouhý, únavný den zakončujeme po dalších dvou hodinách na stanovišti Mammillaria saboe haudeana.

Obr. č. 23 – Karel Pavlíček, ležící-spící, i ta němá tvář jej pozoruje s respektem

Ještě několik kilometrů už zase po Mex 16 a v nízkém borovém lese se konečně ukládáme k spánku. Dnes mohu s klidným svědomím říci, že i průjezd touto neobvyklou vyhlídkovou trasou se zařadil k vrcholům naší cesty Mexikem.

Obr. č. 24 – Mammillaria saboe haudeana