To je asi původ stylu pití tequily u nás. Sůl i citron má na dehydrovaný organismus správný účinek. Kdo to spojil s tequilou se neví, snad nepozorný turista.

Napapaní kolegové dřímají a já točím volantem po celkem slušné, ale hadí cestě směrem na Saltillo. Obklopují nás z obou stran kopce, takže je to projížďka údolím. Zakrátko přetínáme hranice Coahuily. Kolem nás je kaktusový ráj. U města Ramos Arizpe najíždíme na novou silnici směr Monclova. Slunce zapadá za četnými vrchy Sierra la Paila a vybarvuje jejich špičky do odstínů červené barvy. Po patnácti kilometrech nacházím sjezd na polní cestu. Dostáváme se na skvělé nocležiště. Navíc pod námi šumí řeka, takže se můžeme ráno vykoupat.

Kolegové staví stan. Zapaluji si doutník a s baterkou vyrážím do terénu. Po pár krocích zakopávám o velké hamathocactusy, krásné Coryphanthy difficilis, horizonťáky, bicolory, stramineusy. Řídký porost akácií, agávek, písčitokamenitý terén a spousta kaktusů. Z nedaleké farmy se ozve psí štěkot. Nádherný teplý podvečer nemá chybu.

Echinocactus horizonthalonius

Je neděle. Ráno věřící chodí do kostela. My jdeme do chrámu přírody, protože také věříme. A je nám přáno. Pod nohama se nám objevuje mnohohlavá Epithelantha af. polycephala. Jsou to něžné rostliny. Na jednom kopci s nimi sídlí Echinocactus horizonthalonius, perfektně vytrněný, Echinocereus pectinatus, trsy Echinocereusu stramineusu, nádherná Coryphantha difficilis a mírně sloupovitý Thelocactus bicolor. Procházíme mírnou pahorkatinou a kocháme se krásou flóry. Přecházíme silnici za níž se terén pozvolna zvedá do vyšších kopců. Překonáváme hluboké suché koryto, a za ním objevujeme rozsáhlou populaci Thelocactus nidulans. Doprovod mu dělá Astrophytum capricorne a Epithelantha polycephala.

Pavel vylézá do strmého kopce a ztrácí se nám z očí. Spolu s Lubošem procházíme úpatím kopce a pro kaktusové uspokojení a totální vyčerpání těla nám to bohatě stačí. Slunce do nás buší vší silou. Zasyčí v nás poslední kapky vody a vracíme se do suchého koryta, které prochází pod silnicí krátkým tunelem. Když jsme na okraji tunelu, je cítit šeredný zápach přicházející od řeky pod silnicí. Vidina koupele mizí.

Přes kameny se valí kalná voda. Na malých peřejích jsou velké beranice pěny z odpadu, který je do řeky chrlen. Snad to pochází přímo z hlavního města Coahuily Saltilla. Má přes čtyři sta tisíc obyvatel, což při výlevkách bez čističek vytvoří mohutnou nevábnou řeku.

Když vylézáme podél plotu na úroveň silnice, jede kolem kolona mexické armády v hamrech, na střechách mají kulomety a míří na Monclovu k hranicím s USA. Snad to souvisí s útokem na New York. Kdoví, zda by jinak v neděli vyjeli z kasáren.

Čekáme chvíli na Pavla. Dovleče se zničený a sedá do stínu auta. Vyšplhal až na vrchol a našel zajímavou escobarii. Až snímky ukáží, co by to mohlo být.

Vydáváme se po stopách armády. Za pohořím se objevuje polopoušť. Ojedinělé keříky akácií. Terén vhodný pro Ariocarpus kotschoubeánus. Na dvou místech to zkoušíme, ale pod nohama se nám pletou jen bicolory, Coryphantha scolymoides a Hamatocactus hamathacanthus. U Paredónu se dostáváme na starou silnici číslo 57 a blížíme se k pohoří Sierra la Gavia. Potřebujeme vodu a máme chuť na pivo. Smůla. Je neděle, hospůdky jsou zavřené, některé jak to pozorujeme, tak navždy. Tento úsek silnice v důležitosti velmi upadl a s ním i obslužné obchůdky a restaurace.

Hledáme v mapě silnici, která by vedla pod Sierra la Gavia na východ. V terénu na takovou narážíme. Asfaltová silnice směr Hacienda Guadelupe. Je již značně vydrolená, ale lemují ji vzrostlé juky natřené do jednoho metru vápnem. Bohužel končí na kasárenském buzeráku. Velká asfaltová plocha, na jedné straně přízemní obdélníková budova, na druhé polní letiště. Na barácích střídají okno dveře, pěkně za sebou jako kobky. Mezi baráky je malý parčík s nějakým pomníkem a tribunou. Nikde ani živáčka. Silnice dál nepokračuje. Otáčíme.

Těsně před pohořím se vnutíme do jedné hospody a nedáme se odbýt. Slavíme úspěch. Před čtyřmi lety jsme přes pohoří projížděli nesčetnými zatáčkami a v jedné z nich viděli nepříjemnou havárii kamionu s colou. Zatáčky zmizely. Nová široká silnice s mosty a zářezy do skal mění přejezd na pohodlnou projížďku. Pár zatáček a uháníme rovinou k Monclově.

Po pravé straně nás zaujaly bělavé kopce a snažíme se k nim dostat. Jsou nad silnicí z Monclovy zpět na jihovýchod do Monterrey. Projíždíme tak třetí stranou trojúhelníku. Bohužel mezi silnicí a kopci jsou bytelné ploty rančů. Zkoušíme jednu odbočku na vesnici, ale ta se záhy stáčí a odbíhá od kopců do strany. Jiná nás po sedmi kilometrech zavede do osady San Isidro a končí. Proplétáme se mezi chatrčemi, míjíme místní školu a točíme se na neoploceném dvoře usedlosti.

Při návratu testujeme terén v rovině. Ancistrocactus scherii, Coryphantha nickelsae, pole s kukuřicí a hýkající osli. Slunce se balí do spacáku. Vracíme se k hlavní silnici, vyhledáme místo, kde je nejbližší úsek přes ranče ke kopcům a bivakujeme. Kolem jsou trsy Coryphanthy nickelsae se žlutými květy.

Dochtor nás zve na skleničku vína, které koupil v Maríně za šedesát pesos sedmičku a okolnosti nám zabránili v jeho konzumaci. Pochází z Bajy Californie a je z roku 1994. Sedmileté archivní víno. Dáváme mu plný počet bodů.

pokračování příště…