|
Otáčíme zpět na Huejuquilla.
Pavel si vyžádal volant, aby se pocvičil na
mexických cestách. Jak to tak kodrcá, pohlédnu
na doktora. Krása nekrása, spí. Družně se k němu
přidám.
Není to nadlouho. V Huejuquillu
se probíráme. Děláme kolečko městečkem. Před
námi šlapou dva domorodci v typickém místním
kroji. Bílá halena, bílé nohavice a před nimi bílé
třaslavice jako u nás na Slovácku a na hlavě
kulaťoučký slamáček, který je snad nejtypičtějším
znakem těchto indiánů. Co není typické je
motorová pila, kterou nesou. Byl by to nádherný
snímek, kdyby hoši postáli. Zamířili však do
opravny. Položili pilu na pult a sedli na schody před
dům. Maňana.
„Co tak si dát kafe,” ozval
se doktor.
Zrovna jsme projížděli ulicí,
kterou lemovaly nějaké staré sklady, přestavěné
na obydlí a obchody. Zastavujeme u rampy nad níž
je otvor přes celou místnost. Plechová roleta je
u stropu. Restaurace. V rohu stařičký
musicbox. O něj opřený kontrabas. Pár stolů, židlí,
vzadu bílý závěs oddělující restauraci od
kuchyně, bílomodrý ventilátor. U jednoho stolu pět
místních chlapů. Ženská obsluha starší a mladší,
dohromady dvě.
„Bueno,” vtrhneme do toho
ticha. Ženy odloží vyšívací kruhy a ptají se
po našich tužbách.
 |
Oběd
v Huejuquilla, Jalisco
Začínáme pivem Corona extra. Místní
mají Coronu ve tmavých baňatých lahvičkách. Názvu
láhve se ani nedá použít, protože ty sklenice
mají 325 ml obsah. Druhou si dáváme tu, co mají
domorodci. Nejsou hloupí. Pak si dáváme s Lubošem
bistec a Pavel carne con chillas. Starší seňora
pouští musicbox. Vrže v něm jako ve staré
almaře, deska šustí, ale hudba má patřičnou sílu
a vyvolává skvělou náladu. Chlapi vedle se začínají
natřásat. Sami přidávají dvě mexické písně
prostřednictvím boxu. Drnknu na struny basy. Je
naladěná. Bože, zůstat, či nezůstat? Taková místní
kapela, to by byl zážitek.
Všechno utne mladší obsluhující,
která to vše dokonale pohnojila. Pustila televizi.
Vedle u stolu se usadil hromotluk zaprášený vápencem
a z plna hrdel se smál americkému duchaplnému
seriálu se studiovým smíchem pro blbce. Balíme
to.
 |
Typický
průnik plotem
Vracíme se k Fresnillu. Na
padesátém kilometru se chce Pavel podívat po
Mammillarii posseltianě. Kolem silnice jsou travnaté
pastviny. Prolézáme plotem nedalekého ranče. Jak
jsem sehnutý mezi ostnatými dráty, dívám se, že
šlapu po Echinocereusech pulchellus. Nádherné
ploché rostliny. Kolem se také objevuje, mně neznámá
zelená mammillarie. Je deset centimetrů široká a
vysoká dle stanoviště. Ve stínu třicet, na
slunci jen deset centimetrů.
 |
Foto
s opuncií
Kolegové se mně ztratili z dohledu.
Postupuji pastvinou, na které jsou ojedinělé
skupinky keřů. Terén se mírně zvedá a na
nedalekém horizontu je skupina načervenalých
skal, porostlých lišejníkem.Mířím k nim.
Padesát metrů kolem mne prochází mladá dívčina
s vlčákem, který budí respekt. Ke skalám
je daleko, k plotu ještě dále. Naštěstí
si mě nevšimnou, hlavně ten pes. Nevím jak bych
mu lámanou španělštinou vysvětloval, že se jen
dívám na kaktusy.
 |
Echinofossulocactus
sp. La Labor, Zacatecas
U skal již křepčí Luboš.
Jejich okolí je poseté fossuláky. Ono se řekne
stejnokaktus, ale tady je tak variabilní, až mně
to připomíná můj výsev Echinofossulocactus
spec. Zubr. On totiž Mirek sprášil všechny
fossuláče, co měl ve skleníku mezi sebou a pak
mně z toho dal semena.
„Tady je deset druhů,” slyším
Luboše.
„Chtělo by to Haldu, normální
člověk se v tom nemůže vyznat,” poznamenávám
a sám zírám na variabilitu trnů v barvě i
délce.Od žluté po černou, krátké, dlouhé,
odstávající, přilehlé. Škoda, že nebyla semínka.
Nad protějšími kopci se blýská,
hromy bijú.Troubíme na ústup.
Fresnillem projíždíme již za
tmy. Po okruhu nabíráme směr Zacatecas. Někde před
ním máme v plánu nocleh. Dálnice nás však
zažene, až do Zacatecasu. Bloudíme jeho předměstím
a hledáme nějaké vhodné místo k parkování.
Daří se nám to u vjezdu do nějakých zpustlých
zahrad.
Ploty
kolem jsou z křivých kůlů, jaké byly kdysi
k mání a ostnatého drátu. Za nimi je jen
hustý porost opuncií a různých bylin. Po kulturních
plodinách ani památky. Asi se jejich majitelé dávno
živí jinak.
pokračování příště…
|
