|
Spouštíme se terraserií dolů.
Jakoby se rozednívalo. Opatrně přejíždím
vrostlé šutry v cestě. Mám na paměti proraženou
pneumatiku v kufru. Projíždíme vesnicí San
Francisco Javier de Cajas. Nic zvláštního. Jen
okolí zdobínakupené bochníkovité skály, načervenalé
barvy.
 |
Nádhera Duranga
Čím níž, tím světleji, až
nás zalije slunce. Slunečná nálada nám nevydrží
dlouho. Na příjezdu k silnici číslo 45 nás
staví policie. Vyhání nás z auta a vše, co
se nachází vevnitř, nám vyskládávají na křižovatce
na silnici. Zkouška nervů.
Mladíci v uniformách se
snaží něco najít, aby byli pochváleni. Jejich
šéf, s patřičnými černými brýlemi stojí
opodál. Pavel si jej bere na přetřes. Hustí do něj,
že jsme turisti z Čech, fotíme přírodu a města
Mexika.
Na silnici se objevila metrová
šnůra flašek od piva. Pavel něco vysvětluje, že
to pijeme až večer, ne během jízdy.
 |
Mexické zátiší
“Cerveza, nó problema,” říká
šéf.
“A tequila,” ozve se Luboš.
“Tequila, nó problema,
problema está drogas i armas.”
Takže problémem jsou drogy a
zbraně.
Zatím jeden z mladíků vytáhl
sáčky, ve kterých jsem měl nějaké šutry pro
kamarádova syna, který studuje baňskou v Ostravě.
Celý se rozzářil.
“Estos mineralos,” říkám.
“Sí?”
Mladík vrací sáčky do kufru.
Šéfem to nehne.
Za chvíli vytahuje sáčky se
semeny. Čichá k tomu a již se cítí povýšený.
Jsou to semene akácií, borovic, kaktusů, sukulentů.
“Estos siementos las
plantas,” říkám.
“Sí?” Posmutní.
Šéf se ani nehne, takže to
vrací, kde to našel.
Najednou šéfa zaujme GPS položená
na palubní desce. Pavel mu vysvětluje k čemu
to je, a že je to velmi drahé a máme to zapůjčené.
Ta hračka jej tak zaujala, že nám sdělil své jméno
a poradil, ať u další kontroly, která je jen dva
kilometry dále, se odvoláme na něj, že nás
osobně kontroloval. A fungovalo to.
Pokračujeme na jih směrem na
Durango. Malou zastávku na místě, kde roste
Mammillaria gasseriana, nám kazí urputný déšť.
Jen ji nalezneme a uděláme pár snímků, valí se
na nás spousty vody.
 |
Mammillaria gasseriana,
Las Animas, Durango
Ještě při běhu k autu
potkávám Echinocactus horizonthalonius, na zdvořilosti
však není čas. Chrlení vody neustává. Míjíme
Durango a po nějakých dvou stech kilometrech
zastavujeme u pámátníku obratníku Raka v podobě
zeměkoule. Když jsme zde byli před čtyřmi lety
byl červený, pokrytý nápisy od sprejerů. Teď
je béžový, pokrytý kulturními nápisy. Bordel
kolem zůstal stejný.
pokračování příště…
|
