Zajímavé kaktusy u přehrady Zimapán,
Querétaro/Hidalgo, Mexiko, 2. část

V první části našeho příspěvku o zajímavých kaktusech u přehrady Zimapán jsme se zmínili a žlutě kvetoucím Echinofossulocactus sulphureus u La Vega. Cesta k němu vede po hřebeni kopce nad přehradním jezerem a je provázena krásnými a fotogenickými pohledy do údolí, na vodní hladinu.

Obr. 1 — Výhled na přehradní jezero Zimapán od La Vega, směrem na západ (Velký cereus v popředí by měl být Stenocereus dumortieri.), říjen 2013

Obr. 2 — Echinofossulocactus sulphureus, La Vega, březen 2015 (Foto © Karel Pavlíček)

Samotný sulphureus nám ale nepřipadal zvláště atraktivní – asi proto, že v říjnu 2013 nekvetl a o dva roky později jsme nedošli až k němu, protože jsme se cestou kochali krásnou krajinou. Ta ovšem opravdu stála za to!

Obr. 3 —  Echinofossulocactus sulphureus se svým bledě žlutým květem. La Vega, únor 2010 (Foto © Karel Pavlíček)

Mnohem pohledněji kvete Echinofossulocactus lamellosus, se kterým jsme se několikrát potkali na blízké lokalitě, nazývané tradičně „Vista Hermosa“; dneska bychom ji měli správně říkat Bella Vista del Río. Zmíněný echinofosulák tady roste na nevysokém kopci proti malému hřbitovu, ve společnosti Thelocactus hastifer. Oba tyto kaktusy kvetou na jaře, pěkně červeně, takže určitě stojí za to za nimi vyběhnout. Při naší první návštěvě jsme měli štěstí, že jsme si je mohli vyfotografovat nejen s květy, ale i s rozhořčeným ještěrem, který je tam hlídal.

Obr. 4 —  Echinofossulocactus lamellosus, „Vista Hermosa“, březen 2015

Obr. 5 —  Echinofossulocactus lamellosus, „Vista Hermosa“, březen 2015

Obr. 6 — Dračí strážce lokality „Vista Hermosa“

Obr. 7 — Thelocactus hastifer, „Vista Hermosa“, březen 2001

Obr. 8 — Thelocactus hastifer, „Vista Hermosa“, březen 2001

Obr. 9 — Thelocactus hastifer, „Vista Hermosa“, březen 2001

Th. hastifer je zajímavý příslušník svého rodu, s hustým světlým vytrněním a protáhle sloupkovitým vzrůstem, což se v kultuře projevuje jako ne zrovna vítaná vlastnost. Od ostatních thelokaktusů se také nápadně liší habitem malých semenáčků - jsou to jakési nudličky, hustě obalené sklovitě bílými trníky a bílou vatou. Na stejném kopci rostou ještě další druhy kaktusů, např. Mammillaria elongata var. echinaria, a je z něj pěkný výhled na městečko Bella Vista del Río, které má asi 1800 obyvatel, a na známý hřbitov „Vista Hermosa“.

Obr. 10 — Mammillaria elongata var. echinaria s květy, „Vista Hermosa“, březen 2001

Obr. 11 — Pohled z lokality Th. hastifer na městečko Bella Vista del Río, říjen 2003

Obr. 12 — Pohled z lokality Th. hastifer na hřbitov „Vista Hermosa“, říjen 2003

V nejbližším okolí tohoto hřbitova je stále ještě možné najít pár zbylých exemplářů Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens. Mnohem více je jich k vidění asi 10 kilometrů dál na severozápad, u odbočky k Rancho Nuevo Sombrerete. Tato dobře známá lokalita je ale jaksi hlídaná místními, a tak se obvykle brzo objeví nějaký hombre, který se snaží kaktusáře odsud vytlačit. Na jaře 2015 jsme se tady setkali s výpravou vedenou Václavem Jakubcem, takže jsme se po lokalitě pohybovali ve značném počtu a nikdo na nás tentokrát nepřišel.

Jak víme, var. elephantidens je nejjižněji se vyskytující ariokarpus a roste v úplně jiném prostředí a substrátu, než ostatní „kočky“. Je také značně větší, ale nikdy jsme moc nepochopili různé výklady oné záhady, proč jej autor popisu nazval sloním zubem. Spíše by se tam, s určitou nadsázkou, hodil přívlastek elephantinus, tj. sloní, pokud už tam nějaký ten slon musel být. Bohužel se nám tento atraktivní ariáček ještě nepodařilo zastihnout v květu, a to zřejmě nejsme sami – dokonce ani Petr Antálek jej na svém webu s květem zatím nemá.

Obr. 13 — Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens, u hřbitova „Vista Hermosa“, březen 2012

Obr. 14 — Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens, odbočka na Rancho Nuevo Sombrerete, březen 2015

Obr. 15 — Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens s poupaty, odbočka na Rancho Nuevo Sombrerete, říjen 2013

Další místní kaktusy, o kterých se tady ještě chceme zmínit, jsme našli nad silnicí kousek před západním portálem 1. tunelu. Muselo se za nimi vyšplhat do hodně prudkého svahu, ale zase se odtud daly fotit s přehradním jezerem Zimapán v pozadí, což dobře podtrhlo autenticitu místa a zvýšilo fotogeničnost snímků. Nejvíce nás zaujalo Astrophytum ornatum, které se tam vyskytovalo docela hojně a ve velkém sortimentu, co do stáří a velikostí.

Obr. 16 — Astrophytum ornatum nad silnicí před západním portálem 1. tunelu, březen 2001

Obr. 17 — Astrophytum ornatum, ukázkový semenáč, nad silnicí před západním portálem 1. tunelu, březen 2001

Obr. 18 —  Astrophytum ornatum, velký starý kus v plném květu, nad silnicí před západním portálem 1. tunelu, březen 2001

Téměř na stejném místě jsme fotili další krásný kaktus, jakým je zcela určitě Ferocactus glaucescens. Setkali jsme se s ním ještě na řadě jiných lokalit, ale snad nikde se tak pěkně nevyjímal v krajině jako tady.

Obr. 19 — Ferocactus glaucescens nad silnicí před západním portálem 1. tunelu, březen 2001

Jen o kousek dál jsme viděli i Echinocactus platyacanthus, ale velikost zdejších exemplářů zdaleka nedosahovala takových rozměrů jako na mnoha jiných místech Mexika.

Obr. 20 — Echinocactus platyacanthus nad silnicí před západním portálem 1. tunelu, březen 2001

V okolí přehrady se vyskytuje také Ferocactus histrix. Krásné exempláře jsme viděli např. u Las Trancas a La Vega. Tento kaktus je na první pohled podobný E. grusonii, na rozdíl od něj je však mnohem hojnější a nachází se na značně větším území několika mexických států.

Obr. 21 — Ferocactus histrix, v dálce je městečko Bella Vista del Río, Las Trancas, březen 2012

Obr. 22 — Ferocactus histrix, pohled do temene s květy a plody, Las Trancas, březen 2012

Ještě se rozhodně musíme zmínit o Thelocactus leucacanthus ssp. leucacanthus, který je v okolí přehrady docela hojný. Vytváří poměrně velké, mnohohlavé trsy, které obvykle krásou zrovna nevynikají, ale jejich květy mají zajímavou žlutou barvu. Viděli jsme je např. společně s kočubejkami na odbočce na Rancho Nuevo Sombrerete a s hastifery na lokalitě „Vista Hermosa“, ale především a vyhlídce do kaňonu Infiernillo, nedaleko někdejší prachárny v Hidalgu.

Obr. 23 — Thelocactus leucacanthus ssp. leucacanthus, odbočka na Rancho Nuevo Sombrerete, březen 2015

Obr. 24 — Thelocactus leucacanthus ssp. leucacanthus se svým žlutým květem, odbočka na Rancho Nuevo Sombrerete, říjen 2013

Obr. 25 — Thelocactus leucacanthus ssp. leucacanthus, vyhlídka nad kaňonem Infiernillo, Hidalgo, březen 2001

V okolí přehrady Zimapán se samozřejmě vyskytuje ještě řada dalších kaktusů, pro tento příspěvek jsme však vybrali jen ty, které nás zaujaly nejvíce. V roce 2004 jsme se dost snažili vypátrat Mammillaria herrerae, kterou tady asi o 30 let dříve našel A. Lau (L 711). Měli jsme na ni dokonce i jakousi gépéesku, která nás zavedla až na vrchol kopce nad Bella Vista del Río/Mesa de León, s hezkým výhledem na údolí Rio Moctezuma a na krajinu s přehradním jezerem, ale tuto nádhernou mamilárku jsme bohužel nenašli.

Obr. 26 — Pohled na krajinu nad přehradou Zimapán z údajné lokality Mammillaria herrerae, červenec 2004

Obr. 27 — Lokality, na kterých byly pořízeny výše uvedené snímky, vyznačené na Google Earth (Číslo lokality odpovídá číslu obrázku.)

Co ještě můžeme dodat na závěr tohoto příspěvku? Presa Zimapán a její okolí jsou určitě velice atraktivní a stojí za to se tady vždycky na chvilku zastavit. My jsme to udělali už celkem sedmkrát a ještě se nám to neomrzelo.