Opouštíme Valle el Hundido, naše nejbližší cílové
orientační body pro tento den jsou Cuatro Cienegas na jihovýchodním
úpatí Sierra de la Madera, Ocampo na severovýchodním okraji Sierra
de la Madera a La Luz na východním úpatí Přírodního parku Sierra de
la Paila. Místa, o kterých už bylo mnoho napsáno a mnoho obrázků
publikováno. Ani jedno místo nás nezklamalo, naopak uchvátilo.
Viděli jsme vše, co bylo možno ve vymezeném čase spatřit. A protože
jsme jeli především za kvetoucími ariokarpusy, tak zde jsou jejich
reprezentanti, dva z nepočítaných:
 |
|
Obr. č. 1 –
Ariocarpus retusus, La Luz |
 |
|
Obr. č. 2 –
Ariocarpus fissuratus, Ocampo |
Jsme při severní hranici Biosférické rezervace
Cuatrocienegas, která, vedena po jižních svazích Sierra de la
Madera, západně zasahuje až mezi obce Seis de Enero a Soccoro,
kde končí u Lomas de Chirrioneras na cestě ve směru do Gabino
Vázquez a dál. Několik kilometrů západně od obce Cuatrociénegas
mezi El Jonuco a San José Anteojo, jsou jižní svahy Sierra La
Madera rozbrázděny řadou kaňonů. Ty jsou, ve svém ústí do Mesa
El Molino, vyplněny rozsáhlými svahovými kužely erozního
materiálu, které na svém vzájemném styku vytváří údolní zářezy
do horského masivu.
U jednoho z těchto zářezů jsme zastavili, abychom alespoň co
síly stačí, pronikli nejsnazší cestou hlouběji do terénu.
Brodíme se hrubým a nesoudržným erozním materiálem, po stranách
obklopeni rosetofilním matorralem, jehož hlavními představiteli
jsou Larrea tridentata, Agave lechugilla a Yucca rostrata.
 |
|
Obr. č. 3 – Yucca rostrata a náš cestovatel pronikající do závěru
terenního zářezu v očekávání nových objevů. |
Kvetoucí Ariocarpus fissuratus se v matorralu prozrazuje svými
červenými květy už od okamžiku vstupu do terénu. Agave i Yucca
pak v závěru terenního zářezu řídce vystupují vzhůru, kde se na
suťových a skalnatých svazích podílí na tvorbě přijatelného
růstového prostředí pro řadu druhů kaktusů, v nichž vynikají
právě Ariocarpus fissuratus a Astrophytum niveum.
 |
|
Obr. č. 4 – Ano
tady to je, zdánlivě neviditelní jsou všude a
společně vystupují
stále vzhůru, Ariocarpus fissuratus spolu s Astrophytum
niveum. |
Doprovodnou vegetací pro ně jsou zde kromě
jiného Glandulicactus uncinatus
wrightii, Echinocereus stramineus, Coryphantha valida,
Coryphantha ramillosa i Epithelantha micromeris. Žádný nový
objev, jen potvrzujeme, že kdekoli zde člověk vstoupí do terénu,
tam uvidí to, co jiní se stejnými pocity dávno před ním.
 |
|
Obr. č. 5 –
Astrophytum niveum na jižních svazích Sierra de
La Madera |
Sierra de la Madera neopouštíme, pouze se
přesunujeme na její severozápadní okraj, což představuje cca 3
hod jízdy zpět přes obec Cuatrociénegas, severně přes Ocampo a
pak západně až do zvlněných rovin někde před El Puertecito.
Ariocarpus fissuratus zde lokálně osidluje promíseně s
Echinocereus pectinatus, Echinocactus horizonthalonius a
Mammillaria heyderi rozsáhlé zvlněné roviny. Ty nejkrásnější
rostliny už jsem někde na obrázku viděl. Kdo by sem ale nechtěl
a necítil potřebu si je jako obrázek odvézt domů. Cítíme se jako
Alenka v říši divů.
Je cca 18.00 hod. místního času a stojíme v Cuatrocienegas u Bodegas
Ferriňo a ochutnáváme místní produkci vína a jiných vinných
produktů. Nepřeháníme to, je třeba pokračovat dál, někde
v přírodě přenocovat, abychom v dopoledních hodinách
následujícího dne mohli odbočit z MEX57 před La Paloma do
východního předhůří Sierra de la Paila
 |
|
Obr. č. 6 a 7 –
Víme přece, jak vypadají, tak pohled do stanoviště.
I to je jen slabý odvar skutečnosti. |
Přírodní park Sierra de la Paila, tento
osamocený horský útvar, je vlastně oddělenou součástí horského
komplexu Sierra Madre Oriental. Rozkládá se na samém východním
okraji pouště Chihuahua a je mozaikou rostlinných společenstev
této pouště, jejichž významné prvky v sobě kombinuje.
Rozprostírá se ve výškách 1200 až 2400 m n. m. Klima zde je
aridní. Skalní podklad jsou vápence a půdy litosoly, tedy
surové, velmi mělké půdy v počátečním stadiu vývoje na pevných
skalách. Důležitá je zde přítomnost kaktusovitých.
Je 10.00 hod. a nad obcí duchů La Luz, už na území přírodního
parku, je pořízena první fotografie bohatě kvetoucího Ariocarpus
retusus. Nikde živá duše, nebýt pohublého skotu, který na nás
nezúčastněně zírá. Kolem se ve zvlněném terénu rozprostírá
trnitý rosetofilní matorral Yucca carnerosana s Agave lechugilla
a opunciemi.
 |
|
Obr. č. 8 –
Východní předhůří Sierra de la Paila, vzhůru k západu. |
Otočíme se k západu a před námi postupně narůstají
od výšky 1200 m n. m. první svahy Sierra de la Paila. Neleníme.
Stupňovitě zvolna se zvedající temeno kopce tvoří kamenité
plošiny s převládající Agave lechugilla. Ty krávy by se tady už
nechytily. Zato my ano. Loučky Ariocarpus retusus, co krok to
někdy kytka, někdy skupina či trs kytek, tu celá louka. Bez
přestání a všechno kvete.
 |
|
Obr. č. 9 a 10 –
Ariocarpus retusus - komentáře netřeba. |
Co vidím je opět k neuvěření. Zrakem
pátrám po manželce, co tomu říká. Marná práce, buď někde leží
hlavu zabořenou v kytkách, nebo běží za novým objevem. Á tam je
a neodbytně na mě haleká. Mizí mi z obrazu a nacházím ji ležící
na zemi v euforii nad několika obrovskými kristátami.
 |
|
Obr. č. 11 – Nejen kristáty jsou zdrojem radosti, Helena a štěstí v duši. |
Není sama, ze sousedního paloučku trčí vousatá hlava v mexickým
sluncem vyšísované bejsbolce. Kdo jiný než Karel Pavlíček a také
v jejich zajetí. A tamhle Čestmír Kulíšek, chvíli v hlubokém
předklonu, chvíli na kolenou, stále však v pohybu a viditelně si
to užívá. Víťa Langer profesorsky uměřený, ale s ohníčky
v očích, hledá ten nejlepší záběr. Petr Bortel, jako vždy daleko
vpředu, aktivně vyhledává nejkrásnější rostliny, aby je nezištně
nabídl tomu prvnímu, koho uvidí.
 |
|
Obr. č. 12 – To je
on, strůjce naší pohody a zážitků. |
A kdepak máme Pepu Matouše?
Jako vždy někde jinde, než by člověk čekal, průzkumník
k pohledání. Nevidí, neslyší. Maně vzpomínám na mého souseda
přes ulici Jana Bumbu, který by tu určitě rád duši nechal.
Opouštím temeno kopce, pár kroků, ariokarpusy mizí a je tu
bohatá populace Thelocactus rinconensis palomaensis, doprovázená
všemi již dříve zmíněnými rostlinami typickými pro oblast
Megacoahuila. Rozhlížejíc se po zvlněném terénu do dálky, dovedu
si představit jak zde trávím, zase jako v dřívějších letech,
celé dny. Přesto, půldruhé hodiny uplynulo a mnoho toho je ještě
před námi, třeba pokročit.
 |
|
Obr. č. 13 – Ještě Thelocactus rinconensis palomaensis a odjíždíme. |
Ujíždíme dál na jih po MEX57, za námi zůstalo
Saltillo i Ramos Arispe, jsme ve státě Nuevo Leon, vzadu zůstává
i západní okraj Sierra de Arteaga. V obci San Rafael odbočujeme
k masivu Sierra Madre Oriental ve směru na La Boca del Refugio a
tam ve spleti cest a cestiček uprostřed houštin s převládající
Larrea divaricata, oživených vyčnívající Yucca filifera,
zřizujeme pod prvními svahy, na vrstevnici cca 2000 m n. m.,
svůj další kemp.
 |
|
Obr. č. 14 – V
této kulise uléháme, závěr plodného dne jaksepatří.
Ano, odtud jsme přijeli. |
