|
Máme zájem o svatou terezu,
neboli Mammillarii theresae. Míříme na
Paso Coneto. Silnice na Coneto de Comoforo je zpočátku
celkem slušná.
 |
Paso Coneto - velmi frekventovaná
dálnice
Pak je z ní japonská dálnice
sama-jama. Kličkuji mezi dírami. Domorodci to dělají
také, takže se občas potkáváme proti sobě. Stačí
mávnutí a úsměv, vyhneme si a kličkujeme dál.
Skály kolem jsou zelené, porostlé lišejníkem.
Pár kilometrů a jsme na šotolině
plné vyčnívajících kamenů. Občas musím odlehčit
od kolegů, abych přeskákal nepříjemné stupačky.
I tak prorážíme pneumatiku. Rychle všechno ven z kufru
do trávy a měníme kolo. Za tu krátkou chvíli nás
míjí dvě auta usměvavých domorodců. Na to,
kolik tudy jezdí aut, je cesta špatnější než
špatná.
 |
Skvělá cesta k Paso Coneto
Popotáhneme jen o pár desítek
metrů nahoru. Zajíždím na rovný travnatý plácek
vedle cesty. Ta zahýbá doprava a stoupá ještě nějakých
dvě stě metrů do sedla.
Pavel s GPS v ruce
ukazuje směr. V ruce s coronou familiar
vyrážíme za ním. Světla rapidně ubývá, navíc
je vlhko jak v prádelně. Foťáky necháváme
v autě.
“Tak tady, v okruhu třiceti
metrů jich musí být celé hejno.”
My s Lubošem věříme a s
hlavama skloněnýma nad vlhký terén připomínáme
cvičené čokly.
Objevuje se Mammillaria
longiflora se žlutým i červeným otrněním.
Hezký Echinocereus polyacanthus, zajímavý Echinoffossulocactus,
ale Tereza nikde. Buď kecá GPS nebo jsme my slepí.
Stráň, kterou se pohybujeme připomíná Krakonošovu
zahrádku. Všude hodně zeleně, byliny, které
neznáme a právě kvetou, hodně mechu a lišejníků.
Okolí je velmi fotogenické, ale
počasí nepřeje. Začíná pršet a rychle ubývá
světla. Nocleh chystáme v autě. Studená večeře
a klábosení o všem možném. Vedle nás zastavuje
auto, vychází mladík a ptá se zda potřebujeme
pomoc. S díkem odmítáme.
Je čtvrtek 29 .9. Naše
prosba o příznivější počasí nebyla vyslyšena.
Celou noc klepaly kapky deště na střechu Japončíka.
Po rozednění nebyly okolní kopce vůbec vidět.
Oblaka spadla mezi nás. Jsme v nadmořské výšce
2 400 metrů. Kolem nás šedivo, pod námi v dalekém
údolí prosvítá slunce.
Z auta mě vyhnala potřeba
těla po uvolnění. Abych se narovnal, vycházím
do nejbližšího svahu. Mezi kameny se krčí desítky
hlaviček Terez. Takový nález potěší.
 |
Mammillaria theresae, Paso
Coneto, Durango
“Jedeme dolů,” říkám
kolegům, jen se vrátím do auta. “Terezy nikde,
fotit se nedá, škoda času.”
“Ještě chvilku,” ozve se
Pavel. “Alespoň je vidět.”
“Tak jo,” odpovím, “pojď
se na ně podívat a jedeme.”
Nechápavě na mě chvíli hledí,
než mu to vysvětlím. Nakonec bereme i fotografické
nádobíčko.
 |
Mammillaria theresae, Paso
Coneto, Durango -
Klanění dvou králů Terezám
A opět ta skvělá Krakonošova
zahrádka. Škoda toho počasí, ale i to vlhké má
svoje kouzlo. Luboše pronásleduje pasoucí se kráva.
Vlastně se nepase, ale pase po Lubošovi. Snad je v říji,
protože se přiblíží na pár kroků. Že by čichala
jeho profesi?
Sedím na balvanu nad nimi, pálím doutník usmíření
a je mně “mucho bueno”.
pokračování příště…
|
