 |
Čtvrtek 23.
4. 2009 (den 25.)
Vypráví Karel Pavlíček |
A
je tu poslední den v přírodě. Zítra už musíme být v hlavním městě
Mexika. A i dnešní den už bude poznamenaný velmi dlouhým přejezdem na
jih.
Mirkovi jsme ale slíbili Echinofosulocactus coptonogonus.
Sice jsme si z něho dělali legraci, že přece jedeme po kaktusech a ne
po fosuláčích, ale chtěli jsme tyto zvláštní kytky stejně vidět
všichni. A tak jsme včera večer ze zápisků z cest minulých vytipovali
koptonogóny které byli nejblíže naší trasy, zadali příkaz do GPS a
vyrazili.
 |
|
Obr. 85 - Echinofosulocactus coptonogonus |
Nálada
při cestě je nostalgická. Hodnotíme, vzpomínáme co vše jsme viděli a
zažili. Jen nekaktusář Rosťa z Moravy mlčí. „Rosťo… copak že jsi takový
zádumčivý, těšíš se domů za rodinou, co?“ „Tož chlapci, to také.
Ale hlavně, hlavně se těším za chlapcami do té naší hospódky. Až jim
budu moct povyprávat s jakéma magorama sem trávil v poušti a horách
svoju dovolenku.“ No z toho plyne poučení, nekaktusáře nebrat.
 |
|
Obr. 86 - Na lokalitě Echinofosulocactus coptonogonus |
To
už nám ale GPS hlásí koptonogóny sto metrů vpravo od hlavní silnice.
Naposledy podlezeme plot z ostnatého drátu a po pár krocích nalézáme
první Echinofosulocactus coptonogonus. Hodně z nich bylo dost popálených od sluníčka, ale jinak velké a krásné kytky. A Mireček zářil jako malé dítě pod vánočním stromečkem.
 |
|
Obr. 87 - Večer v San Miguel de Allende |
Večer
jsme přijeli do krásného starého města San Miguel de Allende a
vychutnali si atmosféru tropické noci. Vůně mnoha dobrůtek od stánků
pouličních prodejců, mnoho zvuků a tónů mexických hudebníků, mnoho
světel …to je noční San Miguel.
 |
|
Obr. 88 - San Miguel de Allende |
 |
Pátek 24. 4.
2009 (den 26.)
Vypráví Mirek Černý |
Úkolem
posledního dne je najít v DEFE hotel, ve kterém spal minule Václav. Ani
náhodou se nám to nepodaří, neboť Václav má poněkud kusé informace a
žádnou GPSku. Při bloudění městem nám téměř dochází nám nafta – to jsou
nervy. Pak hledáme hotel, kde jsme spali v roce 2006. Máme GPS,
ale ukazuje Luďkovi blbě. Když ho najdem, jsou natolik neochotní, že
jdeme pryč. Hotel Planet v
DEFE prosím už nikdy nebrat. Místní šéfek nás chtěl dostat tím, že
nebere dolary ani kreditky, chce zaplatit ihned a může nám změnit pouze
za svůj kurz asi poloviční proti oficiálnímu. No fuj. Místní feťák nás
dovede do hotelu Simi, dostane slivovici a vyženem ho. Myjem se až
večer protože napřed jedeme na Balderas nakupovat dárky, večer je
čas na hygienu. Po celou noc úpí šlapky na celý hotel, po měsíci
v poušti je to dost stresující. A to ještě netušíme, že kolem zuří
prasečí chřipka.
 |
|
Obr. 89 - Sem už nikdy |
A ráno už pomalu na letiště a naše cesta
končí. A dá li Pánbůh zdraví a nějaké ty penízky, za rok zase v Mexiku.
Tedy asi kromě Rosti. Ten zvolí jinou destinaci.
Konec seriálu Na
mexickém vandru 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6
|
