Vracíme se do Ceballos a odbočujeme
na opačnou stranu. Na západ. Míříme do míst,
kde Kracík našel novou koryfantu. Po několika desítkách
kilometrů se rovina mění v pahorkatinu. Mění
se i kvalita silnice. Samá trhlina a výmol. Hledáme
místo k noclehu. Bohužel nekonečný plot. Přejíždíme
kopečky do vesnice za nimi, pak otáčíme,
vzdalujeme se totiž od místa oné koryfanty. Drze
otevíráme bránu nějakého ranče, vjíždíme
mezi stromy a křoví a připravujeme se na noc.
Kolem chodí krávy, něco na nás španělsky bučí,
ale neodpovídáme. Nakonec se s námi smíří
a uklidní se.
Luboš chystá večeři. Kolegům
se zacelily rány ve střevech a dostali chuť na jídlo.
Vylepšujeme to levnou místní kořalkou a coronou
familiar. Trochu nás zaskočili cvrčci, kteří
zde měli nějaký důležitý slet a dlouho do noci
nám brnkali na nervy. Měsíček dorůstá, i když
je trochu v jiné poloze, než na našem nebíčku,
prostě o devadesát stupňů jinak. Teplota se drží
na třiceti stupních, spacák není třeba. Zprávy
z domova hovoří o dešti a zimě. Tak to jim
nezávidíme ani nepřejeme.
|
Příroda nahrazuje asanační ústavy
Je pondělí 24. září. Oblačná
obloha a příjemná teplota. Vracíme se pár
kilometrů na Ceballos. Podél silnice je několik
mrtvých dobytčat. Většinou z nich zbývá
jen kostra a kůže. I do té se pustí zástupci nižších
živočišných řádů a zbudou jen ty kosti. U čerstvě
mrtvé krávy, vpletené do ostnatých drátů
ohrady je patrná hierarchie zdravotní
policie.
|
Supi havraní čekají na svou příležitost
Hejno supů havraních netrpělivě
posedává na ohradě a čeká až se nasytí smečka
potulných psů. Asanační technici v pilné
práci. U nás je u toho zaměstnána spousta lidí
a stojí to nemalý peníz. Tady si to řídí příroda
sama. Zatím.
Prolézáme plot rozlehlého ranče.
Pod nohama se objevují mumie kaktusů. “Divnej
kraj,” prohodí Pavel, “mrtvolama se to jen hemží.”
Nádherný Echinocactus horizonthalonius má
červené silné trny přiléhající ke stonku. Osm
centimetrů v průměru a mají zaschlé květy.
Hodně mrtvých jedinců.
Přecházíme mírné vlny pod
silnicí. Na nich sídlí pektinátní echinocereus
a Coryphantha daeletiana. Objevuji mumii zajímavého
kaktusu, což by mohla být ona nová koryfanta.
Kolegové mě přeběhli na druhou stranu silnice,
tak beru mumii sebou. V jejich blízkosti ji
nainstaluji mezi šutry a volám je. Čumí a váhají.
Nakonec Pavel nachází živou rostlinu. Je to Echinomastus
durangensis. Kracíkovu koryfantu jsme nenašli.
Balíme to. Směr západ.
|
Echinomastus durangensis
Projíždíme mírně kopcovitou
zelenou krajinou. V jedné z vesnic delší
dobu stojíme. Asi jim zemřel náčelník, či
komisario, tolik lidí na pohřbu jsem snad ještě
neviděl. Kdo nepřišel, byl bit. Vesnice pod
silnicí, hřbitov nad ní. Chtěli jsme i počítat,
ale vzpomněli jsme si pozdě. Záhy jsme na silnici
číslo 45 a měníme směr na sever, do Hidalgo del
Parral. Je to již ve státě Chihuahua. Samotné má
nějakých sto dvacet tisíc obyvatel a leží v rozeklaném
údolí mezi vysokými kopci. Navštívíme jen jeho
jižní okraj. Doplnění zásob a výjezd na východ
směr Jimenez.
Za Parralem probíhá výstavba dálnice.
S prostorem si nedělají těžkou hlavu.
Podsypový materiál mají všude kolem, stačí
nastartovat bagr. Místo, kde máme zájem o nedaleké
kopce nám komplikuje právě stavba dálnice. Pošlapu
pravidla silničního provozu, nějaký kilometr v protisměru
a přes staveniště na prašku. Tak asi za půl
roku podmíněně.
|
Mammillaria egregia
Prolézáme plot. Dva kilometry
cesty ke kopcům jsou posety zajímavou směsicí
minerálů. Sbírám šutry, abych je opět zahodil.
Pro mineraloga by to byla jistě zajímavá
lokalita. Na úpatí kopců v řídkém porostu
nacházím první rostlinu Mammillaria egregia,
kvůli které jsme tady. Její peříčkovité otrnění
dává rostlině něžný půvab. Vypadají jako
pink-pongové míče a některé dosahují jejich
velikosti. Rostou řídce mezi křovím a na úpatí
kopců, ale je jich zde dost. Nad nimi má prostor Thelocactus
bicolor var. pottsii. Je to spíš přechod
mezi bikolorem a heterochromem. Zasahuje sem i Coryphantha
daeletiana. Měla by zde být i Coryphantha
scheerii, ale mám smůlu.
|
Thelocactus bicolor var. pottsii
pokračování příště…
|