Bolívie a Argentina 2016
aneb Kozí bolívijský příběh, díl 13.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

15. ledna 2016
Připravuju si oblíbenou snídani a Jirka dělá vtípky, že pokud by něco takového snědl, zčervenal by. Martina hned napadá mu dát na nos červený klaunský míček. Cirkus začíná, když Olga upozorňuje na Jirkovu správnou češtinu. Poslouchejte. Kvůli koho musíme čekat? Kvůli Jirky. Já ho chápu, motaj se mu pády s němčinou. Konec provokace. Není tady krásně? Modrá obloha s jedním mrakem. Mrak je jako pulec, který se někam zatoulal.

V této oblasti pěstujou víno a tabák. Na chvíli jsme zastavili a Olga okamžitě začíná pucovat okno. Hele, Oli, kolikrát čistíš okna doma, ptám se? Skoro vůbec ne, a i málo žehlím. Díky slovu žehlení jsme se překutáleli ke Svěrákovým filmům. Konkrétně k filmu Vratné láhve a k otázce Kolářové. A tys někdy žehlil? Z rádia se line hlas Bony Tylor. Na drátech, před El Quijado, se na drátech hloučkujou papoušci. O čem brebentí?

V El Campo del Quijano kupujeme chleba, vytažený přímo z pece. Prej ho nemám hned jíst, jinak se nafouknu. Nejsem urážlivá, nenafukuju se. Odlehčuju téma o plynech. Jasně, že se nafoukneš. Jirko, mně to fakt nevadí, mám trénink ze statku. Teplej chleba musíš umět jíst. Dneska nějak nechápu, že jsem si ho jako holka ještě přisolovala. Jo, nekecám, přisolila a ani nenamazala sádlem.

Prostě chleba miluju. Přímo z pece nemá konkurenta. Nechápu, jak někdo si nechá odležet čerstvej chleba. Vzpomínám na to, jak za komanče přiváželi do počernického obchodu chleba docela tvrdej jen jeden den v týdnu. Zaplnili regál a prodávali ho, dokud se neprodal. Stalo se, že někdy i během dvou dnů byl vykoupenej. Nežijeme v krásné době? Firma Kabát peče špaldový se záparou a i čokoládovej. Podstatné je, že mi chutná.

V údolí projíždíme mezi zelenými kopci, kde se zase vytahujou terčeki. Přes řeku vedou masivní železniční mosty. Řeka je křišťálová. V Quebrada de Carachi přecházejí terčeki v pasakany. Pohoří je součástí pohoří Quebrada del Torro. Odbočujeme na místo, kde za řekou se chvástá nádraží tím, že tady vždy vystupoval a nastupoval Frič, když se vydával na studium kaktusů.

V Puerta Tastil za viaduktem se rozkládá nádherná lokalita spegoušů.


Taky hledáme Maihueniopsis mandragora. Takový prťavý miniatury.

Pokoušíme se ji najít o kousek dál, ale moc se nedaří. Lokalita je suchá, fouká vítr. Obecně kytky jsou malý a nic nekvete.

Při sjezdu cuestou míjíme převrácený náklaďák, policii a vyprošťovací vůz.

Na Incahuashi se opět vracíme už poněkolikáté. Kolik starých gymnobabiček a gymnodědů na této lokalitě zůstalo. Přemýšlíme, jak je možné, že stále jen 7. cestou na San Antonio de Los Cobres RN51 předělávají silnici. Vracíme se konverzačně ke snídani. Kdo má rád vločky a kdo ne. Olga jako dítě jedla Klarorku. Ježíši, co to je? Jako dítě jsem žádné náhražky nejedla. Tak si zase zagoogluju. Pamětník píše:

„Kdysi, přiznávám, že to jsou už více než čtyři desítky let, jsem ji míval velmi rád. Byla taková chlapská, žádná krupicová máselná polívčička, ale pěkňoučce hrudkovitá, snad od ovesných vloček, vydatná, dospěle hnědá, asi od pražené čekanky či žitných obilek, nevím přesně. Měl jsem ji nejraději z varné misky ze žlutavého skla. Tak přesně si ji pamatuji. Ne že bych se musel navíc ještě ládovat chlebem, ale chuťové tóny té kaše Kalorky mě dovedly k pokusu zakusovat k ní krajíc. A bylo to dobré!“ Klarorka nebo Kalorka. Prostě děti ji milovali. Osobně, nevím, o čem to mluví. Jsme ve výšce 4000, silnici křižujou železniční přejezdy a roste tu Azorela compacta.

Děti se vrací ze školy. Myslela jsem, že mají ještě prázdniny. Začíná se stmívat a poprchává. Oli si chce odskočit, Martin zastavuje, slyšíme syčení. To nebude kobra. Píchli jsme. Hever, klíče, rezerva. Jo a hlavně hadr pod auto, aby se Martin neumazal. Rychle kolo vyměnil.

Mluvíme o tom, jak se nám dneska dýchá a jak snášíme výšku kolem 4000. Prý si tělo pamatuje, když bylo v takových výškách a mozek reaguje na situaci, kterou s námi sdílel. El Mojón vypadá vybydleně. Je to pouhé zdání. Cesty míří k horám a vždy za malým kopečkem je schovaný kamenný domek. Zjistili jsme, že cesta na El Moreno je průjezdná, v roce 2012 nebyla. Sjíždíme Questa Lipan, pěkně točivými serpentinami.

V Purmamarca je neuvěřitelně hodně lidí. Turistická sezóna je v plném proudu. Spíme v kempu Maimara. Hned k nám přiběhl Argentinec, chtěl kecat, ale anglicky. Ok. Bylo mu divné, že jsme se nezastavili na dunách a nepozorovali surfaře. Dozvěděla jsem se, že je z Buenos Aires, cestuje autem 3 měsíce. Kemp byl za 30 za osobu a za auto majitelka nic nechtěla. Posléze zjistila, že máme auto ve vyšší kategorii camioneta, tak ještě 30 přihodila. Naše omladina popíjela vínko a diskutovala o podnikání a cestování.

Je lepší se sprchovat studenou vodou, nesprchovat se nebo se sprchovat horkou vodou? Teče horká voda, namydlená stojím a zachycuju těsně před dopadem na podlahu malé množství zchladlé vody. Čeho je moc, toho je příliš.

Nedosprchovaná se vracím do auta. Přece jim neskočím do bazénu. Raději ne. Ze sousedství se line muzika. Za tónů popových rytmů usínám. Jirka se nevyspal, budili ho psi. Jirko, spal jsi u plotu, štěkali na tebe, to je tutovka.

Kozí bolívijský příběh - díl 1. | 2. | 3. | 4.| 5. | 6. | 7.| 8. | 9. | 10. | 11. | 12. | 13.

 

Autor:
Petra Tvrdíková
E-mail: tvrdikmartin@seznam.cz

http://www.gymnocalycium.cz/

 

Související články

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
11.| 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18.

Argentina a Chile 2012 -
díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630