Gymno - deník
Argentina 2007 (12)

Gymnocalycium riojense MT 07-232, Carizzal jižně, La Rioja

Jsou to pěkné a veliké rostliny. Některé dosahují až 20 cm. Současně nalézáme několik rostlin G. schickendantzii MT 07-233. Z časových důvodů se přesouváme za Carrizal směr Anillaco, kde má Tomáš od loňska lokalitu G. hosseii MT 07-234.

Gymnocalycium hosseii MT 07-234, mezi Carrizal a Anillaco

Jsou to krásné ploché rostliny, které rostou až na vrcholech kopečků. V této výhni je normální, že mají hnědou epidermis a jsou z velké části schované ve štěrku. Střední trny trčí kolmo vzhůru a některé rostliny jsou dokonce v květu. Je zvláštní, že jsme jen kousek od předchozí lokality a jsou tady úplně jiná gymnocalycia. G. hosseii doplňuje ještě G. saglionis MT 07-234. Všudypřítomné jsou tephrocactusy. Je škoda, že asi třetina rostlin je zde již po smrti.

Señor de la Peňa

Po odbočení z ruta č. devět na sedmičku se nám otevírá pohled do údolí před Anillaco. Je takový zvláštní opar. Dvě rovné silnice a uprostřed údolí šedé plochy, jako by tam byla voda, ale jedná se jen o zrcadlení. Sjíždíme 12 km a odbočujeme do leva na typovou lokalitu G. nidulans MT 07-236, Señor de la Peña.

Gymnocalycium nidulans/hosseii MT 07-236, Seňor De La Peňa

Již z dálky je vidět veliký kámen ve tvaru indiánské hlavy. Je to zřejmě poutní místo, které je ale v době naší návštěvy liduprázdné. Zastřešená modlitebna s lavicemi a dokonce veřejné záchodky. Vše je orámováno navápněnými kameny. Později symbol tohoto zvláštního místa, hlavu indiána, vidíme prodávat jako upomínkový předmět. Jdeme neomylně. Hned na úpatí Sierra Mazan jsou první gymna. Většina gymnofilů má rostliny z těchto míst ve sbírkách. Typické hnízdovitě zatočené trny na temeni rostliny zdobí však jen pár rostlin. Některé je mají zcela rovné, silné a na všechny strany trčící. Opět se ukazuje, jakým prošli rostliny v našich sbírkách výběrem.Variabilnost těchto rostlin je opravdu veliká. Neradi opouštíme toto tajemné místo, ale čeká nás oblast okolo Anillaco.

V městečku nakupujeme potraviny a taky kilovku naložených oliv, které se v této oblasti pěstují. K nocování, jako již vícekrát, využijeme místní koupaliště, které je zároveň značeno jako tábořiště.

Anillaco - koupaliště

Celé koupaliště je několika kaskádami přepažený potok a pro stany jsou připraveny pískové plochy mezi stromy. Přichází správce a vybírá malý poplatek za využití tohoto zařízení. K mému překvapení v buši hned za potokem rostou pod keři ve velkém množství G. kiesliengii castaneum MT 07-237.

Gymnocalycium kieslingii castaneum MT 07-237, Anillaco - koupaliště

Focení si z důvodu špatného světla budeme muset nechat až na ráno. Otevíráme olivy a dobré argentinské víno, abychom dnešní úspěšný den příjemně i zakončili.

25. ledna 2007
Ráno mě vytáhne ze stanu sluníčko, krásný den. Rozhodujeme se, že se pojedeme ještě podívat na upatí Sierra Velasco, asi 5 km nad Anillaco. Kodrcáme se po hrozný cestě, která zřejmě slouží jen jako obslužná komunikace k vodárně, která shromažďuje vodu z hor a svodným kanálem ji pouští samospádem do městečka. Bohužel všude nalézáme jen G. saglionis MT 07-238. Při zpáteční cestě se ještě stavujeme nafotit lokalitu na koupališti. Sjíždíme do údolí k Udpinango, kde byly dělány sběry G. nidulans, například STO čísla. Bohužel průzkum jediného kopečku v údolí přináší jen G. riojense MT 07-239. Všudypřítomné jsou trsy Tephrocactus articulatus alexandrii a E. leucantha.

Tephrocactus articulatus alexandrii

Při své loňské návštěve jsem se nedostal na G. ferrarii, tak si to letos vynahradím. Při průjezdu Quebrada de Mazan se ještě pokusíme nalézt G. mazanense. Prodíráme se hustým křovím, na kterém je z doby, kdy tady valila voda, plno naplavených větví a různého bordelu. Chvílemi to jde jen plazením horem po vrškách. Odměnou nám je ,,jen“ Pyrrhocactus bulbocaulix.

Pyrrhocactus bulbocalyx, Quebrada De Mazan

Zpáteční cesta k autu je už daleko jednodušší. Jen přebrodíme potok a jsme na silnici. Po průjezdu průsmykem odbočujeme do leva na Thermas Santa Terezita. Měli by zde být termální prameny a taky na okraji vesnice je penzion, kde se snad voda využívá. My projíždíme vesnicí. Většina baráků je rozbořená a nevypadá to tu moc obydleně. Těsně za osadou vylézáme na pískové kopečky nad vesnicí, kde by snad mohly ferrarii růst. Až úplně nahoře jsou v písku štěrkové plotny, ale bohužel žádná gymna. Nemíníme se tak lehce vzdát, ale jediné místo, kde by mohli růst kaktusy, je až na úpatí Sierra Mazan. Vracíme se a asi kilometr za vesnicí je příhodné místo. Tak se to přece povedlo. Na suťových svazích na úpatí hor nalézáme první G. ferrarii MT 07-242.

Gymnocalycium ferrarii MT 07-242, Santa Therezita, Sierra Mazan

Obrovské řepovité kořeny jsou pojistka proti sesunutí rostliny ze svahu spolu se štěrkem. Krásné jsou i Pyrrhocactus bulbocaulix, který je tady obzvláště hojný. Špatně se ovšem fotí, protože udržet se na takovým svahu na suti je docela veliký problém. Přes Aimogastu se přesouváme do oblasti výskytu G. glaucum – mucidum. První na hranicích s Catamarca je Alpasinche. Rostiny MT 07-244 jsou naprosto stejné v celé oblasti výskytu G. glauca podél Sierra Valasco.

Gymnocalycium glaucum MT 07-244, Alpachince

Rostou na štěrkových haldách většinou ve stínu nějakého křoví. Projíždíme skoro celou tuto oblast až do Andolucas, kde jsou poutače na koupaliště s termální vodou. Bohužel, žádná termální voda, ale docela čistý vychlorovaný bazén nám musí stačit. Majitel tohoto zařízení nás upozorňuje po zaplacení, že je tady opravdu bezpečno, součástí koupaliště je i policejní stanice. Klidně prý tady můžeme nechat na stole všechny věci, můžeme na celý den do hor, a když se vrátíme, bude vše na svém místě.

Nocování z 24. na 25. 1. 2008 na koupališti Sierra Velasco

Moc tomu nevěříme, ale hned následující ráno zjišťujeme, že je to pravda. Večer jsme trochu popíjeli do noci a Jarda nechává celé naše společné finance na betonovým stole asi 10 m od stanů. Ráno je všechno v pořádku na stole. Nevím, kdyby se tohle stalo u nás v kempu, jestli by to tak dopadlo.