|
Den dvacátý druhý…
22. ledna 2012
V noci začalo poprchávat. Kdy přestalo pršet?
Ptá se Lumír, protože se vzbudil a všechno měl mokré. To nevím,
spím, když prší a i když neprší. Celou noc se vraceli domů gauchové
se svými koňmi. Slyšela jsem typické klap klap. Podkovy rozduněly
beton na mostě za vesnicí San Antonio. V tůňce číhal na žábu čáp a
pak ladně roztáhl křídla a odletěl za kopec.
Je zajímavé, jak si člověk může vysvětlovat konec rozhovoru bez
předcházejících souvislostí. Po snídani jsem zaslechla Martinův
výklad. Na lokalitě to vyndám a podívám se, co na lokalitě roste.
Cestou budeme stavět, kde nás to napadne, ale
Martinův cíl je se dostat do provincie Santiago del Estero. Najít
frankiana. Cestou dojíždíme bílého pickupa, který má poznávací
značku JPRO44. Tak to je Jardy Procházky polní číslo.
Krajina mi připomíná svým charakterem Čechy. Velké lány hnědozemě.
Pole jsou buď po sklizni obilí, nebo kukuřičná pole na svoji sklizeň
čekají. Řekla bych, že tu pěstují i brambory. Jedeme přes Siera de
Guasayan na G. frankianum. Hezký, je tu, slovy jen jedno.
Stáří je kruté, asi ztrácíme zrak. Nebo kde
jinak jsou? Nevadí, vrátíme se a zkusíme baldiana. V Tapso koupíme
jídlo, s plným žaludkem se lépe hledá. Projíždíme El Desmonte.
Jardin de Piedras. Tak to si musím vyfotit, vykřikne Lumír. Opravdu
kamenná zahrada. Bílé kameny různě poskládané a mezi nimi kaktusy.
Já pro změnu si vyblejsknu dva malý kluky u řeky. S těmi balvany je
to taky bída. Jsou tady, ale nekvetou a plody taky nemají.
Taky už nejsem normální. Jsem jako kobyla, co má
klapky na očích a dívá se jen na zem a hledá prťavé zelené. Zelené
to je… Kvete to… kvete krásně, ale ne to, co hledáme.
Lumír mě zachránil. Mám pro tebe kytku. To je
nádhera. Žlutá orchidej. Zvedám hlavu do korun stromů. Úchvatná
podívaná. Tak ještě se k ní vydrápat. A voní.
Dneska je spíš den na ptáky. Drop velký. To je
něco. Sice se nedá vyfotit, protože jakmile zjistí, že se někdo
blíží, utíká se schovat. Podle množství vystřelených patron můžu
soudit, že jsou dobrou změnou místních lovců místo asada.
Taková malá sovička sedí hezky na kamenu a čeká
až zmáčknu spoušť. Na konci cesty křičí párek terro comúna. Křičí a
létá kolem. Postavil si hnízdo kousek u cesty. Brání svoje dvě
kropenatá vajíčka, čelem vzad a usušit mokré stany nacpané do pytlů
ještě od rána.
Potok. Tak tady zůstanem a ani se nehnem,
rozhodl velitel. Sice jsou tu nějací domorodci, ale doufáme, že se
soumrakem odjedou. Martin se pustil do praní a vaření. Po večeři se
kluci rozplácli na černé folii a najednou zjistili, že místní holky
po nich pokukují. Buď jsou pro ně atraktivní, nebo kluky napadlo, že
si je opečou na ohni. Pomalu lufťáci začínají balit a opouštět okolí
řeky. Čas pro Martina nastartovat auto a přeparkovat ho k tůňce, kde
postavíme stany.
Velká koupačka a můžeme zalehnout. Rychle,
rychle se pojďte podívat, volá Lumír. Je to velké, černé a funí to.
Martin běží k Lumírovi bez bot přes kravince. Chtělo by to blesk.
Padají jména různých zvířat. Nakonec podle fotografie jsme
identifikovali prase.
Pokračování
příště…
|
