|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina
Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost
s patřičným nekaktusovým nadhledem…
Kdo podojí tu krávu?
Ty krávo, proč se na mě tak díváš? Bučíš
a bučíš…zelený stan si ještě neviděla?..Gaučo přichází, v
ruce kbelík a provaz. Zažene ji trochu ke plotu, sváže jí
zadní nohy a začne s dojením. Spokojená kravka je během
chvíle propuštěna vraty na pastvu…, takové volné pasení. Jdu
se projít a vidím v trávě sluncem vybělenou stehenní kost z
krávy. Hele Martine to mám super protézu, vyfoť mě. Na
krávoviny mě teda užije.
Hola, zdravím kluky z estancie. Oba dva
bráchové jedou do školy, a to na koni. Jejich soused to má
zmáklý jinak, jede na čtyřkolce. Odhaduju jeho věk…tak asi
devět. Vezmu-li to pohledem koně, tak čekat každý den před
školou několik hodin a ještě k tomu být přivázanej…, nevím…..nuda
či zábava….povinnost či solidarita…
První lokalita kaktusů v pohoří Siera
Baya……..jako žena kaktusáře si vůbec nepamatuju , jaký kytky
jsem uviděla poprvé v přírodě. Martine ty jo…..jo už to mám.
Vypadá to, že tady to sluníčko utíká po obloze rychleji než
u nás. Je večer a Balneario de Tornquist nám nabídne místo k
přenocování. Vycachtali jsme se v řece, uvařili polívku,
chvilku pozorovali hvězdy. Hmmmm vidět Jižní Kříž, to bych
chtěla.
Pokud se chcete seznámit s mužem, který
v jeho padesáti letech se diví tomu,že jiná souhvězdí jsou
vidět na letní obloze a jiná zase na zimní obloze volejte
736 623 233. Ptejte se: Mohu to být já, kdo bude s vámi jako
Měsíc a Země kroužit po obloze ….. Osobně jsem demonstrovala
oba tyto pohyby vesmírných těles, ale seňor viděl pohyb
rozfázovaný a tuším, že by ho k 100% pochopení uspokojil
výklad s pohybem synchronizovaným. Gracias para colaboratión.
Su esposa.
Zalehneme do stanů a já poslouchám, jak
zdáli zvoní zvonky…….zvonky, které mají zavěšené kolem krku
pasoucí se koně. Zvonky odbíhají ……..začíná fučet
větřík….přepínám na stanici šustící stan ve větru a usínám.
Akce Tepláky
Martin a jeho typická otázka dne…kde
mám….je úplně jedno, o co goes…..klíče, kafe, polívka,
polštářek, pyžamo……tentokrát několik dnů hledáme tepláky…..prej
mu je holky vzaly z postele, kde měl připravené věci na
sbalení. V supermerkádu jedny v jeho velikosti objevil v
regálu, vyzkoušel si je a s radostí malého kluka odnášel k
pokladně. Černý tepláčky má Martínek. Díky jeho sklerotickým
zkratům mám záchvaty chechtavky. Druhé dějství se odehraje
za několik dnů později. Hele tepláky. Máš je ve spacáku. Ale
ne, já našel ty, co jsem hledal, ty z domova. A tak to chodí
den co den i v kaktusovém království. Mě zajímá
zdokonalování slovní zásoby. Jitrnice je mortilla a klobása
je chorizo.
Kluci hledají lokalitu a Martin předjede
cyklistu s nápadem ho stopnout a zeptat se ho na hledané
místo.Muž ochotně vysvětluje a vysvětluje i má geniální
nápad se držet auta a nechat se táhnout do vesnice. Martin
rezolutně odmítá… představa přejet chlapa, je fakt děsivá.
Loučíme se a frčíme někam do polí. Martin si bere foťák a
vyráží do terénu. Moje maličkost zůstává u auta pro případ,
kdybych musela odjet s autem a uvolnit místo příjezdu k
estancii.
Už chci nastartovat, ale v kabině
přijíždějícího auta poznávám chlapíka z kola. To je živel,
dojel domů, vzal si auto a dofrčel za námi v neuvěřitelném
rekordním čase. Byl tu co by dup. Kluci v nedohlednu,
dostávám teda nabídku od Ariela k exkurzi po cestě calvarie
či křížové cesty. Dostat se k samotné cestě je trochu
komplikované. Procházíme trnitokamenitým údolím, kde
zastavujeme u ruin domu. To jsem netušila, že tu vybuchla
bomba a dům i okolní skála byly rozmeteny po okolí. Tak to
byla lekce jazyka přímo v terénu. Probrali jsme rodinnou i
politickou situaci, dozvěděla jsem se, že procesí absolvoval
jako dítě několikrát, ale teď ani náhodou. Patřil mezi těch
několik procent nekřesťanů nelpících na tradicích. Pracuje
pro rozvodné závody a má se super.
Dal nám kontaktní adresu, kdyby
něco…
arielabalos@c.e.l.t.com.ar,
telefon 02914941008.
Atlantic…ký oceán
Jééééé, tak už ho vidím, je široký zleva
doprava, na konec nedohlédnu, zpívá o azurové modři a posílá
ke břehu pozdrav po převalujících se vlnách.
Chvilka zasnění, přivřené oči…….to je
nádhera…..Jó nádhera, zafučel vítr, žene se k nám a cestou
nabírá zrnka písku …….chcete si hrát na honěnou?
Myslela jsem si, že je to uvítací zvyk
přírody vyzkoušet na milovnících moře, jak skutečně moře
milují.
Zase nějací blázni, štěká pitbul
majitele chaty. Mám docela respekt a vysílám Martina se
zeptat, zda bychom tu někde mohli přespat. Vidím, jak se
chlapi uchechtávaj a i ten pes má z toho psinu, že se ho
bojím. Tak jo, drbu ho po hlavě a i na hřbetě, ale hledíme
si přímo do očí. Přespat bychom tu mohli, ale jen
teoreticky, máme svolení i místních, jenže prakticky
usoudíme, že vítr zesiluje a nedovolí nám stan postavit.
Odjíždíme.
Konec
4. dílu |
