Gymno - deník Argentina 2007 (13)

Gymnocalycium polycephalum MT 07-245

Netušil jsem, jak veliké rostliny to jsou. Podle jména by měly být vícehlavé, ale to rozhodně není pravidlo. Spíše naopak. Soliterní rostliny mají až 15 cm dlouhé trny. Pokračuji po chodníku k ruinám. Celá indiánská osada je u obrovské rokle, kde je dole slyšet téct voda. Po nafocení si sednu a snažím se vstřebat tu zvláštní atmosféru tohoto místa. To, že jsem zde sám, jenom vše umocňuje. Vzpomenu si na Karla Maye, na jeho knížky, jak je ve skutečnosti vše jinak. Kluci pořád nejdou, tak se vracím k autu. Už na mně čekají. Asi si nějak neuvědomili, že jsme sem původně jeli na ruiny.

Gymnocalycium polycephalum MT 07-245

Vracíme se na křižovatku a odbočujeme na Pituil. 2 km jižně zastavujeme na Jardově lokalitě. Před 15 lety tu našel Gymnocalycium rhodantherum, formu s krátkými trny. Co mě ale okamžitě zaujme, jsou nádherné barevné valouny, které se povalují všude okolo. Přiznávám, že hledání kaktusů jde tuto chvíli stranou. Lítám od kamenu ke kamenu. Sytě červený vedle brčálově zeleného.

Kameny v okolí Pituil

Ta příroda si z nás snad dělá srandu. Některé, převážně hnědé, vypadají jako vyndané z keramické pece. Nakonec však i při průzkumu kamenů několik Gymnocalycium rhodantherum MT 07-247 opravdu najdu.

Gymnocalycium rhodantherum MT 07-247

U auta se scházíme a shodneme se, že už to není rozhodně takové bohaté naleziště jako za časů, když se tu Jarda pohyboval. Chañarmuyo je už v pohoří Sierra Famatina.
Dostat se ke skalám u silnice znamená přelézt asi dvoumetrová koryta vymletá v červené hlíně. Když tudy v období dešťů teče voda, tak to musí být pěkný šrumec. Tohoto místa okamžitě využíváme a fotografujeme se navzájem. Kaktusářský instinkt nás opět nezklamal. Na skalách opravdu roste Gymnocalycium rhodantherum MT 07-249.

Lokalita Chañarmuyo

Rostliny však už mají většinou dlouhé trny. Najíždíme na ruta č. 3 směrem na Tinogasta. Vypadá to na pořádnou bouřku. U Santa Cruz se ještě jednou pokusíme najít Gymnocalycium rhodantherum. Opět jsme úspěšní. V buši, pod keři i na rovině, se dají MT 07-250 nalézt.

Na rozdíl od těch na předešlé lokalitě se nijak výrazně neliší. Přejíždíme do provincie Catamarca. V Tinogastě prohlížíme náměstí a hlavně si dáváme večeři. Vyzkoušíme asado, což jsou grilovaná žebra. Nějak vábně to nevypadá, tak to raději přenechám Tomášovi a dám si jen rajčatový salát. Naštěstí bouřka nás minula, a tak budeme spát někde za městem. Najíždíme na silnici a za městem sjíždíme do buše. Již potmě stavíme stany.

Gymnocalycium rhodantherum MT 07-250

27. ledna 2007
V noci trošku bouřilo, ale déšť se nekonal. Sluníčko se už začíná ukazovat, a tak bude zase asi pařák. V Famatina odbočujeme do leva na ruta 60. Je to mezinárodní silnice vedoucí až do Chile. Brzy se začne nadmořská výška zvedat. Přechody do Chile mají většinou okolo 5000 m/n/m, a tak celnice bývají hodně km před samotnou hranicí. My však dnes hranice nebudeme překračovat. Máme auto z půjčovny, a tak to ani není možné.

Lokalita Lorro Huasi

Chceme se však podívat na lokality Lobivia famatinensis ssp. bonae. Asfalt brzy vystřídá praška. Zato však se otevírají divoké scenerie okolní přírody. Quebrada las Angosturas. Červené pásy hornin střídají zelené a šedé. Některé okolní kopce jsou jasně červené celé. Každou chvilku stojíme a fotografujeme. Naše první lokalita je 15 km západně Fiambala.

Lobivia famatinensis ssp. bonae MT 07-251

GPS ukazuje 1987 m n. m. Je to dost nehostinná krajina, a tak se ani nedivím, že všechny kaktusy jsou minuatury a značně ošlehané větrem. Lobivia famatinensis ssp. bonae MT 07-251 jsou takové srandovní kolíčky. Občas se najde i Pterocactus tuberosus.

Pterocactus tuberosus MT 07-252

Články Tephrocactus geometricus mají červenou barvu a nad povrch jich vykukuje jen pár. Opět se vyskytují barevné valouny jak u Pituil. Ve výšce 3000m je kaktusová vegetace podobná, jen se přidala Puna bonae a Opuntia airampoa. Při rychlejší chůzi je ta výška už cítit. Kluci se šli podívat k asi kilometr vzdáleným skalám a já se věnuji focení stáda divokých oslů a okolní nádherné přírody.

Tephrocactus geometricus

Asi po dvou hodinách se vracíme do Famatina a na náměstí se snažíme koupit nějaké jídlo. Je však odpoledne a je siesta. Za městem se snažíme nalézt Gymnocalycium glaucum, které je z této oblasti popsáno. Nalézáme však jen Gymnocalycium catamarcense schmiedianum MT 07-254. Roste tady však jen několik rostlin.

Přes Londres přijíždíme do Belén. Bohužel začíná drobně pršet, a tak se spaním v přírodě dnes nic nebude. Ve všech 3 hotelích je bohužel plno. Při průjezdu městem narážíme v jedné boční ulici na nápis hotel Doña Pilar. Hned je nám jasné, proč nám o tomto zařízení nikdo neřekl. Nám ale nezbývá nic jiného, než to nějak přežít. Kluci mají na pokoji šváby a televize ve společenské místnosti je přikrytá igelitem, protože na ni prší. Zářivka podpírající pnoucí kytku taky nevěstí nic dobrého. U prvního pokoje nebyl klíč v zámku.

Po půl hodině hledání klíčů to paní vzdala a přestěhovala nás na třílůžkáč. Je to pokoj v přízemí a okno je na ulici. V dobré víře nám vystříká pokoj nějakým smradem, aby přerazila tu zatuchlinu. Asi ještě neměla hosty z Evropy, tak je s toho celá nesvá. Když zavřu okno, tak se pro pařák nedá spát, a když ho otevřu, tak se zase nedá spát, protože je na ulici strašný randál. Střídavě celou noc otevírám a zase zavírám okno. Ráno podle toho vypadám.