Gymno - deník Argentina 2007 (14)

 

Gymnocalycium catamarcense MT 07-256, Questa De Belen, 29 km

Nakonec, přesto že jsme to neměli v plánu, se vydáváme do Questa de Belen. Původně jsme měli jet na spegouše přes Hualfin na Punta de Balasto. Jelikož Lumír ještě nejel překrásnou Questa Mina Capilitas, tak se nakonec rozhodneme pro průjezd touto stranou. Po cestě děláme několik zastávek na překrásnou čokoládovou formu Gymnocalycium catamarcense MT 07-256, 257.

Gymnocalycium catamarcense MT 07-256, Questa De Belen, 29 km

Původní ještě platný popis těchto kytiček je Gymnocalycium pugionacanthum. Dnes se tak však častěji říká rostlinám od Anillaco. V Andalgalá si děláme hodinku pauzu na náměstí a rozhodujeme se, že dnes ještě přejedeme někam za Capillitas. Čas je příhodný, tak vyrážíme. Opět přesně stejné pohledy na okolní kopce a počasí, jako jsem zažil před rokem. Nahoře, těsně před vrcholem jsou naprosto rovné mraky, vypadá to jako taková poklička.

Questa Mina Capillitas

Při vjezdu do této oblačnosti se hodně ochladí, a tak se musíme lépe obléknout. Mám s tím již zkušenosti, a tak jsem si oblečení připravil dole v Andalgalá. První kaktusová zastávka je nad osadou. Rostou tady miniaturní Acanthocalycium aurantiacum a už se objevují i první G. spegazzinii MT 07-260. Asi po 4 km je výskyt už daleko hojnější.

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-262, Mina Capillitas

Jsou zde k nalezení rostliny i s čistě světlými trny. Moc se nezdržujeme, protože nás čeká ještě hodně km. Nakonec se ukáže, že nás těch km čekalo mnohem víc, než jsme si mysleli. Stále častěji projíždíme veliké suché brody, které tady loni vůbec nebyly. Voda tekoucí z hor má v těchto místech asi obrovskou sílu. Stále častěji doplňujeme cestu, abychom se dostali dál. Situace se však stále zhoršuje. Na to že nemáme terenní auto, jsme se dostali opravdu daleko. Nakonec se rozhodujeme pro návrat.

Jediná značená cesta, kterou známe, je nazpět do Belén, a to je další den v háji. Nakonec si Jarda vzpomíná, že viděl vyjeté koleje směrem do pouště. Vracíme se na to místo a opravdu vypadá to jako cesta. Takových 40 km a můžeme se napojit na silnici z Belén, kterou jsme původně chtěli jet. Ze začátku to opravdu vypadá jako nová náhradní cesta. Rychle se začíná šeřit a dokonce se v dálce blýská. Jestli nás to zastihne tady v poušti, tak tady můžeme taky strávit týden.

Jet pomalu, to se v písku nemusí vyplatit, a tak jedu rychleji a občas opouštím nedobrovolně vyjeté koleje. Cesta se stává neupravenou. V dáli jsou vidět světýlka, a tak snad tady bude někde civilizace. Místy vede cesta pískovým korytem řeky. Stop od aut je tu pak i několik. V dáli jsou vidět vrtné soupravy. Asi jsou tady nějaké zásoby podzemní vody. Cesta, kterou jedeme, je jen obslužná komunikace pro nákladní vozy. V jedné chvíli se zahrabem do písku, ale kluci zatlačí, a tak se zase jede dál. Najednou je před námi nějaký val. Je už úplná tma, a tak se Tomáš jde podívat, co tam nahoře je. Je to super. Je to asfaltová silnice.

Náš odhad byl správný. Ještě jeden pořádný rozjezd a jsme na pevném podkladě. Nálada je hned veselejší. Po chvíli přijíždíme na křižovatku s cestou, která vede od Capillitas. Tady je v perfektním stavu a těžko uvěřit, že o kousek dál je nesjízdná. Zajíždíme ke straně a stavíme stany hned vedle cesty. Máme toho docela dost, a tak se jde hned spát.

Nocování z 28. na 29. 1. 2007, Punta De Balasto

29. ledna 2007
V následujících dnech nás čeká druhý hlavní úkol naší cesty, zmapování výskytu a variabilnosti G.spegazzinii. Výskyt tohoto druhu je ve třech provinciích Argentiny, od 1200 až po 3500 m n. m. V místě našeho noclehu rostou různé skalničky, miniaturní kosatec, a tak vše fotíme. Vracíme se na asfaltku směr Cafayate. U Punto de Balasto je první dnešní lokalita. Spegaziinii MT 07-263 rostou v typickém prostředí pro tuto oblast.

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-263, Punta De Balasto

Buš porostlá středně velikými akáciemi, zemina je písková s příměsí říčního štěrku. Všude je plno říčních valounů. Toto zůstástává prakticky stejné až po Quebrada de Cafayte. Největší rostlina je 25 cm široká, všude plno zralých semeníků. V El Desmonte mají Gymnocalycium spegazzinii MT 07-264 jemnější a většinou světlejší trny. Nadmořská výška je okolo 2000 m n.m. Rostliny jsou o něco menší, tak do 20 cm. Famatanka je další lokalita
G. spegazzinii MT 07-265. Zastavujeme na okraji osady a musíme obejít jednu estancii, než se dostaneme na lokalitu. Jsem překvapený množstvím rostlin na lokalitě a zejména jejich velikostí. 30 cm působí opravdu impozantně. Na lokalitě také roste Tephrocactus weberi, některé jsou v květu.

Je čas oběda, a tak se rozhodujeme zajet do Santa Maria. Auto necháme na náměstí. Jsou tady trhy s upomínkovými předměty, ale nás hlad žene do hospody. Přímo na náměstí je v prvním patře příjemná restaurace.

Santa Maria

Jelikož jsem ještě nebyl v indiánské osadě Quilmes, tak volíme silnici vedoucí přímo do Cafayate. Bohužel v  brodu přes řeku zapadáme do bahna, které se tu naplavilo po včerejší bouřce. Asi dvě hodiny se snažíme si pomoci sami. Větve moc nepomáhají a kamenů je v dosahu žalostně málo. Spíše naše snaha situaci zhoršuje.

Vydáváme se s Tomášem do osady na druhé straně koryta vyhledat nějakou pomoc. V asi 200 m široké řece je takový vítr, že přes písečný prach není vidět ani na druhou stranu. U obchodu parkuje malý náklaďáček, ten by nás mohl vytáhnout. Bohužel v obchodě je jen majitelka s dětmi. Nakonec, kdy se nám podaří pracně vysvětlit, o co nám jde, sežene partu čtyř chlapů. Dva z nich jsou slušně ožralí. Seženou řetězy, nasedáme na korbu a jedeme k řece. Před korytem řidič zastavuje. Asi má strach, že by pískem na druhou stranu nepřejel. Když přijdeme k našemu autu, tak parta ranaultíka nazvedne a za pomoci motoru jsem za chvíli z bahna venku. Dáme našim pomocníkům na pivo a můžeme pokračovat na další lokalitu.

Fuerte Quemado je přesně na hranicích Catamaca a Tucumánu. Kromě G.spegazzinii MT 07-266 se začíná objevovat i první Acanthocalycium thionanthum.

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-266, Fuerte Quemado

Po 13 km odbočuje u cedule Ruinas de Quilmes na prašnou cestu. U areálu je výběrčí poplatku za vstup. Dotazuji se, jestli je možný kempovat v objektu. Jsme upozorněni na pěkné tábořiště hned napravo vedle brány. Součástí areálu je i hotel, ale tohle zařízení s krásným venkovním bazénem bude pravděpodobně pořádně drahé. Také je zde malé muzeum vykopávek a prodejna suvenýrů. Jelikož světla na focení rychle ubývá, tak se rozcházíme po indiánském sídlišti. Dozvídám se, že v době své největší slávy tady žilo asi 1300 indiánů a probíhala tudy významná obchodní cesta. Všechna takováto sídliště byla stavěna z důvodu bezpečnosti zády k nepřístupnému masivu skal.

Ruinas Quilmes

Nabíráme ještě do kanystrů pitnou vodu a táboříme hned u okrasné zdi vedle vjezdu. Poslední turisti už odjeli, a tak je krásný klid. V dáli se blýská, a tak uvidíme, jak to v noci bude…