Gymno - deník
Argentina 2007 (10)

Lokalita Capella del Monte

Nevím, ale kytky, které vypadají jako naše polycentralis jsme nenašli ani na další naší lokalitě Quebrada de Luna, kam jsme odbočili z hlavní silnice na Charbonier.

Gymnocalycium valnicekianum MT 07-197, Quebrada del Luna

Po průjezdu Sierra Chica se dostáváme do oblasti Sierra Ischilin. Před Ongamira máme odbočit do leva na Los Coqueitos. Nějak se nám to ale nedaří, projíždíme Ongamíra a proto se musíme vrátit. Fotografujeme ještě typické skály u osady a napodruhé se již neomilně trefujene na tu správnou prašku. Jarda ví, že přesně za 11,7 km je naleziště Gymnocalycium bruchii MT 07-203 a G. erinaceum MT 07-204.

Gymnocalycium capillaense MT 07-199, Quebrada del Luna

Po prohlédnutí lokality čekáme chvilku u auta na Lumíra, který se trochu zamotal a šel z kopce na druhou stranu. Naštěstí je to chytrý kluk a tak se brzy zorientoval a za chvíli přišel k autu. U Museo Fermando Fader je kromě jiného lokalita G. mostii genserii MT 07-205.

Gymnocalycium bruchii MT 07-203, Los Coquientos

Ostrá žebra a dlouhé trny, to jsou společné znaky většiny těchto rostlinek. Mám doma nějaké od Ischilin, ale myslím, že tyto mají delší trny. Mně připomínají staré kulturní, které jsou občas k vidění ve sbírkách českých gymnofilů. Zase se ukazuje pravda, že plno objevených rostlin už v našich starých sbírkách dávno je a nebo bylo. Na místě rostou ještě G. erinaceum MT 07-206 a Gymnocalycium sp. MT 07-207, které ani zkušení gymnofilové neví kam zařadit.

Gymnocalycium mostii genserii MT 07-205, Museo Fernando Fader

Konečně se po vlnitých praškách dostáváme do městečka Deán Funes, kde si prohlížíme náměstí a v kavárně si dáváme dobrou argentinskou kávu.Dean Funes Číšníka se ptáme, kde je tady koupaliště a on k našemu údivu předá kavárnu kolegovi a bere vlastní auto, že nás tam dovede. Nevím jestli je tak ochotný a nebo jestli od majitele koupaliště dostává za každou duši nějaký bakšiš. Spíš ale se setkáváme s ochotou lidí nám pomoci.

Deán Funes

Koupaliště je natolik rozlehlé, že se utáboříme stranou ruchu a tudíž nehrozí, že se nedobrovolně budeme muset zúčastnit místního veselí, které mnohdy trvá až do rána. Do bazénu nás už plavčík nepustí, protože tam prý nasypal nějakou desinfekci. Tak se alespoň jdeme osprchovat.

Gymnocalycium robustum MT 07-209, Quilino

21. ledna 2007
Dnešní den by měl být ve znamení G. prochazkianum a jeho přechodů na G. valnicekianum bicolor. Jarda Procházka se dal do pucu, aby se přivítal se svými kaktusy. Divím se, že si sebou nepřivezl oblek a motýlkem. Z místa našeho nocování najíždíme na pěknou asfaltku směr Quilino. Asi 4 km od městečka je v nadmořské výšce okolo 450 m lokalita původního Jardova nálezu. Zastavujeme při okraji vozovky a prolézáme asi 50 m širokým hustým pásem křovin. Čekal jsem to horší. Zprávy o lezení po čtyřech se v tomto místě nepotvrdily. Po tomto pásu se krajina rozevře a my nalézáme první G. robustum MT 07-209. Tyto kaktusy vypadají přesně jako doma. Největší rostlina, kterou jsem našel, má 8 cm v průměru. Dlouho trvá, než se nám podaří nalézt první G. prochazkianum MT 07-208.

Gymnocalycium prochazkianum MT 07-208,Quilino

Když se to podaří, tak už na sebe další rostliny nedají dlouho čekat. Bohužel žádná rostlina nekvete a jen jedna má starý semeník s pár semeny. U Villa Quilino vylézáme na kopeček, který je od naší první lokality vzdálen asi 3km. Ani při podrobném průzkumu však žádné prochazkianum ani robustum nenalézáme. Poprvé zde však roste Gymnocalycium obductum MT 07-211, které zase nerostlo na předešlé lokalitě.

Gymnocalycium stellatum obductum MT 07-211, Villa Quilino

Poprvé zde také jsou obrovská sarančata. Délka těla je okolo 12 cm za letu je to takové malé letadlo. Jak později zjišťuji, tak se vyskytují jen v nadmořských výškách do 500 m.

Gymnocalycium valnicekianum bicolor MT 07-212, Los Argarobos

Severně od Los Argarobos jsou asi 500 m od cesty dva kopečky. Již na jejich upatí začínají první G. bicolor MT 07-212. Úplně nahoře kopce jsou bicoloři malých rozměrů modré epidermis a jejich řepovitý kořen je zaškrcený u krčku podobně jako u G. prochazkianum. Rostliny však již mají typické dvoubarevné trny.

Gymnocalycium prochazkianum - bicolor MT 07-213, Orcosuni

Další lokalita Orcosuni, Los Argarobos je opravdu zajímavá. Je o pár km blíže ke Quilinu. Prolézáme hustým křovím a skoro nahoře na otevřených loukách rostou rostliny, mezi kterými jsou jak čisté G. prochazkianum, G. bicolor, tak i přechodové typy MT 07-213. Mají 3 i 5 trnů, různé délky, modrou epidermis a kořenové krčky opět zaškrcené v krčku.

Gymnocalycium prochazkianum - bicolor MT 07-213, Orcosuni

Chtělo by to ještě podrobnější průzkum této oblasti a myslím, že je možno již říci, že Gymnocalycium prochazkianum přechází přes přechodové typy v G. valnicekianum bicolor typické z oblasti San Pedro Norte.

Gymnocalycium prochazkianum - bicolor MT 07-213, Orcosuni