24. 11. 2008
- Ráno vstanu o něco dříve a využívám příležitosti udělat lepší průzkum
okolních skal. Po půl hodince lezení po těžko přístupných skalách
nalézám jen několik krásně vytrněných jedinců.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense subsp. schmiedianum MT 07-254,
La Puntila – Tinogasta |
Při
návratu do tábořiště se ke mně přidává smečka psů. Fenu se dvěmi
štěňaty nalákám až k autu, kde pro tyto příležitosti máme zásoby
starého chleba.
 |
|
Nocování z 23. na 24. 11. 2008 |
Myslím,
že u nás by si toho patrně pes ani nevšimnul, ale tady je to jiné.
Majitelé se o ně asi moc nestarají, a tak začíná boj o to, kdo si z
této náhlé hostiny utrhle více pro sebe. Ve Fiambala
odbočujeme za náměstím, dle informačních tabulí se napojujeme
neomylně k silnici, vedoucí na thermas. Projíždíme prašným údolím
mezi jednotlivými hřebeny Sierra de Fiambala a na úpatí zastavuje na
lokalitě Tephrocactus alexandrii var. fiambalense. Články tohoto druhu jsou jedny z největších a na tmavém pozadí vypadají velice efektně.
 |
|
Tephrocactus alexandrii var. fiambalense, Thermas Fiambala |
Následující
dopoledne trávíme odpočinkem. Po příjezdu zaplatíme nízký celodenní
vstupní poplatek. Celý komplex je vybudován z peněz provincie Catamarca
a je vidět, že se nijak nešetřilo. Komplex je postaven z přírodních
materiálů a citlivě zapadá do zdejší drsné přírody. Nahoře ve skalách
vyvěrá teplý pramen o teplotě 64°C. Ten je postupně rozváděn
kaskádovitě do jednotlivých umělých nádrží tak, že na vstupu je teplota
43°C a v poslední nádrži 30°C.
 |
|
Thermas Fiambala |
Je
samozřejmé, že tyto hodnoty jsou závislé na okolní teplotě vzduchu.
Každý návštěvník si může vybrat teplotu, jaká mu nejlépe vyhovuje. Je
sympatické, ale zároveň nepochopitelné, že jsme zde celé dopoledne
sami. V místní restauraci se ještě naobědváme a vyrážíme nazpět do
Fiambala, kde odbočuje na krásnou novou silnici do Palo Blanco.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense f. fiambalense MT 08-364,
Palo Blanco, 7 km západně (1) |
Zde
se nám podaří bez větších problémů natrefit na cestu, vedoucí kolmo k
horám. Jelikož se jedná o obslužnou komunikaci k přivaděči vody pro
městečko, je cesta udržovaná. Po 9 kilometrech zastavujeme na prvním
průzkumu. Nalézáme několik Pterocactus tuberosus, gymno však
žádné. Vracíme se na 7. km a zde mne čeká ve výšce 2300 m veliké
překvapení. Máme sice informace, že tu rostou nějaká gymna, ale
rozhodně jsem nečekal, že to bude přechod G. catamarcense f. fiambalense - G. spegazzinii, MT 08-364.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense f. fiambalense MT 08-364,
Palo Blanco, 7 km západně (2) |
Tak
daleko od nejbližšího nálezu u Capillitas. Když se však podívám na
mapu, tak mi to připadá logické. Stejná rovnoběžka a stejné terénní
podmínky. Byla asi opravdu otázka času, kdy se v této oblasti něco
podobného najde. Bude to chtít podrobný průzkum na rovinkách pod
prvními horskými masivy, zda se nenajde čistá forma G. spegazzinii.
Cesta pokračuje dále, tak by to při další cestě neměl být problém.
Ještě sjíždíme asi o 2 km níže a nalézáme další gymna. Tady už
převažují znaky populace G. catamarcense f. fiambalense (MT 08-365). Na dohled máme skupinu vysokých stromů. Jedná se o koupaliště.
 |
|
Nocování z 24. na 25. 11. 2008 - Palo Blanco, 3 km západně |
Všechny
stromy jsou všechny uměle zavlažované. Místní správce nám tento
důmyslný systém ukazuje v praxi. Okolo stromů má udělané hráze z písku
a vodu dle potřeby přepouští od jednoho stromu k druhému. Na napájení
používá přehrazený přivaděč. Ptáme se na souhlas s nocováním, který bez
problému dostáváme. Při dotazu, jestli nám to jeho zařízení nevyplaví v
noci stany, se jen usměje a jde nám ukázat přepad vody do buše.
Napadlo
mě se zeptat, zda z Palo Blanco nevede ještě nějaká cesta severněji. Na
mapě nic není a tak mně překvapuje, že za městečkem je ještě 5
vesniček, které jsou propojeny praškou. Cesta je asi 35 km dlouhá. Dělá
oblouk, který se napojuje někde u Hualfin na mezinárodní ruta 40. Toto
však podle mapy znamená překonat hřebeny Sierra de Fiambala. Pro naše
autíčko, při kvalitě místních cest, věc takřka nemožná. No zítra
uvidíme. Ještě předvedení dopravního prostředku pana správce v podobě
malé kobylky, která ho po chvilce odváží do městečka a můžeme jít
spinkat.
25. 11. 2008 - Už se těším na ještě neprobádanou
oblast severně od Palo Blanco. Rychlé zabalení stanů a vyrážíme.
Severním směrem opravdu vede z městečka docela slušná cesta. První
vesnička je poměrně veliká. Po projetí zkoušíme pokračovat na sever,
ale bohužel cesta se po několika kilometrech ztrácí. Vracíme se do
vesnice, kde byla odbočka doprava. Ihned po stočení cesty na východ
vidíme vzdálenou Sierra de Fiambala. Bohužel asi v půli cesty, po 17
km, je pro naše autíčko již neprůjezdný brod.
 |
|
Brod |
Hloubka
80 cm a nevybetonované koryto znamená konec jízdy. Asi 1 km před námi
jsou sympatické kopečky, a tak se alespoň rozhodujeme udělat průzkum
tam. Opravdu po chvilce na hřbítkách nalézáme G. catamarcense f. fiambalense n. prov. MT 08-366.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense MT 08-366, Palo Blanco,
17 km SV, 1 km východně za brodem |
Kytky
jsou vzhledově stejné, jak včera na předhůří Sierra de Famatina. Velice
lituji, že nemohu prozkoumat nepříliš vzdálenou Sierra de Fambala. Je
předpoklad, že i tady by měly být přechody ke G. spegazzinii.
Tak snad někdy příště, při nižším stavu vody, se mi to splní. Vracíme
se k horské bystřině a jelikož je krásný den, využíváme situaci k
příjemné koupeli. Poprvé v Argentině zde také nalézáme pemzu. Nejsem
odborník na horniny, ale je to asi sopečná vyvřelina. Legrační je,
že kámen, který bych normálně asi neunesl, váží jen pár
kilogramů.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-367,
Tinogasta, 10 km SV, cesta na Questa de Zapata (1) |
Vracíme
se do Fiambala, kde si při nákupu potravin Petra všimne včerejšího
návštěvníka thermas de Fiambala. Po chvíli konverzace se dozvídáme, že
se jedná o Angličana. který si před lety zakoupil jeden ze dvou cabañas
na koupališti a vždy tady tráví hnusnou anglickou zimu. Trošku mě
otráví dotazem, proč to tak taky neudělám, když mám tak rád Argentinu.
Raději se vymluvím na mojí nutnou přítomnost ve firmě v Čechách. Po
výměně e-mailových adres a společném foto, se každý vydáváme po svém.
Ještě netušíme, že nás čeká docela drsný zbytek dne. V Tinogasta nás
ukazatel navádí směr Questa de Zapata. Ihned za městem je tradiční
městská skládka, a tak zastavujeme až těsně před stoupáním. V okolní
buši vcelku bez problémů nalézáme G. catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-367.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-367,
Tinogasta, 10 km SV, cesta na Questa de Zapata (2) |
Abych
řekl pravdu, jsou úplně stejné jako rostliny, které jsme našli 150 km
severněji. První stoupání a první krásné výhledy do údolí v okolí
Tinogasta. Rostliny, MT 08-368, napravo na skále, jsou už zase krásně
vytrněná schmidiana.
 |
|
Stanoviště G. catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-368,
Questa de Zapata, 200 výškových metrů pod vrcholem |
Cesta
je docela dobře udržovaná, a tak zatím nic nenasvědčuje tomu, co musí
zákonitě přijít. Na mapě je tento úsek jasně vyznačen přerušovanou
čarou. Na vrchol stoupání to ještě je pořád cesta. Několik foto na
vrcholu ve výšce 1875 m. Křoví, které je všude okolo cesty, je místy od
sebe vzdálené jen jeden metr. Jelikož máme nové auto, tak se snažíme
přesahující větvičky buď ulamovat a nebo alespoň částečně ohýbat.
Znamená to výstup celé zbývající posádky z auta a pochod před autem.
Postupně se začínají objevovat v cestě slušné krátery.
 |
|
Po přejezdu Questa de Zapata |
Každých
20 m doplňovat cestu okolními kameny je jistě pro všechny náročné,
ještě že se jich tu válí všude veliké množství. Je jasné, že od
posledního deště zde žádné auto, ani terénní, nemohlo jet. Jako řidič
cítím odpovědnost za případné uvíznutí vozidla, a tak toho mám brzy
také dost. Aby toho nebylo málo, tak se na nás při každém zastavení
vrhají miliony miniaturních mušek, které však neskutečně koušou. Toto
by opravdu nebylo vhodné místo k přenocování. Musíme se dnes dostat
někam do nižších poloh, nejlépe až před Londres.
 |
|
Gymnocalycium catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-369,
Questa de Zapata, 150 výškových metrů za vrcholem směrem k Bele |
Náhle
se před námi vynořuje věž mobilního operátora. Očekávání, že sem někdo
musí jezdit dělat údržbu se nenaplňuje.Vlevo u cesty je vidět veliké
množství gymen. Je s podivem, že ještě máme chuť na kaktusy. Ale
toto je opravdu dobré odreagování. Je až neskutečné, v jakém prostředí
tady kaktusy rostou. Vysoké keře a málo světla. Zemina připomíná naše
pole. Přesto je zde většina kaktusů MT 08-369 v pořádku.
 |
|
Lokalita G. catamarcense subsp. schmiedianum MT 08-369,
Questa de Zapata, 150 výškových metrů za vrcholem směrem k Bele |
Myslím však, že tomu tak dlouho nebude. Ta situace tady mi připomíná lokalitu G. ochoterenae subsp. vatterii
Los Rabonas, kde v místech velikého výskytu kaktusů je dnes jen hluboký
stín, vysoké křoví a žádný kaktus. Celá populace se však přesto úspěšně
přesune na pro ní výhodnější stanoviště, pokud do toho ovšem nezasáhne
člověk svojí činností. Postupně se začíná šeřit, a tak
raději odjíždíme. Po několika km stejné situace je vidět napravo pod
svahem obydlený statek. Tady se už začíná cesta postupně lepšit. Je už
trochu udržovaná, a tak máme ulehčenou práci. Nejhorší je snad už za
námi. Několik brodů a krátké popohánění krávy po cestě, která ne a ne
uhnout.
Již za úplné tmy nalézáme vedle cesty vhodné místo pro
postavení dvou stanů pod velikou akácií. Ještě vyčištění prostoru od
obrovských trnů a můžeme stavět stany. Je asi deset hodin večer. Máme
toho všichni opravdu dost, a tak zalézáme ihned do stanů a jdeme spát.
Je však pravda, že takovéto situace přináší jedny z největších
dobrodružství cesty a později se na ně často vzpomíná. Průjezd po
krásné asfaltce většinou moc zážitků nepřináší a je vhodný jen k větším
přesunům po této nádherné zemi.¨
|
