 |
|||||||||||||||||||||||||
Gymno - deník |
|
14. ledna 2007 Ráno dělám několik foto našeho cabañas. Vítr se již úplně utišil a dokonce se občas ukáže i sluníčko. Součástí chaty je rozlehlý pozemek, bohužel nevyužívaný. Tak si říkám, jak dlouho to bude ještě trvat a ceny pozemků polezou strmě nahoru i v této krásné zemi. Ještě vrácení klíčů a můžeme vyrazit.
Osm kilometrů od Lujan směrem k San Francisco del Monte de Oro jsou otevřená vrata do estancie. Cesta vede kolmo k sierra a to nás velmi láká. Auto necháváme raději před vjezdem, což jak se později ukáže, byl dobrý nápad. Jdeme asi jeden kilometr a při průzkumu nalézáme několik Gymnocalycium ochoterenai MT 04-140. Těžko říct, ke které variantě tyto rostliny přiřadit. Nemají světlé trny a ani nejsou čokoládové, jako Gymnocalycium ochoterenai cinereum, které roste již nedaleko. Spolu zde také rostou Gymnocalycium schickendantzii MT 07-141. Při návratu zjišťujeme, že vrata jsou již zavřená. Před městečkem nalézáme první lokalitu tmavých Gymnocalycium ochoterenai cinereum MT 07-142.
Rostlin tu neroste velké množství. Jsou to poměrně malé kytičky do velikosti 6 cm. Lokalitu brzy opouštíme směr San Francisco a hledáme prašku, směřující ke Carolina, ruta č. 9. Za městem je nádherná příroda s palmovými háji. Za brodem zastavujeme a hned u cesty jsou mírné svahy, plné Gymnocalycium fischerii.
Tolik kaktusů pohromadě, to je nádhera. Gymna zde doplňuje Notocactus submamulosus a E. aurea. Vracíme se do města, kde se krátce zastavuje na náměstí u kostela.
Další lokalita je na propojce k Pozo del Molle, kde se všude vyskytuje tmavé cinereum. Zastavujeme hned kousek za městem. G. ochoterenai cinereum MT 07-144 zde roste převážně na vertikálních skalních výchozech. I staré rostliny jsou nejvýše 7 cm veliké.
U Quines, kousek před Talita, je lokalita G. ochoterenai typ MT 07-145. Je to stará lokalita, veliké keře a akáty, pod nimi rostliny až do velikosti 15 cm.
Bohužel místy lezu po čtyřech, protože jinak to nejde. Současně se zde vyskytuje G. schickendantzii MT 07-146 a Acanthocalycium violaceum. U El Molnár zastavujeme ještě na jedné lokalitě G. ochoterenai MT 07-148. Projíždíme krásným prostředím v horských roklích Quebrada de Cautana. Místy projíždíme brody u kterých jsou roztroušené domečky chovatelů dobytka. Konečně se krajina otevře a nás čeká známá typová lokalita Los Chañares. Zastavujeme 2,7 km před osadou. G. berchtii MT 07-150 jsou nádherné kytičky, rostoucí převážně v mechu.
Většina rostlin má známé černé trny, ale najdou se i velice efektní světlé. Je zajímavé, že pokud je mi známo, světlotrná forma se doma při výsevech nevyskytuje. Asi po půl hodině přijíždí majitel pozemku se svým pomocníkem se podívat, co že se mu to děje na jeho pozemku. Asi viděl zaparkované auto u plotu. Na lokalitu není totiž z cesty vidět. V ruce mají připravené mačety, asi zde nečekali šílence, který si tady budou fotit kaktusy. Vše se ku spokojenosti všech vysvětlí, majitel nám dává souhlas s pobytem a odjíždí s pomocníkem na kole. Jelikož už ubývá světlo, neradi opouštíme lokalitu. Rádi by jsme si konečně dali nějaké teplé jídlo, ale opět se nám to v městěčku Santa Rosa del Conlara nedaří. V nějaké snobské herně si alespoň dáváme pivo a přesouváme se na křižovatku Los Duraznitos, kde se odbočuje na prašku k Los Chañares. Je zde krásný kachňáček s nízkou travičkou. Stavíme stany a vaříme naší oblíbenou gulášovku z Vitany Byšice. Krásná večerní atmosféra. K vodě se přišlo napít pár koní. S pohledem na všudepřítomné světlušky jdeme na kutě. 15. ledna 2007 Noc proběhla opět v naprostém klidu. Vracíme se asi 3 km směrem k Los Chañares. Hned za plotem jsou G. borthii MT 07-151. Je to opět loňská Tomášova lokalita. Musím říci, že zde rostou pro mě jedny z nejhezčích G. borthii, které jsem měl možnost v Argentině spatřit.
Vracíme se na křižovatku, kde jsou krásné skalkové pláně a na nich rostou miniaturní G. borthii MT 07-153 a G. berchtii MT 07-152. Chvíli mi trvá, než se naučím tyto rostlinky od sebe rozeznávat. Opět se potvrzuje, jak prostředí má vliv na vzhled rostlin na lokalitě.
V Santa Rosa se ptáme docela hezké policajtky na cestu do Concarán. Chceme udělat takové kolečko a vrátit se do Santa Rosa.V městě nabíráme benzín a po jednom pokusu se trefujeme na tu správnou prašku. Navštěvujeme dvě lokality, kde rostou opět velké modré MT 07-154 a 07-156. První se jmenuje Arroyo las Mañas a druhá Los Alanices Puerta Colorada. U Las Chilcas se rozhodujeme zastavit.
Je zde zajímavý terén. K našemu velikému překvapení nalézáme nádherné čokoládové rostliny s černými trny. Rostliny přiřazujeme ke G. ochoterenai, ale pokud je nám známo, tak v této oblasti žádné nálezy tohoto druhu nejsou. Chtělo by to čas a tuto oblast pořádně prozkoumat.
Při zpáteční cestě Santa Rosa se trochu na neznačených praškách zamotáme, ale Tomáš to pomocí kompasu nakonec vyřeší. Jsme docela hladoví, a tak se opět pokusíme sehnat nějakou restauraci, kde by jsme se konečně navečeřeli. Nakonec se nám to v jednom bistru podaří. Dáváme pollo, papas fritas a pivko. Po chvíli si k nám přisedá připitý host, který se představuje jako majitel okolních polností.Vypráví, že je z Merla. Překvapuje znalostmi vážné hudby a zejména ruských klasiků. Kupodivu zná Smetanu i Dvořáka, ale říká, že se mu zamlouvá dramatičnost ruské hudby. Říká, že ho musíme zítra na jeho statku určitě navštívit. Víme ale, jak by takové pozvání dopadlo. Sice by to bylo zajímavé, ale den by byl v tahu, a tak se pokoušíme různě vymluvit. Musíme alespoň vyhovět jeho nabídce a přespat na oplocené louce, kde má zavedenou pitnou vodu a zbudované ohniště. Doprovází nás ve svém terénním voze, docela ožralý, stodvacítkou přes město.
|
