11. února 2007
Ráno je jasno a sluníčko už pěkně hřeje. Nevaříme kafe, to si dáme
po cestě u benzínové pumpy. Přesouváme se přes provincii Entré Rios k městu
Gualeguaychú, kde odbočujeme na ruta puenta internacionál č 136, která směřuje
přes Rio Uruguay do Uruguaye. Sjíždíme na prašku č. 42 a po 15 km zastavujeme na
lokalitě Gymnocalycium schroederianum MT 07-320.
|
Lokalita Ruta č.
42, 14 km severně od ruty internacionál č. 136 |
|
Gymnocalycium
schroederianum MT 07-320, Ruta 42,
14 km severně od ruty internacionál č. 136 |
Tyto nádherné rostliny rostou na
travnatých ostrůvcích na čistě pískovém podloží, většinou pod keři. Mají tmavou
epidermis a většinou přilehlé středové trny. Rostliny s trčícím středním trnem,
které se u nás pěstují pod jménem Gymnocalycium schroederianum Entre Rios,
jsem na této lokalitě neviděl. Jako další kaktus zde rote Echinipsis chacoana.
|
Gymnocalycium
schroederianum MT 07-320, Ruta 42,
14 km severně od ruty internacionál č. 136 |
Vracíme se na naši známou ruta č.14 a přes
most nad Rio Uruguay se dostáváme do Buenos Aires. Rozhodujeme se nocovat ve
čtvrti Ezeiza, na které je také naše mezinárodní letiště. Bohužel se nám žádný
volný hotel nedaří objevit. Na doporučení jednoho autobusáka přejíždíme do
vedlejší části Monte Grande, kde je v jednom hotelu volný jeden třílůžkový a
jeden jednolůžkový pokoj. Ten je sice bez oken, ale ty dvě noci se to dá přežít.
12. února 2007
Ráno hledáme ruční myčku. Auto vypadá po šesti týdenním ježdění do argentinských
cestách dost hrozně, tak ať je alespoň čistý. Za mírný poplatek 14 AP je po dvou
hodinách zase jako nové. Cestu do rent a caru absolvujeme přes centrum. Doprava
je tady, jako v celé Jižní Americe dost chaotická, a tak trochu bloudíme.
Nakonec se nám podaří najet na malé náměstí před půjčovnou, ale bohužel policajt
nás nechce nechat tady parkovat a tak zajíždím za roh, kde musím také stát za
zákazu zastavení. Naštěstí se nám podaří po doplacení počtu najetých kilometrů
bez problémů auto vrátit zaměstnanci rentacaru, a tak se můžeme podíval po
městě.
|
Vydrbanej Karel |
Bereme si taxi, cenu dohadujeme na 100 AP,
a vracíme se do našeho hotelu. S taxikářem si dohodneme přistavení taxiku na
zítra na 10.30 hod. Nákupy na hlavní třídě a balení mi zabere odpoledne. Na
doporučení hotelového recepčního se rozhodujeme pro rozlučkovou večeři v
prvotřídní parilla restauraci. Je otevřeno od 20 hodin až do rána a my patříme
mezi první hosty. Paušální poplatek za jídlo v neomezeném množství je jen 21 AP
a je opravdu z čeho vybírat. K pití si dáváme blanco Melbeck z provincie Tucumán.
13. února 2007
Taxi je v čas přistavené. Opravdu neradi se loučíme s krásnou Argentinou, ale už
se všichni také těšíme na naše blízké doma. Ještě 11 212 km
bezproblémového letu boeingem 777-200 a v 7.02 středoevropského času přistáváme
na letišti v Miláně. Bohužel navazující letadlo do Vídně letí až v 15.40, a tak
čas vyplňujeme hodnocením našeho šestitýdenního putování.
|
Čekání v tranzitu |
K naší spokojenosti, vše proběhlo bez
větších problémů, a tak se už zase těšíme na další návštěvu lokalit našich
oblíbených gymnocalycií. Ve Vídni přistáváme v 17.10 a Jardy dcera nás převáží
do Brna. Autobusem společnosti Studentagency se okolo 21.00 dostávám do Prahy.
|