Gymno - deník Argentina 2007 (16)

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-286, El Carmen- La Cabana, Salta

Silné přilehlé trny jsou na bázi světlé, ale konce mají tmavé. Tato dvojbarevnost je velice efektní. Uprostřed je ohrada plná mečících koz, oplocená křovím z akácií. Je zajímavé, že v ohradě je hlídací pes, který se ven bez problémů dostane a taky toho náležitě využívá. Docela jsem se při focení lekl, když na mě vyběhnul.

Nějak ztrácím pojem o čase. Když přicházím k autu, tak už na mě kluci čekají. Tak už to ale je, že někdy se zdržím já, někdy zase někdo jiný. Zajíždíme do Molinos, kde po focení katedrály nalézáme otevřenou hospodu a dokonce se tu vaří. Obsluhující personál se při objednávání jídla tváří, že nám rozumí, ale když přinesou jídlo, je to opět nějak jinak. S naší španělštinou se tomu ale ani nedivím.

Na lokalitě La Arcadia

V okolí města se zastavujeme na dvou lokalitách, kde jsou rostliny už brčálově zelené. Loni nám tady začalo pršet, a tak se průzkum moc nekonal. G. spegazzinii MT 07-288 a 290 rostou na rovině většinou pod keři. Cesta pořád kopíruje po levé straně polovyschlou řeku. Podle její rozlohy si docela umím představit, jak to v ní vypadá, když přijdou ty správný lijáky. V dáli za řekou je vidět městečko Seclantás. Zastavuje u mé loňské lokality. Tady někde jsem loni našel zajímavou formu G. spegaziinii MT 07-292, s placatými trny, vypadající jako diskokaktus.

Letos se to nějak nedaří. Tady už rostliny nerostou na rovině , ale na poměrně prudké skále. Jsou opět zelené a velmi variabilní, co se otrnění týče. Poprvé se objevuje Parodia rauschii a ještě nějaká, která se klukům nedaří určit. Neustále se také objevuje Acanthocalycium thionanthum, které tady ve skalách nedorůstá tak velikých rozměrů jako na předešlých lokalitách.

Acanthocalycium thionanthum v. brevispinum, La Arcadia

V Cachi se zastavujeme v obchodě na náměstí a najíždíme na asfaltku, která vede na La Poma. V otevřených pláních mezi Playogasta a Palermo Oeste sjíždíme ze silnice a v nízké buši stavíme náš tábor na přenocování. Při krátkém průzkumu ještě nalézáme několik G. spegazzinii MT 07-293. Připadá mi zvláštní, že v těchto větrných podmínkách a nadmořské výšce okolo 2500 m n. m. mají rostliny také brčálově zelenou epidermis. Ještě večer se rozhodujeme, že původně plánovanou cestu až do La Poma zkrátíme a zítra se po nafocení rostlin vrátíme. Pojedeme na Cachipampa.

Nocování z 1. na 2. 2 2007

2. 2. 2007
Při podrobnějším průzkumu nalézáme poměrně veliké množství, převážně mladých rostlin Gymnocalycium spegazzinii. Vracíme se do Cachi, kde v hotelu patřícímu Automotoklubu Argentina, nakupujeme ještě nějaké mapy. Tři kilometry za městem zkoušíme dva kopečky s typickým terénem pro G. spegazzinii.

Gymnocalycium spegazzinii MT 07-294, Escalchii, 3 km od Cachi, Salta

Rostliny MT 07-294 jsou ještě pořád zelené a do velikosti 25 cm. Jako doprovodná vegetace tady roste Lobivia haematacantha elongata. Těsně před Seclantás odbočujeme do leva na Národní park Los Cardónes.

Národní park Los Cardónes

Před parkem je naše první lokalita východně Santuaro. Je to otevřená krajina, nízká buš s prvními sloupy pasacán. G. spegazzinii MT 07-295 jsou ploché veliké rostliny, již s tmavší pokožkou. V tomto prostředí se krásně fotografuje . Přejíždíme těšně před začátek parku. Rostliny G. spegazzinii MT 07-96 z Pampa de Tin Tin jsou již v našich sbírkách známé. Je to poměrně mladá lokalita, zato s výhledem na barevná skaliska a údolí parku.

U cedule Parque Nacionál Los Cardónes je ještě jedna malá cedulka s nadmořskou výškou a se symbolem foťáku. Co však znamená cedulka s nádobkou na mate je mi záhadou. Nikde žádný stánek s občerstvením (což je jedině dobře), a tak snad jedině doporučení, přivést si vše potřebné s sebou a sám si ho uvařit.

Jak postupně stoupáme k Cachipampa, tak se citelně ochlazuje a přidává se mlha. U odbočky na Amblayo zastavujeme, oblékáme si bundy a vyrážíme na kopec. V této nadmořské výšce, 3216 m, je už jiná kaktusová vegetace. Nádherně působí v tomto psím počasí zejména různobarevné květy Lobivia kuenrichii.

Lobivia kuenrichii, Cachipampa, Salta

Zkouším fotografovat, ale těžko říct, co z toho bude. Zajímavě také působí Opuntia airampoa a werschafeldii. Je zde také plno skalniček. Zjišťujeme, že tu se svým zájmem o kaktusy nejsme sami. Na vedlejším kopečku pobíhá v mlze několik nám podobných šílenců.

Pořád mrholí, a tak raději sjíždíme do údolí. V místech, kde se dostáváme pod mraky, je vidět honosný název Cafeteria. I přesto, že tady stojí autobus se školním zájezdem, zastavujeme. Bohužel, žádné preso, jen instantní kafe zalité z rychlovarné konvice. Je to ale poprvé a taky naposled, co se s něčím takovým v Argentině setkáváme. V Campo Quijano zajíždíme na staré nádraží, kde klukům ukazuji několik posledních rostlinek G. marsonerii MT 07-297.

Gymnocalycium marsoneri MT 07-297, Campo Quijano, Salta

Je to bohužel lokalita, která je odsouzena k zániku. S E. ancistrofora, rostoucím také v trávě, to bohužel není lepší. U starého vagonu stavíme tábor a po zhodnocení dnešního dne jdeme spát.

Nocování 2 - 3. 2. 2007, Campo Quijano