|
18.11. 2008 - Vstáváme poměrně brzo.
Dnes nás čeká další z lákadel této cesty. Nejde o nic jiného, než
návštěvu nejvyšší hory Jižní Ameriky s těžko vyslovitelným jménem
Aconcagua (6950 m n. m.). Vracíme se do Cacheuta, kde je ihned za
thermas bohužel závora. Včera jsme si toho vůbec nevšimli. Voják, který
zde hlídá, nám říká, že je cesta otevřena jen v určité hodiny a dny. Na
to, že by se nechal uplatit a nebo ukecat rozhodně nevypadá. Musíme se
vrátit do Luchan a najet na Ruta č.7, která vede přes Uspallata do
Chile. Překvapuje mě, jaký je zde provoz kamiónů, ale je to asi jediné
vyasfaltované spojení s Chile. Postupně zastavujeme a fotíme nádherné
přírodní scenérie.
 |
|
Aconcagua a okolí |
Po
150 km je vjezd do Parque Provinciál Aconcagua. Po zaplacení mírného
poplatku za vjezd i vstup, najíždíme na horskou asfaltku. Asi po 300
metrech je parkoviště a dál už to jde jenom pěšky. Je zde také v
provozu helikoptéra, která akorát přiváží v síti nějaký náklad. Myslím,
že také podniká vyhlídkové trasy s bohatší klientelou. My chudší se
vydáváme na kratší vyhlídkovou značenou trasu.
 |
|
Vyhlídková trasa Aconcagua |
Měl
jsem představu, že se dostaneme autem alespoň do 4000 m, a pak ještě
kousek pěšky. Místo je však z důvodů nádherných pohledů na horu zvoleno
dobře. Rozhodně máme štěstí, protože hora je prý většinou zahalena do
mlžného oparu. Nám ale svítí sluníčko a je skoro jasno. Lumír někde
vyčetl, že existuje ještě přístup k hoře, ale nám se nepodařilo zjistit
odkud. Po nájezdu na hlavní silnici se ještě zajíždíme podívat
do poslední osady před hranicemi s často používaným názvem Las
Cuevas. Místní celní kontrola se jen ptá, jestli nejedeme do Chile. Po
ujištění že ne, nás bez problémů pouští dále. Před tunelem se otáčíme a
vracíme se pár km na poutní místo Punte del Inca.
 |
|
Punte del Inca |
Hradba
stánků se suvenýry a za ní už výhled na přírodní kamenný most a pod ním
betonová stavba. Všude jsou prameny se silně minerální vodou, která na
všem nechává barevné povlaky. Do těch pramenů dávají také různé
předměty, na kterých se časem také vytvoří efektní povlak. Můžete si
tak ve stánkách koupit potažené tenisky, skleničky, kameny a také
různé jiné přírodniny. Je to jako u nás v Karlových Varech, kde se do
vřídelní vody dávají například růže. Po příjezdu do Uspallata
odbočujeme na Ruta 52, vedoucí přes Národní park Villavicencio. Hned za
městečkem ještě zajíždíme prozkoumat odbočku do Valle de Uspallata. V
buši, 2 km severně od městečka, nalézáme ještě v této
oblasti naposled Pterocactus reticulatus MT 08-342, Tephrocactus darwinii var. hickenii a opět Pyrhhocactus trausianus.
 |
|
Tephrocactus darwinii var. hickenii, Uspalata, 2 km sev. |
To
vše v nadmořské výšce okolo 2000 m n. m. Jelikož začíná poprchávat, tak
se raději vracíme zpět na silnici vedoucí do národního parku,
který v podstatě koresponduje se Sierra de Uspallata.
 |
|
Sierra Uspallata |
Projíždíme
okolo mina/důl/, kde se dříve těžil pravděpodobně zinek. Tady se tomu
říká východní minerál. Dneska tu jsou jen informační cedule a samotná
šachta je zabezpečená jen chatrnou mříží. Postupně vyjíždíme asi do
3000 m n. m. Před námi se otevírá nádherný výhled do kraje. V
průvodci se Petra dočítá, že se tu točil známý film s Bredem Pitem
„7 let v Tibetu“. No tak se to teda dělá v slavném Hollywoodu.
Tibet je daleko a Argentina vyjde levněji. Divák stejně pravděpodobně
nikdy v Tibetu nebyl, a tak o co jde. Kdyby byl alespoň levnější
lístek do kina!
Přes cestu přebíhá pěkné stádo lam vikuňa. Za
zatáčkou zkusíme štěstí na kaktusy. Je sice pěkný vítr a zima, ale pro
kaktusy se musí kaktusář obětovat. Nalézáme Tephocactus darwinii v. hickenii a za další zatáčkou fotíme veliké rostliny Soehrensia, snad formosa.
Postupně se po kroutící silnici dostáváme z tohoto krásného území
na okraj NP. Za keři kousek vedle silnice nalézá Petra pěkný plácek,
veliký tak akorát pro 2 stany. Jelikož jsme kryti skalou, tak ani vítr
sem za námi pořádně nemůže. Jen se mi nelíbí, že máme stany hned pod
značně erodovanou skalou. Říkám si ale, že když to ty vydrželo určitě
několik staletí, snad to ještě jednu noc přežije. S touto
nezodpovědnou myšlenkou brzy usínám.
19. 11. 2008 - Ráno
jsem poměrně brzy na nohou. Blížíme konečně do oblasti vysokého výskytu
gymen a to my nedává pořádně dospat. Začne to se známým pohořím
Sierra de Valle Fertil a hned tak to nepřestane. Při vstupní bráně do
parku vidím na silnici v raním slunci veliký stín. Je to pěkný kus
sklípkana.
 |
|
Sklípkan u vstupu do NP Villavicencio |
Samozřejmě
hned brzdím. Ostatní neví, co se děje, ale na to si postupně zvykají.
Naštěstí jsem ho nepřejel. Je to už druhý sklípkan, kterého vidíme a
zatím největší. Petra ho drážděním vcelku úspěšně přivádí do, pro
focení, zajímavější bojové polohy.
Opět se vracíme ze severní
strany do Cordoby , kde doplňujeme benzín a potraviny. Nějak jsme
nenarazili na Ruta 40, která nás postupně doprovází po cestování
v této části Argentiny. Po poradě s prodavačem v zelenině a jednom
dotazu u benzinové pumpy se vymotáme a neomylně pokračuje na hranice s
provincií San Juan.
 |
|
G. riojense ssp. kozelskyanum v. sanjuanense MT 08-345, Chucuma, 1 km jižně |
Hlavní
město provincie San Juan se nám naštěstí, pomocí našeho dobrého
navigátora Petry, nepodaří minout, a tak směřujeme bez problémů po
krásné asfaltové Rutě 141 až na křižovatku Chepes a Astica.
 |
|
G. acorrugatum MT 08-344, Chucuma, 1 km jižně (1) |
Dáváme se do leva a hned za osadou Marayes nalézáme pod akáciemi veliké, staré kusy G. schickentdantzii
MT 08-343. O těchto rostlinách se říká. Že jsou krásně vytrněné, mně
však připadá, že rostliny nijak nevybočují z běžného průměru. Další
lokalita je už plně ve znamení acorrugat. Zastavujeme 1 km za cedulí
Cuchuma, a první kdo nás přívítá, je nádherný kvetoucí exemplár G. riojense ssp. kozelskyanum v. sanjuanense MT 08-345. Další G. accorugatum MT 08-344 na sebe nedá dlouho čekat.
 |
|
G. acorrugatum MT 08-344, Chucuma, 1 km jižně (2) |
Rostliny
rostou jak na skalkách tak i pod nízkými akáciemi. Nedělá jim problém
se dobře vyvíjet i na plném slunci, když o svůj mateřský keř, většinou
vlivem člověka, přijdou. Míjíme další z literatury známou lokalitu
Astica. Má tady růst G. riojense, ale pro něj tu dle mého názoru není vůbec vhodný terén.
 |
|
G. acorrugatum MT 08-344, Chucuma, 1 km jižně (3) |
Pokračujeme
k San Francisco de Valle Fertil. Vypadá to, že nám brzy upadne značka u
auta a tak to, po zkušenostech s poslední cesty to raději hned řešíme.
U benzínové stanice nám doporučují gomera, který má vždy v dílně nějaké
nářadí a s ledasčím si umí poradit. Od pumpy je to na dohled, a tak
jsme brzy hotovi.
 |
|
G. acorrugatum MT 08-347, San Augustin de Valle Fertil |
Kousek
za městečkem vylézáme na blízké skály. Rostliny MT 08-347, které zde
rostou, jsou co se rozměru týče, podstatně větší a sloupovité. Bude to
určitě stářím lokality. Jelikož se blíží večer, tak květy jsou už
bohužel zavřené. Nahoře na skalních plotnách je rostlin podstatně více
a jsou taky nižší. Všudypřítomné je G. saglionis MT 08-348.
Naproti přes silnici vede mezi keři sotva znatelná cesta, která asi po
50 metrech končí. Pro nás je to jedině dobře, protože zde bude krásný
klid pro nocování.
|
