 |
|
Před Telsen |
10.11.2008
Vyrážíme směr Telsen a po několika desítkách kilometrů zastavujeme u malého
pohoříčka Sierra Chata. Podloží je z rozpadavé horniny. Postupně nalézáme
Gymnocalycium chubutense MT 08-331, Austrocactus patagonicus,
Tephrocactus darwini a Maihuenia patagonica. Před Telsen ještě
zastavujeme na místě, kde je nějaký pomníček u malého statku. Za sklem jsou
hračky, cigarety a nějaké fotky. Bude to něco asi jako naše boží muka u cesty.
Po návratu to budeme muset u Petřinýho učitele argentinské španělštiny pořádně
zjistit.
 |
|
Austrocactus patagonicus, Telen |
Po příjezdu do městečka se zastavujeme v místním obchodě,
který nás, ostatně jako většina obchodů v Patagonii, překvapuje dobrým výběrem
potravin. Co nás taky překvapilo je, že majitel obchodu si nás všimnul na místě
našeho „ukrytého“ nocování, vzdáleném 150 km od tohoto městečka, a ihned po
vstupu do krámu nám to s radostí sdělil. No, jsou to tu liduprázdné končiny a
každý cizinec je tady ihned podezřelý. V místní traktorové stanici nabíráme
naftu a ihned za městečkem v místě našeho oběda, prověřujeme skálu napravo u
cesty. Jsou zde veliká množství světlotrných i tmavotrných austrokaktusů.
 |
|
Austrocactus patagonicus, Telen |
Další cesta směřuje na Gan Gan. Musím přiznat, že mě celý
přejezd vnitrozemím příjemně překvapil. Je zde nádherná pouštní květena a plno
zvířat. Zejména jsem si oblíbil pásovce.
 |
|
Pásovec |
Toto zvířátko se dá doběhnout a to mi vyhovuje. Jak zjistí, že
mi neuteče, tak se začne ihned zahrabávat do pískového podloží. Lamu a pštrosa a
polodivoké koně opravdu nedoběhnu, i kdybych se přetrhnul. Před Paso del Sapo
nalézáme vhodné místo k nocování.
 |
|
Rio Chubut |
11. 11. 2008
Noc byla opět chladná, ale jasná obloha napovídá, že přes den to bude úplně
jinak. Vyrážíme a u Rio Chubut fotíme obrovské trsy kvetoucích tefrokaktusů.
 |
|
Rio Chubut |
Okolí je zde už hornaté a je vidět, že Andy jsou už nedaleko.
Všude v okolí se mají vyskytovat acháty, ale bohužel nikdo z nás není
specialista na polodrahokamy. Poznat achátovou pecku od oblázku je pro amatéra
opravdu nemožné, a tak se raději věnujeme kaktusům. V Guaaljaina se ptáme na
cestu do Esquel. Musíme se vrátit na začátek osady, protože praška to celé
objíždí. Asi proto, aby se jim neprášilo na náměstí. Docela to chápu. Kousek za
městečkem je most přes čisté Rio Negro a za ním travnatý plácek, vhodný
k polední siestě spojené s koupelí. Také toho náležitě využíváme.
 |
|
Gualjana |
Po občerstvení nás čeká jediná dnešní lokalita Gualjaina 20 km
západně. Ta však stojí za to. S prvními pohledy na zasněžené Andy nalézáme
bohatou populaci Pterocactus reticulatus.
 |
|
Pterocactus reticulatus, Gualjaina |
Tyto rostliny žijí v tomto drsném prostředí prakticky pod
zemí. Jen článek s poupětem a případně s květem nám dává možnost tyto rostliny
najít. Před Esquel je první policejní kontrola. Využíváme možnosti se podívat na
pro nás specifický argentinský hřbitov.
 |
|
Hřbitov Escuel |
Po chvíli nás jde raději okouknou správce hřbitova, co tam asi
ty cizinci dělají? Když vidí, že jen fotografujeme, tak nás nechá na pokoji. U
kasáren si fotografujeme vojenské vozidla a děla, snad historická? Petra
nastudovala v průvodci, že je zde muzeum národopisné a muzeum železnice. Co se
týče toho prvního, byla na adrese udané v průvodci jen radnice. Trochu kultury
nemůže rozhodně škodit, a tak vyrážíme znovu k policejnímu stanovišti, kde nám
určitě poradí, kde je to druhé. Muzeum sice nalézáme, ale je už bohužel zavřené,
a tak vyrážíme do prvního národní parku Los Alerces.
První značená cesta je slepá a končí závalem za mostem. Musíme to objet přes
Trevelin. Brzy přijíždíme před bránu do parku, bohužel se po cestě žádné vhodné
místo pro dva stany nenašlo. V parku to asi nebude možné, a tak je pro nás
jediná možnost se zeptat v domku před branou, jestli by nám to neumožnili tam.
Radost nám udělalo ubezpečení, že to nebude vůbec problém. Rádi za tuto službu
zaplatíme. O tom nechtěl majitel ale ani slyšet, a tak po mém naléhání řekl, že
udělá večeři a tu mu zaplatíme. Postavily jsme stany a čekali co se bude dít.
 |
|
NP Los Alarces |
Když se začali sjíždět příbuzný, bylo mi jasné, že to bude
nějaká větší akce. To jsme ještě nevěděli, že zabili krávu. Tak ta příprava
večere chvíli trvala. Nakonec to byla krásná akce, při které se nejenom jedla
parilla a pilo pivo a česká slivovice, ale i hrálo na kytaru, zpívaly národní
písně jednotlivých provincií a i tancovalo. Jedna provincie má dokonce za
národní tanec naší polku. Tak nevím, kde to vzniklo dříve, ale asi to sem
zatáhli Španělé v době kolonizace Argentiny. Mladý Luis je členem folklorního
souboru, a tak to mělo úroveň. Ještě jsme si odnesli CD s jeho zpěvem. Byl
docela problém jim vnutit nějaké peníze. Už jsem tušil, co bude druhý den
následovat.
|
