Patagonie a střední Argentina 2008 (4)

Před Telsen

10.11.2008
Vyrážíme směr Telsen a po několika desítkách kilometrů zastavujeme u malého pohoříčka Sierra Chata. Podloží je z rozpadavé horniny. Postupně nalézáme Gymnocalycium chubutense MT 08-331, Austrocactus patagonicus, Tephrocactus darwini a Maihuenia patagonica. Před Telsen ještě zastavujeme na místě, kde je nějaký pomníček u malého statku. Za sklem jsou hračky, cigarety a nějaké fotky. Bude to něco asi jako naše boží muka u cesty. Po návratu to budeme muset u Petřinýho učitele argentinské španělštiny pořádně zjistit.

Austrocactus patagonicus, Telen

Po příjezdu do městečka se zastavujeme v místním obchodě, který nás, ostatně jako většina obchodů v Patagonii, překvapuje dobrým výběrem potravin. Co nás taky překvapilo je, že majitel obchodu si nás všimnul na místě našeho „ukrytého“ nocování, vzdáleném 150 km od tohoto městečka, a ihned po vstupu do krámu nám to s radostí sdělil. No, jsou to tu liduprázdné končiny a každý cizinec je tady ihned podezřelý. V místní traktorové stanici nabíráme naftu a ihned za městečkem v místě našeho oběda, prověřujeme skálu napravo u cesty. Jsou zde veliká množství světlotrných i tmavotrných austrokaktusů.

Austrocactus patagonicus, Telen

Další cesta směřuje na Gan Gan. Musím přiznat, že mě celý přejezd vnitrozemím příjemně překvapil. Je zde nádherná pouštní květena a plno zvířat. Zejména jsem si oblíbil pásovce.

Pásovec

Toto zvířátko se dá doběhnout a to mi vyhovuje. Jak zjistí, že mi neuteče, tak se začne ihned zahrabávat do pískového podloží. Lamu a pštrosa a polodivoké koně opravdu nedoběhnu, i kdybych se přetrhnul. Před Paso del Sapo nalézáme vhodné místo k nocování.

Rio Chubut

11. 11. 2008
Noc byla opět chladná, ale jasná obloha napovídá, že přes den to bude úplně jinak. Vyrážíme a u Rio Chubut fotíme obrovské trsy kvetoucích tefrokaktusů.

Rio Chubut

Okolí je zde už hornaté a je vidět, že Andy jsou už nedaleko. Všude v okolí se mají vyskytovat acháty, ale bohužel nikdo z nás není specialista na polodrahokamy. Poznat achátovou pecku od oblázku je pro amatéra opravdu nemožné, a tak se raději věnujeme kaktusům. V Guaaljaina se ptáme na cestu do Esquel. Musíme se vrátit na začátek osady, protože praška to celé objíždí. Asi proto, aby se jim neprášilo na náměstí. Docela to chápu. Kousek za městečkem je most přes čisté Rio Negro a za ním travnatý plácek, vhodný k polední siestě spojené s koupelí. Také toho náležitě využíváme.

Gualjana

Po občerstvení nás čeká jediná dnešní lokalita Gualjaina 20 km západně. Ta však stojí za to. S prvními pohledy na zasněžené Andy nalézáme bohatou populaci Pterocactus reticulatus.

Pterocactus reticulatus, Gualjaina

Tyto rostliny žijí v tomto drsném prostředí prakticky pod zemí. Jen článek s poupětem a případně s květem nám dává možnost tyto rostliny najít. Před Esquel je první policejní kontrola. Využíváme možnosti se podívat na pro nás specifický argentinský hřbitov.

Hřbitov Escuel

Po chvíli nás jde raději okouknou správce hřbitova, co tam asi ty cizinci dělají? Když vidí, že jen fotografujeme, tak nás nechá na pokoji. U kasáren si fotografujeme vojenské vozidla a děla, snad historická? Petra nastudovala v průvodci, že je zde muzeum národopisné a muzeum železnice. Co se týče toho prvního, byla na adrese udané v průvodci jen radnice. Trochu kultury nemůže rozhodně škodit, a tak vyrážíme znovu k policejnímu stanovišti, kde nám určitě poradí, kde je to druhé. Muzeum sice nalézáme, ale je už bohužel zavřené, a tak vyrážíme do prvního národní parku Los Alerces.

První značená cesta je slepá a končí závalem za mostem. Musíme to objet přes Trevelin. Brzy přijíždíme před bránu do parku, bohužel se po cestě žádné vhodné místo pro dva stany nenašlo. V parku to asi nebude možné, a tak je pro nás jediná možnost se zeptat v domku před branou, jestli by nám to neumožnili tam. Radost nám udělalo ubezpečení, že to nebude vůbec problém. Rádi za tuto službu zaplatíme. O tom nechtěl majitel ale ani slyšet, a tak po mém naléhání řekl, že udělá večeři a tu mu zaplatíme. Postavily jsme stany a čekali co se bude dít.

NP Los Alarces

Když se začali sjíždět příbuzný, bylo mi jasné, že to bude nějaká větší akce. To jsme ještě nevěděli, že zabili krávu. Tak ta příprava večere chvíli trvala. Nakonec to byla krásná akce, při které se nejenom jedla parilla a pilo pivo a česká slivovice, ale i hrálo na kytaru, zpívaly národní písně jednotlivých provincií a i tancovalo. Jedna provincie má dokonce za národní tanec naší polku. Tak nevím, kde to vzniklo dříve, ale asi to sem zatáhli Španělé v době kolonizace Argentiny. Mladý Luis je členem folklorního souboru, a tak to mělo úroveň. Ještě jsme si odnesli CD s jeho zpěvem. Byl docela problém jim vnutit nějaké peníze. Už jsem tušil, co bude druhý den následovat.

 

Související články

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. | 13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18. | 19. | 20.

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Seznam polních čísel MT - Martin Tvrdík (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)