|
Prolog
Sedím a přemýšlím…chtělo by to motto nebo citát.
Těch bylo, co seděli a přemýšleli…
Moje přemýšlení začalo otázkou, kdo mě tvaroval a kdo mě
někam směroval? Proč jsem něco začala dělat? Kdo za to může?
Náhoda, osud, něčí záměr? Sluší se poděkovat nebo si
zamachrovat v tom smyslu, jako kdybych nebyla dobrej matroš,
neměli by do čeho píchnout a z čeho hňácat.
Ať je to tak či onak, tvrdej systém a řád do mě nalejvaly
ženy z našeho rodu. A chlapy? Tak ty mě nechali se vznášet a
vždycky otevřít nový dveře, dovolili nakouknout a bylo jen
na mě, zda vstoupím či odejdu.
Jedna věc je spojuje. Od babičky přes tátu až k Martinovi.
Vnímat krásu květů. Podívej, jak kvete. Chodím a dívám se.
Vždycky je krásnej a vždycky je jinej.
Proč otevírám dveře u skleníku? A vždycky do něj vlezu. Proč
obcházím zelený kytky zprava doleva a zase zleva doprava?
Proč mě fascinujou, jak rostou a kvetou? Proč si lámu hlavu
zas a znova, kde že jsme ty kytky viděli? Martin se usměje a
ptá se na to stejné po sté zas a znova. Proč?
MOTTO: „Krása kaktusu je v oku toho, kdo ji vnímá.“
Začátkem roku 2012 se stávám spolu s Lumírem a Martinem
účastníkem zájezdu Argentina Chile.
Den první a druhý…
1. ledna 2012
Popřejeme si Felíz y Próspero Aňo Nuevo a můžeme náš první den v
roce odcestovat do Argentiny. Vítáme se s Lumírem na Ruzyni.
Porovnáváme váhu našich zavazadel. Tentokrát mám pár gramů navíc.
Make up nemám, tak to budou ty lovečáky.
Let z Prahy do Madridu moc neutíká. Na palubě je dost horko a
máme žízeň. Voda by nebyla? Dámy a pánové, byla. Iberia je v krizi,
tak kelímek vody jen tak nebude. Vysolíme sedm euro za tři coly s
ledem a citronem.
Čekáme na let do Argentiny a krátce před vstupem na palubu
napočítáme kolem stovky cestujících. Divný. Poloprázdné letadlo.
Naše jupí znamená, že zabereme několik sedadel na dobu spánku v
poloze v leže. Lumír, jako Král, získává čtyřku, my s Martinem
dvojku.
Co to ale vidím. K levému druhému motoru se sjíždějí auta.
Servismeni jsou v akci. Přistavují plošinu, diskutují, fotí a někam
volají. No né! Ještě k tomu pokrčují rameny. Zřejmě se dohodli, že
závada je schopná letu.
Divnou atmosféru před letem umocňuje východ měsíce, přes který se
pomalu posouvá černý pruh nízké oblačnosti.
Tak co, letíme? Letíme.
To je fascinující, podívejte se. Tolik světel. Světelná seskupení
vykreslují symboly podobné piktogramům, jakoby vysílala do dálek
nějaké zprávy o nás.
Taky mě napadá, že podobná seskupení, ale diamantů, nosí na svých
šatech arabské princezny. Samozřejmě na modelech Blanky Matragi.
2. ledna 2012
Jsme tady. Cordoba letiště. Martin při čekání v migrační zóně
dává k dobru příhodu z Japonska, kdy úřednice při vstupu na jejich
území chtěla vědět přesnou adresu našeho pobytu. Říct jí, že každou
noc budeme spát na jiném místě a ještě k tomu v autě a ne v hotelu,
jsem si netroufla, neboť by nás na vlastní náklady okamžitě
odlifrovala zpět do Prahy. První mě napadl hotel Osaka. Byla
spokojená. Vlastně do dneška nevím, zda takový hotel vůbec existuje.
Blížíme se ke kontrole a mám nějaké vidění, že s tou šedivou
úřednicí s kyselým úsměvem budu mít problém. Chlápek ve vedlejším
boxu se usmívá, chci vyrazit, ale dostávám pokyn jít k ní.
Papíry jsou v pořádku až na malý detail. Kde budete bydlet v
Argentině? Dotaz je tady. Máme pronajaté auto, budeme cestovat a
bydlet každý den jinde. V tomto případě do kolonky adresa, zapsala
adresu půjčovny aut.
Rychle pryč, aby se ještě nerozmyslela. Rychle kontrola zavazadel
a ještě rychleji pro auto.
Martin Tvrdík…vidím cedulku, kterou drží kluk ze Sixtu.
Začínám španělsky, jakmile zjistím, že mluví anglicky, raději
část konverzace přebírání dokumentů a auta přehodím do angličtiny.
Je student farmacie a bude letos končit. Mimo jiné je ze Salty, z
mé oblíbené provincie. Jmenuje se Alejandro.
Letos pro nás připravili bílý Ford Ecosport. Ještě se převléknout
do letního a můžeme odstartovat.
To je náhodička. Musíme koupit vařič a opět jsme se dostali do
Ferraterie, kde jsme vařič kupovali i vloni. Mimo jiné, letos nám
byl doporučen vařič na malé bombičky. Jednu jsme dostali jako el
regalo. Bomba…doufám, že bude vařit rychle a úsporně.
Pan…na argentinský chléb jsem se moc těšila, mňam.
Máme všechno? Máme. Tak jedem směrem k Chile.
Na noc se ukládáme za vesnici La Puntilla.
Pokračování
příště…
|
