|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina
Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost
s patřičným nekaktusovým nadhledem…
Vidět hada ….
V Argentině musíš všude dávat bacha,
hlavně kam šlapeš. Musím se přiznat, že na slova Martina
jsem občas zapomínala. Hlavně když už přelezete plot,
prolezete někdy i po čtyřech pod křovím a pak vidíte ty
zelený potvory, jak na vás vystrkují hlavy, ukazujou nové
módní otrnění a někdy, pokud je doba, kdy sluníčko je co
nejvýše, předvedou se v celé své kaktusové kráse. Otevřou
květ.
Jindy zase chodíte a chodíte, pak se
skláníte níž a níž, až je konečně najdete. A to je právě ten
jeden z okamžiků, kdy samou radostí zapomenete i na hada. A
to se stalo. Udělám fotku a zaměřím svůj pohled na místo pod
vedlejším keřem a přesunu se k němu ulovit další fotku. V
mžiku ztuhnu a záhy si oddychnu. Had se zavlnil v písku a
zmizel v ďouře.
Jsem ti to říkal, říkal Martin. Štěstí
je, že si na něj nešlápla a pak i to, že svítí sluníčko a
had je pěkně nahřátej a mrštnej.
Dnes jsem ještě viděla papoušky, lamy,
austrocactus patagonicus, skály a zdechliny. K večeru
dorážíme do Puerto Madryn. Máme najeto 2 000 kiláčků a měli
bychom nalézt servisní centrum na kontrolu našeho coche.
Asistentka z rentacaru tvrdila, že to nebude problém. Zřejmě
si myslela, že zůstaneme v hlavním městě. Jelikož jsme se od
hlavního města docela vzdálili, tak to problém byl.
V turistickém info centru jsem požádala
o pomoc. A té se mi také dostalo. Velmi milá slečna
obvolávala servisy a do sluchátka přikyvovala s jejím
barbaro……barbaro…..bueno. Nakonec nám sjednala schůzku na
sobotní ráno. A co teď? Ke Trelewu cesta prašná, polvem je
posetá. V průvodci hledám nějaký penzion, kde bychom složili
hlavu na dvě noci. To byla trefa, hned na první ránu.
Začínám lámavou španělštinou……..slečna nadhodí
angličtinu…..to jsem ožila…..a začala pukat pýchou, když se
jí to moje speakování líbilo. Do pokoje jsme natahali
všechny věci, hodili spršku, natáhli čisté hadry a vyrazili
do města.
Kampak asi půjdeme nejdřív? Do
restaurace. Objednáváme pečenou kotletu, to je ten bifé T
druhé kategorie, salát a vino tinto. To jsme si pošmákli.
Vracíme se do ruchu města a…….zase laškoval se servírkou a
zapomněl tu svoji zodpovědnost někde v rohu restaurace. V
rohu restaurace za stolem nechal Martínek batoh. Ten teda
mazal nazpátek. Samozřejmě svůj paměťový blok vytěsňoval
širokým úsměvem a hned měl navrch argument, že mu ten batoh
hned schovali a kdo by to jako krad.
Po trelévském dnu usnul velice
rychle………no a já jsem se nějak hrabošila ve věcech a
vytvářela jakýsi systém v tašce a batohu. Jdu spát s tím, že
nevím kolik je hodin. Jsou tu dva časy, ale kterej je kterej
to netuším. Nastavuju budíka ………
Ty jseš ale kostra
Samozřejmě, že jsem mezi dvěma časy
zvolila tu špatnou variantu. Martin sešel po schodech do
recepce a na hodinách bylo 6. Válet se v posteli o hodinu
víc není špatný nápad. Posnídáme medialunas y cafe con leche.
Cestou k servisu Martin zahlédl ceduli
Panaderie a po zaparkování před servisem, jsme nabrali směr
k pekárně. Vůně se linula ulicí několik desítek metrů právě
směrem k nám. Taková vůně inspiruje a rozvíjí fantazii.
Tady, uvnitř pekárny, se dá říct, kdo umí, ten umí.
Ochutnáváním sladkých dobrot jsme si krátili čas v servisu.
Auto zkontrolovali a vypulírovali. Poděkovala jsem a
omluvila jsem se, za ten prach, který jsme za těch pár dní
nachytali do všech prostor auta. Jen se usmáli, neboť jim
bylo všeobecně známo, jakými praškami musí řidič projet, aby
se dostal, kam potřebuje.
V muzeu nás přivítali a dostala jsem
výklad a stručné pokyny v angličtině. Martin más o menos
comprende, a tak jsme vstoupili do prvního sálu. Zajímavě
uspořádaná kolekce všeho, co se v Argentině dalo
archeologicky zpracovat. Ty jseš ale pěkná kostra, se dalo
hodit poklonu každému spojení kostí do podivuhodných tvarů.
Kostry z minulosti ukazovaly své ladné křivky kostrám ze
současnosti, dosud obaleným něčím, co za pár let bude
použito v koloběhu látek v přírodě. Ty moje kůstko
chubutense, říkám Martinovi na lokalitě, já už chci vidět
rypouše. Až zítra. Do zítra? To vydrž.
Smrad nenafotím
Takovej rybí pach táhne od řeky Rio
Grande. Martin hledá kaktusy kolem smeťáku. V tomto případě
říkám adios kaktusům a jdu za tím smradem. Takový haldy
rybích kostí a chcíplejch ryb, tak to se tak často nevidí.
Pokud fotím kostry a různý chcíplotiny, nafotím to tady
taky.
Konec
5. dílu |
