|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina
Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost
s patřičným nekaktusovým nadhledem…
Sklípkanka versus Martin
Jak říká můj bývalý žák…..pokud chceš
pochopit některé věci, musíš znát historii. Tak fajn strana
236, kapitola první, titul Lovci v pravěku. K přesnějšímu
pochopení dané situace, historii okořeníme trochou genetiky,
přikapeme psychologické teorie, neopomeneme zmapovat
deprivace z dětství, hodit do sebe flašku trpělivosti a bejt
vybavený smyslem pro humor. Chlapi lovili, loví a budou
lovit cokoliv a kdekoliv. Chlap = lovec. Martin =lovec.
Opouštíme Zapalu, jedeme asi stovkou,
paprsky zapadajícího slunce zapůjčily asfaltové silnici
stříbrolesklý nádech. Soumrak, doba jako stvořená k lovu.
Sleduju krajinu po pravé straně, kde vítr honí po poli za
vesnicí igelitové tašky. Svištění brzd, okénkem jsem
nevylítla a nikdo není přejet. Mezi tím, co vyhodnocuju
situaci, Martin popad foťák a maže ke krajnici. Sklípkan.
Tak ten už 150 miliónů let vypadá stejně. Na spodní straně
chodidla má chlupy a na nich ještě slabší chlupy, dobrý na
lezení po skle. Na hlavohrudi má klepítka, vedle klepítek
chapadla……hmmm jseš samec nebo samice? Hele promiň, žádný
koule na konci chapadel nevidím, tak budeš holka. Pokud jsi
kluk, máš ty koule nabitý semenama nosit stále a ne jen v
době, kdy hledáš samici a chceš se pářit.
Ty jo, nemachruj tady se snovacíma
bradavkama, z těch vláken stejně neidentifikuju tvoje
pohlaví. Nešťouchej do něj Martine!! Pavouk zaujmul obranné
postavení, vzpřímil hlavohruď, roztáhl klepítka…….hele první
varování…..lovec, provokatér zkouší, zda pavouk má
natrénovanou druhou fázi útoku. Má….vrhá se na klacík a
kousne. Hahaha pavoučí kousnutí není pro člověka nebezpečné.
Kdybys tušil, že některé druhy se brání tak, že nastaví
zadek proti nepříteli, vytrhávají si chloupky a vrhají je na
narušitele, tak bys kromě kaktusů hledal i sklípkany.
Musím zapřemýšlet, jak bych jako
manželka lovce měla ohodnotit jeho……no jeho úžasné
schopnosti. Už to mám. Důležitou informací, to byl největší
žijící sklípkan. Jméno Theraphosa blondi, rozměry délky těla
9,5 cm, rozpětí nohou 26 cm. Víte proč chlapi nechtěj
dospět? Nejsou si jisti, zda by i oni tak jako sklípkani po
dosažení dospělosti nemuseli žít jen 3 roky.
U Třech černých křížů
Se symbolem kříže se setkáváme snad ve
všech světových kulturách a náboženstvích a existuje na něj
spousta výkladů. Kříž je možno brát jako určitý druh
mandaly, kde horizontální čára znázorňuje náš tělesný život
a naši pozemskou cestu, kdežto vertikální čára ukazuje na
směr duchovního vývoje. Na kříž se samozřejmě vážou i různé
pověsti a příběhy a je to bezesporu symbol, který ovlivnil
spoustu lidí a kultur.
Horizont, kopec a na kopci tři černé
kříže naklánějící se směrem k silnici. Vybavím si první
gymna , která jsem poprvé v životě viděla rostoucí ve volné
přírodě. Lokalita Cruz Negra. Ale nic není jednoduché, ani
najít gymna schovaná někde pod keřem. Ne a ne je najít.
Taková malá zoufalost. Možná trochu vlevo….nebo vpravo. Hra
na schovávanou mě začíná bavit. Rozumím, je to taková malá
zkouška. Upsat duši kaktusům. Ty kykty si zamilovat, ctít
jejich rozmary a vrtochy. Vidím první kytku……ta
je…..páni….nemůžu uvěřit, že jsem ji našla. Pomalu se
zvedám, pohlédnu na kříže a slibuju věrnost v království
gymnofilů.
Tam kde R vyslovujou jako Š
Domlouvat se cizím jazykem a nepoužívat
svoji mateřštinu, bývá někdy oříšek. Komunikovat se dá všemi
prostředky, gesta, mimika, ruce i nohy. Domluvím se všude a
s každým, tvrdí Martin.
To záleží na…., tak to je zas oblíbená
věta mých studentů. Myslím si, že někdy zas tak nezáleží na
tom, co chcete sdělit, ale především komu. Nejtvrdší realita
je ta, když s vámi rodilý mluvčí nebude ztrácet čas, jelikož
vaše výslovnost není perfektní. Míň zabolí to, když se tím
vaším žblebtem blížíte originálu, ale kontaktní jedinec
nerozumí a nerozumí, protože nechce. Nechce a nepomůže. Co
potěší je to, když partner komunikace je hlava otevřená.
Prostě tuší, co chcete na něj vybalit. A jak jinak, takové i
makové jsme potkávali v každé provincii. Mně se moc líbil
jeden děda, který nepatřil ani k jedné prezentované skupině.
Později jsem pochopila, že on mluvil jen Bečuánsky, a tím
pádem jsme si opravdu nemohli rozumět.
Cestujete neznámou krajinou a někdy
zjistíte, že nemáte zdání o tom, kde jste. Nebo pravý opak.
Máte jistotu, kde jste, a pokud s domorodci jste vyčerpali
základní témata konverzace, napadne vás to jedno nejblbší,
ale poslední. Como se llama esté pueblo?
Šosário. Tak ještě jednou Šosário. Že
bych byla úplně mimo mísu, uvažuju a tluču do mozku
Martinovu oblíbenou expresi teenagerů….mimo mísu jsem
nebyla, na ceduli bylo Balde del Rosário. Martine, neměla ta
paní vypadaný zuby? Měla, neměla… buď blbě slyším ,nebo se
to prostě tak tady vyslovuje.
Kaktusová lady, ožehnutou tvář od
každodenního pobytu na ostrém sluníčku, dlouhé havraní
vlasy, oděna do dlouhých šatů a s jiskrou v oku
zodpovídající každou moji otázku. Dům, vzadu na jejím
pozemku, je postaven klasicky z hlíny. Prostor u silnice je
místem, kde mají umístěny exponáty pocházejících z hor z
okolí. Kameny v mohyle ukazují, jak se mají pokládat kameny
na hrob zemřelého.
Na dalších vydutých kamenech se pralo
prádlo, mezi jinými drtilo koření. A ten kruh kamenů?
Symbolizuje lunu, její fáze.
Tyto polodrahokamy našel můj manžel. A
tady ty samorosty, tak to je jeho zábava. Malé, velké, a na
ten největší si můžete sednout, pobízí Martina. Hijé pobízí
Martin tu kozu, na jejímž hřbetě sedí a já cvakám spouští
foťáku. Další snímek na vysušeném kaktusu měřícím do výšky
asi tři metry. Tento exponát je lehký a netuším, co to je.
Aha rostlina, kde parazitují larvy. Chutná jim dužina, a tím
jak lezou a baští, vytvářejí podivuhodné spleti chodeb a
chodbiček. No a největším skvostem byl malý záhon kaktusů.
Martin na sebe prásknul něco, co jsem netušila. Během mého
brebentění s naší průvodkyní, olámal z kaktusů semeníky a
lohnul je. Pak že tu není kriminalita.
Konec 8. dílu |
