|
Den patnáctý…
15. ledna 2012
Večer jsem slyšela houkat sovu, ale nechtěla
jsem si s ní povídat. Sluníčko se zatím schovává za kopcem a kluci
už vyrážejí na průzkum. Usuším stan, nechám prohřát spacáky a udělám
si solo nedělní ráno.
Dneska máme den protkaný kytkama. Za Los
Nacimientos je jedna lokalita. Další před vesnicí Hualfin. Vykukují
na nás zpod keřů catamarcense a glauca.
Občas se pokochám i jinýma kytkama, jako jsou
vínově kvetoucí portulaca.
Údolím vedou tři cesty. U jedné z nich pod
lokalitou čekám na Martina a stavím si pagodu. Sice není tak velká,
jako měli na ruinách, ale měla by ochraňovat kolemjedoucí.
V Puerta de Corral Quemado se ptáme na cestu na
Las Termas a pokračujeme na Villa Vil. Jupí. Odbočka na termas.
Jedeme po prašce a blížíme se ke korytu řeky. V brodu jsou docela
navalené velké kameny, tak se rozhodneme zaparkovat a jít pěšky. Je
to docela kousek. Mysleli jsme, že pramen bude někde v kopci ve
skále, ale kdepak. Na rovině se vykulí domeček se sekcí pro pány a
dámy. Což jsme na začátku nevěděli, tak jsme se všichni uvelebili
hned v té první. Rochňačka.
Celou cestu nazpátek básníme jen o termální vodě
a o tom, jaké to má blahodárné účinky na naše těla. Aby to nebylo
líto semenům, tak je vymáchej taky.
Za řekou máme další lokalitu, ale v tomto
případě jsou kytky zabořeny do písčité půdy na mírném svahu. Jsou to
ale mega kytky.
Samozřejmě mám i jinou aktivitu. Dívám se po
krajině, kde se prolínají skalnaté výběžky se zelenými travnatými
plochami a hledám různé tvary, připomínající obličeje. Zábava kolem
oběda. Martin tu našel pro Lumíra jakýsi trichocereus, ale Lumča
neví, kam ho má zařadit. Neví, zjistí si to.
V Quebrada de Indalecio se staví nové objekty.
Nejzajímavější je kostel a informační centrum. I tady se připravují
na turisty.
Možná je pošlou i podívat se dál do skal. Tolik
obrovských balvanů trčících na svahu, to je podívaná. Pod balvany
jsou trichocereusy. Naivně si můžu myslet, že statný kaktus nepustí
balvan směrem do cesty v případě, že by se chtěl rozkutálet.
Hele, vodopády. Škoda, že jsou tak daleko.
Za skalnatými masivy se vlní údolí plné trsů
vysoké trávy a mezi nimi jen malé kopečky s různými keři, pod
kterými se občas ukrývají malé opuncie.
Viděla jsem mnohokrát tektonické desky čouhající
k obloze, ale vždycky všechny desky byly namačkané na sebe v jedné
linii.
Cestou na Belén, jakoby spolu nemluvily a jsou
oddělené od sebe několik desítek metrů. Míří taky k nebesům, ale
vypadají jako nabité kuše ostrými šípy nebo jako bodáky středověké
armády.
Martin rád osolí rádio v autě. Pěkně hrajou, tak
se začnu nakrucovat v rytmu. Říká mi, abych nepila tolik coly, že
jsem pak moc divoká. Konečně má Martin klid na prozkoumávání dosud
nových lokalit.
A dělá dobře. Na Cóndor Huasi je tolik krásných
kytek. Připadám si jako fotograf v modelingové agentuře a kytky mi
tady pózujou jako modelky. Jsou to pěkný holky a moc dobře se fotí.
V městečku Belén doplníme benzín a směřujeme do
Andalgalá. Kudy to jedeme? Opravujou starou cestu a staví nové
mosty, tak jedeme po náhradní cestě. Proč nás nepustí už na asfalt,
vždyť to mají hotové? Ale Martině, zřejmě asi nemají. Mluvím si sám
pro sebe, nechci, abys mi odpovídala. Už mlčím, dědku. Najdeme něco
na spaní. Vidíme dobré místo, ale Velitel, jak ho pojmenoval Lumír,
jede dál. Připomíná mi průvodce, který ukazuje rukama, tady se dá
spát a tady taky. Dovedete si představit úzkou cestu nad roklí? Jo,
vidím ji před sebou. Ale nedovedu si představit, jak tam spát. Jako
průvodce je dobrej, ale občas mu hrábne.
Postavíme stany u vybydleného domu na trávě.
Tomu se říká osud. Někdo si začal přestavovat
domek a zřejmě později se dovtípil, že cesta, která vedla kolem jeho
domu, už tu nepovede, protože budují novou o několik kilometrů dál.
Jak by tu asi žili? Několik místností, jedna
z nich s velkým vnitřním krbem na způsob černé kuchyně. Za domem
jsem našla velký studený sklep, zřejmě pro uchovávání potravin.
Poslední domek několik metrů za domem je prostorné baňo.
Fascinuje mě, jak je vybudovaný odpad.
V noci je hrozné horko. Už mi je jasné, proč
místní lidé mají vytažené postele před domem nebo za domem. Zatímco
si tak zase přemýšlím, kluci usnuli po lahvince červeného vína.
Jejich chrrrrrrrrrrrrrrrr, chrrrrrrrrrrrrrr je toho důkazem.
Pokračování
příště…
|
