|
Den dvacátý první…
21. ledna 2012
A je to tady. Brod přes řeku, který si každý z
nás pamatuje. Několikrát nahoru a dolů a přijíždíme k mému
oblíbenému hřbitovu, kde jsem minule našla carminanta a moji
lokalitu přes řeku naproti hřbitovu.
Tady se dějou věci. Nový dům, ale ne z cihel,
ale z dřevěných desek a plastovými dělenými okny. Rozdělíme se.
Martin jako obvykle poleze na ten skoro nejvyšší kopec, Lumír půjde
na obhlídku skalniček a já to tady budu sichrovat na kravích cestách
po dolním svahu kopce.
Už je tady místní seňor. Určitě je to ten, který
má na konci vsi boudu na svou krosárnu a má o ni strach. Vysvětluju
mu, odkud jsme a že jenom tady fotíme přírodu. Přeletují kolibříci
kolem keřů, ale je velká škoda, že je nemůžu fotit, protože květy na
keřích jsou ještě zavřené a minitorpéda přilétla jen na obhlídku.
Vyfotím jiné ptáky a gaucha, nahánějícího krávy na kopci.
Martin se vrátil ze své mise a teď honem na mou
lokalitu. Minule jsem skákala přes řeku přes kameny a dneska je voda
docela vysoko, tak holt vodou. Svítí nám sluníčko a moje lokalita mě
vítá. Nezapomněla na mě. Carminanta se usmívají za kameny, před
kameny, prostě všude kolem mě. Pokvetou až odpoledne, to mě mrzí.
Na cestě kluci na koních drezúrujou mladého
koně. Odmítá poslušnost, tak ho přiměli si lehnout na zem.
Několikrát vše zopakujou. Myslím, že teď si vede dobře.
Adiós… Los Angeles…
Při sjezdu dolů z Questa de Los Angeles se
Martin zmiňuje, že by rád viděl ambatoense. Velitel naznačí a já mu
je hned z okna najdu.
Ještě k tomu lezu na skálu pro plody. Leze se
tady dobře. Skála je sice strmá, ale pevná
Martin se vrací. Hele, to jsem se lek. Za mnou
stála bílá kráva. Lumír odpovídá. Třeba byla sněžná. Vjíždíme do
města Catamarca. Horko a horko a horko. Je sobota, dáme si něco
v restauraci. Opět vyhrává Milanesa se salátem. Za městem mě
fascinují moderní sochy. Nejvíc ze všech kůň, kterého udělali
z drátu a hlavní linie vyplnili kaktusovým dřevem. Zastavujeme na
vyhlídce na Digue Pirquitas.
Za přehradou děláme ještě jednu lokalitu. Martin
šplhá na skálu hned od zaparkovaného auta, já ji obejdu a najdu
kaktusy z přístupnější strany. Lumír, ten je najde hned u cesty.
Vždycky hledám, jak udělat zajímavou fotku. Tak nigriarelatum,
úsměv… jak může být něco tak zelenýho?
Ještě jedno foto. Celkový pohled ze skály se
stromem Chorizia s velkými intenzivně vonícími květy. V La Puerta
začínají otevírat obchody. Cukrárna s dorty. Martin koupil tiramisu
v kelímku. To koukám, jak je dobré. Poslední lokalita je v Colpes.
Lokalita s nigriareolatum simoi.
Večer klepe na vrátka a je stále pěkné horko.
Směrem na sever projíždíme mnoha vesnicemi. Je sobota a u každého
domu je hodně lidí. Většinou nehybně sedí na židlích a sledují
cvrkot kolem. Někdy je vidět, že možná přijela návštěva. Soudím
podle dvou nebo tří stanů postavených u domu.
V každé vesnici visí u vjezdu do vesnice
transparent, kde je uvedeno, kdy a co jednotlivá vesnice slaví.
Většinou je to podle toho, co se v které oblasti pěstuje. Třeba
slavnost melounů. V dálce za řekou vidím hodně zaparkovaných aut.
Martina napadá hudební festival. Je tam podium? Mýlí se.
Koně a koně. Možná aukce, možná gauchovské
slavnosti. Nevím. Rychle najít něco na spaní. Z mostu zahlédneme
cestu k potoku. Tak, to by šlo. Hezký plácek, sice za mostem, ale
s loukou a vlnícím se potokem. Martinova priorita je, že není horko.
Já se ptám. Není nějaká zima?
Pokračování
příště…
|
