Bolívie a Argentina 2016
aneb Kozí bolívijský příběh, díl 11.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

13. ledna 2016
V noci trochu sprchlo. To je vtipný včera lampy držely černou hodinku celou noc, dneska svítí celé ráno. Mám sbaleno. Co si takhle vyběhnout k Ježíšovi? O soše Ježíše na Palo Blanco jsem už psala. Zasprintovat si 400 metrů do pozvolného kopce je docela dobrý výkon. Naposled jsem běhala v prosinci. Ať si říká, kdo chce a co chce, energie přímo na kopci je jiná. Ježíši nemáš to tady snadné. Taky nerozumíš tomu, proč ti tu někdo nechává prázdnou flašku od Ferneta?

Sbíhám dolů a dávám Jirkovi kontrolní otázku. Kde máš flašku od Ferneta? Nechápavě se na mě podíval. Vysvětluju záhy, co jsem viděla na kopci. Vyrážíme a na tachometru naskočilo 3980 kilometrů. Prý tady pojede Dakar. Divné. Museli by tady být policajti. Aha. Vesnicí, jako minule, závod nevede, ale několik kiláků za vesnicí ano. Tak co, podíváme se? Jirka navrhuje zůstat do první Tatry a pak jet. První Tatra projela a nám se nechce odjet. Martinovi uvážu kolem krku vlajku a zaujmeme pozice k focení.

Nevím, jakou trasu pro dnešek připravili organizátoři. Taky ani nevím, kolik závodníků je ještě na startu. Docela jim přeje počasí.

Zdá se, že tu pršelo trochu víc a není takové vedro jako včera. To je cvrkot. Motorka za motorkou, na stanovišti kontrolujou čipy. Rychle plyn a rychle pokračovat. Skok do písku, zhoupnout se a zmizet divákům v oblacích prachu. Vodu, vodu, rychle vodu, volá na pořadatele španělský závodník a svlíká si bundu. Začíná přelívat vodu z lahví do camel bagu a chladiče. Někdo maže dál, někdo zastaví a prohodí pár slov, někdo sundá brýle a zapózuje fotografovi. Pro nás čumily a fandy je místo za vyznačenou páskou. Přijíždí čtyřkolka s píchlou pneumatikou.

Závodník bere sprej a křičí, kompresor! Jeden Argentinec přináší nový kompresor, ale bohužel nejde zapojit na baterii čtyřkolky. Nevadí, zapojí ho do policejního auta. A o tom je i Dakar. Náklaďáky jsou už tady. Kamaz, Kamaz a i Tatra. Díky za podívanou a neopakovatelný zážitek.

V Paso San Francisco měníme dolary. To je směnárna. Na dveřích fotka Ježíše, nad dveřmi cedule Bar – Pub. Kurz je mizerný, 1 za 12, ale lepší než v bance. Cestou na Tinofagasta voda po dešti naplavila na silnice jíl a písek. To musel být pěkný liják. Na krajnici zmerčíme auto od týmu Bagghyra. Zacouváme k nim, diví se. Já taky. Začnu teda anglicky, ale hned pochopím, že jsou to opravdu Češi. Češi? Mluví s námi, ale je cítit, že jim naše přítomnost není moc příjemná. Není Čech jako Čech.

Na pumpě potkáváme další český tým. Kluci jsou naopak rádi, že nás vidí. Dokonce slyším Martina, jak na pánech doporučuje spoluvykonavatelům potřeby dojet do Patagonie na výlet.

Martin při své konverzaci máchá rukama docela dost vysoko. Jen se tak ptám sama sebe, jak to na tom hajzlu mohl vydržet s rukama dole a ještě mluvit. Na pumpu se sjíždějí další motorkáři. Etapu jim dneska zkrátili kvůli záplavám, včera kvůli horku.

Čteme noviny, kde se dozvídáme, že Slovák Štefan Svitko vyhrál dnešní etapu a celkově je zatím druhý. Borec každopádně. Zastavujeme znova na lokalitě Jardy Prochajdy, aby si kluci mohli nafotit Gymna. Modrý velký otrněný G. glaucum. Kluci se stále dohadujou nad hodnotou Gpsky, nad jménem řeky a vesnice.

Proč si teda rovnou nenapíšou nový údaj. Kopec u cedule Ruta national 60 s cedulí s číslem 1291 km. Ať je po vašem. Lokalita za Rio Campana.

Provincie Catamarca a La Rioja žije Dakarem. Lidé mají židličky a stolky podél silnice a mávají i nám. Po konci etapy se závodníci a doprovodné týmy přesouvají. Policie řídí dopravu. Na Ruta 40 se otevírá scenérie různě vysokých hor pohoří. Silnice míří rovně k masivu, zdá se, že je nekonečná. Masiv hraje v pozdním odpoledni všemi barvami. Od černé přes tmavě a světle modrou, až k béžové. Jsem vůl. Od snídaně jsem nic nejedla a teď sprásknu deset sušených oliv.

Žlučník mám sice vykuchaný, ale po olivové bombě mám pocit, že mi narostl nový a pěkně se naštval. Myslím, že mi v tomto případě ani doktorka nepomůže. To musím rozdýchat. Před Belénem na drátech sněmujou papoušci. Určitě vědí, jaké je pořadí v Dakaru.

Lampy už svítí, a to je teprve 5:40. Martin naráží na ekonomickou situaci, Jirka má v programu téma Malvíny. Nejsou Argentinců. Mlčím, nereaguju. Jak já tu historii nemám ráda. Už jsem se v ní hrabala v deníku v roce 2014. Seknu tichý amok. Jsou a jsou a jsou.

Dostaneme se k Velké Moravě. Hele kamaráde, víš, jak já vysvětluju cizincům předložky na a do? Prostě cestovat do Čech, kde byla civilizace mlékem a strdím oplývající. Na Moravu, protože dlouho to bylo území pusté. A to bys čubrněl, jak si to pamatujou. Jak můžeš takhle prznit historii? Sama nevím, jak mě to napadlo, ale je to dobrá funkční pomůcka. Nejsi ty náhodou ze Slezska? Tak co se čílíš. My Pražáci říkáme do Slezska. Není to teda dobrá pomůcka?

Dorazili jsme do Belénu. V Rio Aqua Clara je opět po dešti hodně vody. V obchodě koupíme sýr, chleba a Jirkovi pivo. Zasloužil se o historii Velké Moravy. Ha. Problém je dneska pivo. Z principu odmítá pít Budweiser, jelikož pivo dělají z kukuřice. Dává přednost plechovce Gilmes. Je těžké někdy udělat radost pouze pivem. Značka je značka.

To je divný, svítí ještě sluníčko a liška se vydává na lov. Moc jí to nesluší, oblékla si letní opelichaný kožich. Svištíme si to do Los Nacimientos po nové silnici a přes nové mosty. Most přes Rio San Fernándo je nejdelší, ale v řece není žádná voda. Za Hualfinem cítím gymna, ale nezastavujeme. Martin dá hlasitě najevo, že tady to zná dobře a byl tady už několikrát. Kecá a machruje. Byli jsme tu jen s Vencou a s Lumírem jsme se nahoru nedostali, nemohli jsme přejet brod. Vidím to jako ve filmu. Prej to tak není. A proč ne? Protože ne, vím o tom svý, řekl a projel brod.

Sednu si před domek na prkno položené na dvou šutrech a nasávám energii z masivu pískovce. To jsem si nemyslela, že tady bydlí i skřítek. Vůbec se mě nebál. Ani já jeho.

Čao kluci papouščí, ráda vás zase vidím. Postavíme stany, uděláme polívku a…

Kozí bolívijský příběh - díl 1. | 2. | 3. | 4.| 5. | 6. | 7.| 8. | 9. | 10. | 11.

 

Autor:
Petra Tvrdíková
E-mail: tvrdikmartin@seznam.cz

http://www.gymnocalycium.cz/

 

Související články

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
11.| 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18.

Argentina a Chile 2012 -
díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630