|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
10. ledna 2014
Několik záběrů na kameru a stejnou trasou do Chilecito. To se nám
dobře dýchá, zanotuju si. Jsme obětí civilizace, utře mě Martin.
Vedu si svou, je to balada a ponořím se do Rio Miranda. Nechce se
mi, ještě chvilku. Vyprat semena a prádlo musíme. Rozkaz šéfe. Nezdá
se ti, že minule jsme se sem dostali nějak jinak? Připadá mi, že
cesta pokračovala přes řeku. Buď se změnila, nebo blbnu. Za
Nonogasta zaregistrujeme povalenou bránu za estancií San Vicente.
Cesta vede ke skále.
Osobně se mi nechce někam
šplhat, tak prověřuju terén pod kopcem. A helemese, riojense a mega
sagliony.
Na google Martin našel
cestu na Sierra Velasco z města za sochou Krista. Asfaltka se černí
novotou, ale po 20 kilometrech končí. Měla by teoreticky pokračovat
na Pampa de Viudad. Podle místních, zatím nikdo netuší, kdy bude
dokončená. Je tu pěkná výheň. Netušila jsem, že pod suchým stromem
je větší horko než mezi keři bez listí. Saglionům a schicendansi to
zřejmě nevadí. Zase máme o čem diskutovat. Na ceduli na nás vyvaluje
oči nápis no pasar, odstřelování skály. Jsem nekompromisní.
Martin ofoukle štráduje po prašce. Klídek, nic se neděje, pokecám s klukama
ze stavby. Vidíš, tvoje panika. Vždyť si mysleli, že na ně jde
kontrola z okresu, tvrdil Martin hrdina. Život je jen náhoda… vodu
ve víno promění… Svatá pravda. Hodně vody na vinice a hodně vína
z vinice. Tvrdá realita kraje. Vinice, vinice a zase vinice. Vlastně
trochu kecám, na malém kousku země i papriky pěstujou. Nenatrháme na
lečo? Ty bys jim urvala i to málo, co mají.
Vyjíždíme na Maligasta. Za
odbočkou pokračujeme do severní části Chilecito. Kam se oko podívá,
vinice a vinice. Před odbočkou na Famatima zastavíme u posledního
lánu keřů. Dobře jsme udělali. Riojense,riojense…do roka a do dne…
no… s tebou mluvím. Myslím, že i na vás brzo dojde. Chystají se
rozšiřovat vinice.
Přímo kolmo proti Sierra Famatima je lokalita s neuvěřitelně
velkýma, silně otrněnýma rhodantherama. Fakt moc hezký kytky. Krásně
rostlý, hezky rozpláclý u země. Nekulatí se. Zřejmě jsou pod
odborným vedením týmu zdravé výživy. Hmmm… moct se tak chodit dívat
na tak krásně rostlé kytky do skleníku.
Máte-li skleník s touto nádherou, brnkněte mi. Fotím vše, co tady
kvete.
Míjíme Ruinas de Capayao. Krátká zastávka na Guanacol, a pak večer
nás, doufám, budou čekat rhodanthera na Alto Carrizal. Počkej, ještě
najít místo, kde zapíchnem kolíky.
11. ledna 2014
Noc… nic moc. Vítr honil černé mraky sem a tam. Nad naším kutlochem
nesprchlo.Velitel spal málo, protože byl na stráži a kontroloval
kameny kolem stanu, které jistily stan. Taky jsem moc nespala,
jelikož jsem poslouchala valící se kameny ze svahu, několik metrů od
stanu. Blbě se spí, když velitel není ve stanu. I když Martin spal
málo, ráno nevydržel a rychle si šel obhlédnout lokalitu plnou
rhodanther. Lahvově zelení papoušci nás vyprovázejí z lokality Alto
Corrizal. Chceme jet na Corrales, a pak na La Mejicana.
Minule jsme tady neprojeli kvůli velké vodě. Dneska je situace
trochu lepší, vypadá to nadějně. V širokém korytu řeky není moc
vody. Neradujme se předčasně. Chyba lávky. Kdyby tu nějaká lávka
byla, tak… tak přejedem. Ale není. V cestě je několik balvanů. Někdo
zatarasil cestu. Jdu se podívat, jak cesta vypadá dál. Špatně. Voda
se vylila na cestu a z cesty si vymlela sesterské koryto. Jo
příroda.
Vracíme se. Zastav. Červená kytka. Malá opuncie se šklebí a je ráda
na světě. K ní se voda nedostala. Směr na Campanas. Pozor, pozor.
Ruda Slaba uvádí toto místo v literatuře jako Campas. To je bomba.
Hodně přístřešků, kde se dá nocovat. Projíždíme malebnou Cuesta la
Aquadita. Musím zmínit i malé pohoří vpravo, jelikož se honosí
jménem Cintila de Reina de Los Incas. Královno, zase někdy příště.
Za královnu! Martine, sleduj. V mapě stojí Capilla Niňo de Hualco,
na ceduli je Santuario Niňo de Gualco a před vesnicí je cedule
Iglesia Niňo de Gualco. Prosím, pojďme místo prozkoumat. Kde je to
zázračné místo, ptám se. Tady. Na malém dvorečku je vidět několik
dveří, ale které to jsou?
Jedněma procházím černou kuchyní do zahrady. Černá, jak bota, ale
hustá, fakt hustá. Musím ji vyblejsknout.
Druhýma se dostávám do velké místnosti, kde jsou naskládány lavice.
Ze třetích Martina odporoučeli někam do dveří naproti. Nakonec
nějaký muž nám dveře začal otevírat. Chtěla jsem vědět něco o
historii, ale moc toho nenamluví. Jejich slibované niňo, lákadlo pro
turisty, jim odvezli do Famatiny. Nedivím se, že jsou smutní.
První lokalita Campanas je mrtvá na gymna. Na kopci o jeden kilák
dál jsou, ale podstatně menší. Co je důležité, že mají plody.
Pokračujeme na Santa Cruz. Prší a je 25 stupňů. Uděláme si malou
zajížďku na Costa de Reyes.
Balneario? Do balnearia dorazilo kupodivu docela dost lidí. Voda je
zkalená a nikdo se nekoupe. Blbý nápad se koupat. Zdá se, že
lokalitu Santa Cruz jsme nějak minuli. Přemluvím Martina, abychom se
vrátili. Začalo hodně pršet a ochladilo se. Navzdory psímu počasí se
šel Martin přesvědčit, zda tu kytky rostou či ne. Promoklý se vrátil
a s negativním závěrem. Kdo ví? Z minula si pamatujeme, že celý úsek
byl praška. Tato lokalita je za Rio Laviňa, kde asfaltka přechází v prašku.
Troufám si říct, že příští rok o prašce nikdo nebude vědět.
Hledáme cestu na Puntilla. Z La Cuadra sice vede cesta, ale pro naše
pidi auto je to kus žvance se prodrat písečnými dunami. V 15:40 opět
vjíždíme do provincie Catamarca. Počasí je bez srážek, otepluje se,
ale je stále zataženo. Dorazili jsme do města. Famatina a ještě
k tomu večer. Obchody jsou zavřené. Martin se pokaždé diví, jak je
to možné. Je večer a víkend. Vlastně já osobně takový hlad ani
nemám, tvrdí. Od toho je Tvrdík, že jo? Nesouhlasím, nic netvrdím a
beru si proteinovou tyčinku. Hlad nemá, ale kaktus musí najít ještě
večer, hlad nehlad. Cuesta de Zapata je intransitable. Český překlad
je nesjízdná. Nedá se k ní ani dostat. Takové jílové blátíčko. To je
žalostný pohled, zanaříká velitel. To mě mrzí.
Konec dobrý, všechno dobrý. Heléééé. Nějaký skalní výběžek. Jsme
v San José. Hladový, ale šťastný. Spravil jsem si chuť. Na skále za
Iglesia rostou. Krásný, silně otrněný G. catamarcense shmidianum.
Martin řádí na skalách. Doufám, že uvařím ještě za světla. Šipka na
termas La Aquadita. No, nejeď tam. Stanovat se tady dá, ale nemůže.
Zaplavat si nám dovoleno. Ve velké piletě s teplou vodou za 15
pesáčů. Hlavu složíme na našem oblíbeném místečku v Santa Rosa.
Těstoviny s bazalkovou krémovou omáčkou nám zaplnily žaludky.
S plným žaludkem mám jít spát? Martine, co chytrého ti mám na to
odpovědět? Třeba… Počkáme až zahájíš proces trávení a mezi tím
můžeme diskutovat o kaktusech, když je tak hezký večer.
Argentina
2013/2014 - díl 1. |
2. | 3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8.
|
