|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
27. prosince 2013
Vstávej… vstávej! Nedovedu odhadnout, dokdy bych spala, kdyby mě
Martin nevzbudil. Vím, musíme toho hodně prozkoumat. Procházíme
parkem a Martin oceňuje, že každá rostlina má svoji jmenovku.
U některých sice trochu zapochybuje o správnosti názvu, ale vcelku
je spokojený.
Kdepak znalec. Mě je to nějak fuk, stejně si jména nepamatuju.
Lezeme po skalách a rozjímáme. To je nádhera a ten klid.
Jsi ráda, že jsi se mnou v Argentině? Můj úsměv mluví za vše. Na
ruta 106 u saliny na Colforo, Martin sbírá další plody G.
brachipetalum. Mně se klíží oči a usínám v autě. V provincii Rio
Negro, další kontrola. Co to je za konzervu? To není konzerva, ale
krabice s kaší. Tak to je v pořádku, odpovídá kontrolor. Pak přinese
bandasku s dezinfekčním roztokem a postříká celý podvozek auta. Za
spršku zacálujeme osm pesáčů. Je dobře, že si přesuny masa a ovoce
hlídají. Prohlíží kufr, ptají se, a pokud tvrdíš, že nic nevezeš,
důvěřujou ti. Vézt kilo masa a sednout si na něj, nikdo si toho
nevšimne. Jak mě to vůbec může napadnout, tak uvažuje úplně někdo
jiný. Ten, kdo chce někoho oblafnout. U Chimpay na skále máme další
brachipetalum. Řeka Rio Negro nevypadá nějak křišťálově, ale na
vyprání semen ujde. Je tu pláž, jak v Dominikáně. Slunečníky
z rákosu. Udělám fotky. Tu první koncipuju jako celkový pohled na
místo s rezavým mostem, basurou a chajdou z plechu za křovím.
Středem pláže vede malý sportovní areál se cvičícími
stroji a tabulkami, jak cvičit.
Troufám si říct, že tu dlouhou dobu nikdo necvičil. Bůh
ví, zda tu vůbec někdy někdo cvičil. Zacvičím si. Á raz dva,
raz dva…, jsem v kondici, pokračujeme.
V řece voda nic moc, dáme koupačku v kanálu. Právě
odjíždí auto, dobrý nápad tam zaparkovat.
Hele, ten borec tu nechal žabky. Netrvalo dlouho a
vrátil se pro ně. Dívám se, jak mám poškrabané nohy. Je
zajímavé, že když jsem na soustředěném lovu kaktusů, nějak
škrábance necítím. Dnešní poslední navigace. Na město Viedma
směrem k Atlantiku. Viedma je hlavní město provincie Río
Negro. Dokonce v 80. letech mohla být i hlavním městem místo
Buenos Aires. Představoval si to tak prezident Alfonsín, ale
je zbytečné dodávat, že jeho plán ztroskotal. Na hledání
místa na spaní je docela brzo, ale zahlédla jsem pohádkové
místo se svatyní na kopci se zelení stromů pod kopcem.
Neuvěřitelný klid.
Martin brblá, že zase přijde omladina a bude tady pěkný
bordel. Neustoupím, je to oáza. Mám čas, měla bych
zorganizovat věci v autě. Petro, tady máš klíče, a kdyby tě
někdo otravoval, zamkni se v autě. Martin je na kopci, vařím
vodu a sedím na kládě. Pozoruju ptáky, jak vyklovávají
semena ze šišek. V lesíku je vybudován zavodňovací systém.
Některé trysky jsou ucpané a voda nemůže probublat ven. Mám
pocit, že kromě ptáků, tu někdo je. Rozhlížím se kolem
dokola. Hurá, Martin je zpět.
Tak rychle, jako dědeček hříbeček z Mrazíka, se vynořil za
palmou mnich. Klobouk bílý, podobný tomu mému, drobný
obličej, tmavé oči jako uhlíky jezdily za skly kulatých
brýlí. Sakra, jak se nadává těm hadrům, co má na sobě?
Hacafrak? Dlouhý lněný kabát. Pracovní sutana? Martin se jde
zeptat, zda tu můžeme být. Přidávám se ke konverzaci. Je
Ital a je tu sám. Jak říkal, je solitero. Je z Turína, stará
se o stromy. Chtěla bych se zeptat na víc věcí. Třeba zda je
z řádu salesiánů. Jenže to bych zase musela něco víc o nich
vědět. Ach jo. Není to tak hrozné. Například vím, že Iglesia
Parroquial Nuestra Seňora de Carmen, byl prvním salesiánským
chrámem v Patagonii.
28. prosince 2013
Zdá se mi to, nebo ne? Vlaštovky. Mají hnízdo jako
vlaštovky, tělo jako vlaštovky. Jen jsou totálně černé.
Petro, vidělas ta žlutá péra v trávě? Natáhneš je a trrrrrr,
vrátí se nazpátek do původní velikosti. Viděla a myslela
jsem si, že to jsou uschlí sršáni. Vyrážím na průzkum. Jsou
to plody akácií.
Zajímavé. Jdu se podívat na santurio. Je mi blbé jít až
ke svatyni. Když cítím, že se mnich odněkud na nás dívá. Čtu
desatero, které je napsáno na deseti tabulkách podél cesty.
Maria miranos con ternura.
Myslím, že je za mnou. A je. Poděkuju a rozloučíme se.
Dočtu si to někdy příště.
V San Antonio de Oeste na YPF není nafta, čili benzín.
Tak jako voda se ve víno promění, tady se slovní hříčkou,
nafta v benzín promění. Hlavně to nesplést. Dnešní první
okruh vede za gymnama do Minas. Do Minas… musím napsat tři
tečky… jedna mapa tvrdí Minas Geometricas, ta druhá
Geotechnicas. Není mapa jako mapa. Jen doufám, že se jedná
o chubutense. Kaktusová výprava pokračuje na Arroyo los
Berros, na Los Ventanas. Oko negymnofila i gymnofila se může
potěšit. Čím? Asterocactusem před Mina Bonzalito.
Martin by jed. Znám ho, prý se mají dělat zásoby, ale občas
ráno vyrazí na lov zeleně a chlebové zásoby nevytváří. Právě
z toho důvodu si vozím s sebou proteinové tyčky. Půlka
v pohodě vystačí na doplnění energie. Tak jo, dám ti druhou
půlku, abys nehladověl. Podél cesty občas odpočívá
zdechlina. Demonstruje těžký život v pustině. Možná by se
dalo i něco ulovit. Perličky? Jsou moc rychlý. Cesta buší je
pěkně vínově zabarvená. To je legrační, Sierra Grande vypadá
z levoboku jako vynořující se ponorka.
Kameny, kameny a zase kameny. Zapomínám na kaktusy,
přejíždím očima po zemi a lovím nejkrásnější šutrové kousky.
Mimo jiné, o šutrech nevím taky nic. Hledám ráda
v zerodovaných skalách rysy obličejů. Dneska se mi zdá, že
to jsou obličeje se zvířecími maskami. Hele, zastav jim. Tři
divoké husy nějak divně přešlapujou u cesty. Říkala jsem
přešlapujou, nešlapou. Asi je pálí nohy. V Puerto Madrin
tankujeme super za 6,60. To je dobrý, co? Do města Treléw je
vybudovaná nová autopista. Argentina se mění. Vlevo deset,
vpravo sedm. Čeho? Počítám větrné elektrárny. Majitel, firma
Almston, pokud jsem to dobře přečetla. A další. Dohromady
43. To je energie. Jedna se netočí. Taková škoda, taková
ztráta, vždyť to tak hezky fouká.
Páni, ten kluk sbírá ze silnice zajíce. Martin je
přesvědčený, že k obědu. A co když má zvířecí hřbitov, nebo
si hraje na veterináře. Krásný podvečer. To není možné, byla
tady cesta na pláž. Je fakt, že tak dobrou paměť jako Martin
nemám. Příjezdovou cestu si nevybavuju, jen lokalitu s gymny.
Playa Union. Směju se a dost. Martin hledá na špatném místu.
Už je mám, už je mám. I toho kusance z minula jsem našla.
Fakt nám ten kluk vyrost, co táto?
Infantilní monolog, uznávám.
Od moře hodně rybářů odjíždí, hodně jich zůstává. Dobré
místo, kde postavit stan. Začíná se zvedat pěkný vítr.
Martin maká rychle do moře. Vlez tam a hned dostal od vlny
facáka. To byla rychlost, nečekal to. Ty nejdeš, pokřikuje
na mě. Olepit se solí? Ne, ne, ne.
Ve městě je kemp. Jedem raději tam, protože stan se nedá
ve vichru postavit. Šlo by to, ale… písek je všude. Je nám
přiděleno místo s písmenem měkké I. Teplá voda do 21.30 a
pak šlus. Nejvyšší čas. Nejdřív ty, pak já. Postavit stan
sama nezvládám. Chce to šutr na kolíky. Počkám na Martina.
Strach mi nedovolí kolíky něčím zatlouct. Martine, viděls ty
cedule na pláži? Prodej pozemků. Je to síla. Napíšem petici
na záchranu lokality. Chrrrrrrr…
Argentina
2013/2014 - díl 1.
|
