|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
23. ledna 2014
V noci jsem si myslela, že ve stanu nevydržím horkem.
Před stanem tvrdne auto. Zřejmě je to taktika, jak zabránit větérku
proniknout ke stanu. Chválím firmu, co vyrobila stan. Opravdu 100 %
ochrana před větrem. Nepustí dovnitř nic. Mouchu ani čerstvý vzduch.
Ještě k tomu naše těla interiér pěkně zahřejou taky. Co teď?
Vypadnout ven. Neuvěřitelná změna sedět na lavičce a pozorovat
hvězdy. Během noci jsem si noční vycházku zopakovala ještě
několikrát. Jsem zvědavá, jak pořídíme v autoservisu v Cordobě.
Všichni jsou samý úsměv a moje přihlouplá španělština nikomu nevadí.
Obejdou auto kolem dokola, avšak náhradní vana a guma kolem okna
budou nejdřív až příští týden. Co naplat. Uvidíme, jak nám Rentacar
nacáluje škody.
Zaskočíme do muzea moderního umění. Připadá mi, že
v 19. století napodobovali evropské umění. K současnému…? K tomu je
těžké něco říct. Malíři hodně experimentujou. Reagujou na současnou
situaci v Argentině. Pokud porovnám evropský videoart nebo americký
a s tímto, tak mají se co učit. Martin moje zastávky v uměleckém
světě nějak přetrpí.
Miluje mumraj velkoměsta. Na pěší zóně by mohl
korzovat celý den. Nesmíme minout knihkupectví a cedečkárnu.
Paradoxní rozdíly v cenách. Knihy jsou neuvěřitelně drahé, muzika
levná. Odpoledne vyjíždíme do kopců Rio Ceballos.
Tolikrát už jsme vyjížděli do vrchu, ale nikdy
krajina nebyla stejná. Musím v sobě přemoct strašpytla z hadů a
rychle následuju Martina. Spoléhám na jeho razantní dupot. Na
lokalitě stojím na šutru jak přibitá a jedním okem sleduju Martina,
jak přebíhá mezi G. mostii kurcianum. Hele, tady bydlí nějaký
výtvarník. Jedem dovnitř zahrady? Jedem…nejedem? Jedem. Vidíme
jakési slepeniny z křemene, tak rychle vycouváváme.
Posouváme se na Ascochinga. Koupím ti zmrzlinu, chceš Petro? Dík.
Ani nechci. Ale nemůžeme se juknout do centra jménem MAMI? Připomíná
mi Macro. Martin vypadal trochu podezřele s fotobrašnou, tak mu ji
zaplombovali do megatašky. Koupili jsme džusy a bylinkové vody. Jsou
vyrobeny z bylinek jako melisa, poleo, genciána, enebro, incayuyo,
carqueja a marcela. To musím přeložit. Víc informací je na
www.terma.com.ar.
Jen jsme došli k pokladnám, vypadl proud. Budu si namyšleně myslet,
že je to moje vina. Nevím, jak je to možný, ale stalo se tu už
několikrát. Kde je počítačový systém, naruším jeho chod. Přesouváme
se k pokladně, která ještě funguje. Jen mě zmerčila, přestala
fungovat taky. Po deseti minutách se celý systém nějak vzpamatoval.
Prodavači a technici nevěřícně kroutili hlavami. Zaplatíme a mizíme.
Na kopcích voní kvetoucí keře a byliny. Možná z nich vyrábí
limonády. Na svislých skalách máme valničekiana. Na plochých
skalnatých deskách rostou capillense. Martine, mosti nebo
valničekianum? Tím se vůbec nezabývej! Ok, veliteli. Je 18:38, jasno
a 38 stupňů. Za Los Tres Cascadas paběrkujeme hamerhauseri. Jo,
holky jsou v klidové fázi.
Jedem najít plac na noc. Jejda, je večer
a kvete valničekianum. Ty s tím naděláš. Cvaknu a je to.
Opakuju slova Martina. Sám teď osobně nastavuje foťák ze
všech stran. Stejně jako já. Není prča vyfotit kytku
večer, co?
Koupačka na Los Cascadas a přespání taky. Co to
vidím za ptáka? Velikost i tvar těla jako datel. Zobák mu narost
pěkně dlouhej a zahnutej k tomu. Dobrou zobákovou.
24. ledna 2014
Plán je plán, realita je realita. V noci se začala přibližovat
bouřka. Velitel viděl blesky a vyhlásil poplach. Přesun do auta.
Vyběhla jsem, lilo jako z konve. Trochu jsem navlhla a dala se do mě
pěkná kosa. Byl vyhlášen přesun zpět do stanu. Bouřka nebouřka,
tvrdě jsem usnula. Velitel srandista zavelel ještě jednou přesun do
auta a to v plné polní. Spacák a foťák s sebou. Usnu i v autě.
Velitele zřejmě tlačil volant a převelel mě opět do stanu. K ránu
bylo po bouřce. Kolik je stupňů? Deset? Ponožky, bundu a dlouhé
kalhoty. Aspoň do restaurace přijedeme trochu oháklí. Na RP 38 se
pracuje. Už neskáčeme přes lomády, ale svištíme si to rovnou do
města. Prošmejdíme obchůdky. Restaurace Parilla de Raúl otevírá až v
poledne. Víme, jak to tady chodí. Oproti minule připravili zajímavé
saláty. Nový byl cizrnový a kroupový. Nesmíme se moc nacpat, abychom
měli místo na bifé de lomo. Jó…svíčková. Měkkoučké masíčko. Je
zajímavé pozorovat práci personálu, jak vítá hosty a konverzuje s
nimi. Poděkujeme Raulovi za boží oběd a zmíníme se, že se sem
jezdíme rozloučit symbolicky s Argentinou před návratem domů.
Další plán je Capilla Del Monte. Jo, jo. Voda v
noci pěkně řádila. Hlína, kterou strhla, je pracně odklizena. V info
centru si bereme materiály o městu. Podstatnou informaci, kterou si
odnášíme je to, že Cerro Unitorco pěkně zdražili. Martin zaparkuje v
centru města. Zajímavé je, že v době siesty je tady pěkný ruch.
Turisti, turisti a zase turisti. Jsou jich plné restaurace a
jídelny. To je změna. Před několika lety bych napočítala několik
desítek návštěvníků a nyní je všechno jinak. Podnikání kvete. Kdo
mohl, otevřel si zajímavý obchod, jídelnu, restauraci nebo obchod se
suvenýry. Prostě kvete tady pravá symbióza, turista a domorodec.
Jedna žena navlečená v zimním kabátu ke mně přistoupí a začne mi
svůj kabát nabízet. Chce ho střelit, ale mně zas tak velká zima
není.
Uritorco byla hora posvátná pro starověké národy.
Uritorco, prý doslova znamená v jazyce quichua Cerro de los Loros –
Kopec papoušků, protože jak říkají místní, byl prolezlý papoušky
skrz na skrz. Pro mě nádherně zbarvený pták, pro ně škůdce
zemědělských plodin. Stal se terčem k postupnému vyhubování. I tady
se dohadují, jak je to s původním jménem hory. Podle jazyka Quechua
míní Cerro Macho – Kopec chlapáka. Pohledem oka z mé perspektivy mi
není jasné, proč se nemohou dohodnout. Pták jako pták.
Proč macho, drsný chlap? Legenda mluví o mladém jinochovi, který se
zamiloval do dcery čaroděje, kterému se jejich vztah nelíbil. Bodejď
by jo, když mu nějakej hejsek odved dceru. Ty chlapy, tady i tam,
dřív i dnes. Začal je pronásledovat. Jeho začaroval v majestátný a
impozantní kopec, milovanou dceru v řeku, protékající kolem
východního svahu kopce.
Zastavili jsme se na typové lokalitě kappilensí.
Přehrada je smutná. Šedé barvy, vítr a zima.
Evidentně ponuré počasí nevadí lyskám, které se nechají vlnami
unášet sem a tam. Masivní skály v zeleni. Tak se dá charakterizovat
domov pro valničekiana a esperanse. Obhlížíme místa, kde bychom
postavili stan. Máme čas. Jsme zvědaví, jaký park je v Los Cocos.
Oba dva si představujeme přírodní park. Vedle, jak ta jedle. Je to
zábavný park.
Opět mumraj lidí. Prolínají se tady i jiné kultury.
Proč Cocos? Svahům hory Uritorco říkají kokosové
ořechy. Nejde tu o ořechy, ale jedné z palem říkají kokosová.
Místním věřím všechno, co mi řeknou. Kromě palem můžeme vidět na
svazích husté keře, mechy, lišejníky, kapradiny a skály bez
vegetace. Hora je přírodní rezervací.
Maestro Kosen Thibaut si tady postavil Templo Zen
Shobogenji a šíří filozofii ZEN. Další stavbou v tomto kraji je
Templo Shiva Shakti, kde meditujeme také. Filozofický směr je
tantrický. Jaký směr meditace navrhne velitel? Zůstáváme v Los Cocos,
tak brou kokosovou.
Argentina 2013/2014 - díl 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. |
9. |
10.
11.|
12. |
13. |
14. |
15. |
16.
|
