|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
16. ledna 2014
Kohout kokrhá. Kikirikí, vidíš je, ty gymnofily? Kokodák,
kokodák, vždyť už táhnou dál.
Původní plán tahu byl jet rychle do Catamarky. V duchu jsem si přála
vyjet na mou nejoblíbenější lokalitu. Mámo, když už jsme tady,
vyjedem až nahoru. Jupí. To je přímo budhistická meditace. Sluníčko
pomalu zatlačuje stín na kopci a dovoluje carminantům se nám ukázat
v celé kráse. Holčičky moje milovaný, vy jste mi zas vyrostly.
Nechce se mi odtud. Velitel zavelel k odchodu. Musím poslouchat,
nebo odjede zase beze mě.
Nenakrmíme ještě hladové psy? Podívej se na ně, tak hltají, že ani
nemají čas si zavrtět ocasem.
V Miraflores, kde jsme v roce 2008 potkali Rudu, Jardu, Láďu a Pepu,
mě Martin vyhnal na Calvario. Minule jsi tady našla occulta i s
plodem, tak je můžeš najít i dneska. A basta.
To je sranda, hahaha. Vybavuju si křoví kolem cesty, ale naskýtá se
mi pohled na křížovou cestu prosvětlenou sluníčkem až k vrcholu. Být
occultum, tak se přestěhuju dolů do stínu. No co, když jsem tady,
tak vzhůru na vrchol. Kdopak to na mě huláká?
Prej, pojď dolů, mám je. Nepudu, nepudu, pojď ty nahoru. Tady
nerostou. Mé tušení se ukázalo pravdivým. Martin je nahluchlý a
vůbec mě neslyší. Nádherný pohled do okolí. Tak kdepak je máš? Tady.
A víš, že jsem měl strach, když ses neozývala.
To potěší, nemyslíte?
Vždyť jsem křičela z plna hrdla. A ty nic. Jsme taková dvojka před
penzí. Zas to musím zopakovat. Jeden hluchej na všechny strany a
slepej na dálku, druhej slepej na blízko. S tou pamětí už bojujeme
oba.
Mělas pravdu, jsou úplně dole. Krásný kytky a ještě k tomu chytrý. V
mechu si našly pelíšek.
Horko. Horko… a zase horko. To máme kliku vidět bildboard na kraji
města i s adresou servisu. Catamarca, servis Autovia, Ocampo 6000. V
servisu docela dobře vysvětluju naši zapeklitou situaci o rozbité
plastové vaně a gumě kolem oken.
Nic nemají.
Rychle nakoupit jídlo a pryč. Směr La Merced. Proč? Protože tu
Rakušáci našli před mnoha lety červeně kvetoucí nigriorelata. NR 38,
607 kilometr a koryto řeky, to jsou informační body.
Jdem a jdem a jdem…ty jó…gigantické kvetoucí occultum. Tebe bych
tady vůbec nečekala. Jsou jich zde mraky. Škoda jen, že všechno je
po odkvětu. Byl to ale dobrý typ. Těžko říct. Možná jsme měli
pokračovat ještě dál. Jsou nigriorelata bíle i červeně kvetoucí?
Uvidím, co Martin vypěstuje. Martin předpokládal, že pokud pojedeme
dál, dostaneme se do hor. Túdle, núdle. Je to placka a pěkně z ní
sálá horko.
Od kamioňáků dostáváme tip na termas v Taco Ralo. Ptáme se místního
týpka na termas. Týpek kroutí hlavou. Z jeho výrazu se dá tušit, že
tady nic není a nikdy nebylo. Nenechali jsme se zmást a nakonec
termas najdeme. Jak to tady popsat. Velký rekreační areál vzoru ROH.
Výhod hned několik. Klimatizace, termální voda, možnost všechno
dobít, kromě správcové a její rodiny ani noha, koupačka v noci při
úplňku.
Jediné, co jsem nepochopila bylo, když k zaparkovanému autu přiběhli
tři kluci a vybalili na mě. Seňora, quiere pescado? Rybu? Ne,
děkuju. Třeba si mysleli, že mi chybí omega mastné kyseliny a mám si
je doplnit. Odběhli hrát fotbal. Sakra, ryba by bodla. Opéct ji na
grilu. Dneska brou úplňkovou.
17. ledna 2014
Myslím, že když se řekne zpocený jak dveře od chlíva, tak přesně tak
jsme vypadali v noci. Martine, zapni prosím tě klimošku. Jediná
možnost, jak přežít. Ráno bazén a sprška a sprška ještě jednou
naposled. Rozloučit se a nabrat směr na San Pedro De Guasayan.
Vidíme policajty a říkáme si, jak by se v našich rovnoběžkách
reagovalo na příslušníky ve službě snídající u stolku před
služebnou. Po několika minutách by zřejmě jejich hodování někdo
umístil na youtube, a možná by měli i jinou práci. Sice nemají na
autech moto pomáhat, ale tady pomáhají. Nesvítíte, zastaví vás a s
úsměvem vysvětlí, že nesvítíte. Vše s úsměvem.
Na druhou stranu známe českou mentalitu. O respektu
nemluvě. Villa Guasayan? Ptá se Martin dvou holek na cestu. Usmívají
se, točí se do kolečka a krčí rameny. Jsou tak pitomý, nebo se mi to
jen zdá? Vždyť je to kousek odtud. Jo, Martínku, byly z tebe tak
unešený, tak se jim nemůžeš divit. Cesta je neudržovaná a mršiny
kolem cesty ani kondoři neuklízí. Jejda… želva.
Chápeš to, to by nebyl ani Martin, aby jí nechtěl
políbit. Pohádka je o žábě, ale proč to nezkusit s jiným druhem.
O kousek dál had. To teda ne! Kaktusy do křoví
hledat nejdu. Projíždíme Sierra De Guasyan. Martin vylézá do kopců
beze mě. Fakt nejdu. Komu se vyloženě daří na kopcích, jsou kozy.
Rychle počítám a dopočítávám se k číslu 200 koz v jednou stádu. A
jak moje divení komentuje Martin? Jsou jich stovky a každá originál.
Je to pravda. Dvě stejně barevné kozy nenajdeš. RP 3, pak RP 24.
Villa la Punta. Nějak jsme si oblíbili křížové cesty, nezdá se ti?
Typická reakce Martina. Zas tady nic nebude. Sahám
do kapsy a zmáčknu podkovu. Štěstí pro dnešek je okamžitě vybráno.
Na kopci na skále G. riojense guasayanense. Martin se raduje a
přebíhá s foťákem a kamerou od jedné kytky ke druhé. Petro, tomu
nemůžu uvěřit, fakt tady rostou. Zároveň kvetou parodie a aurey. Moc
hezká vesnice. Kostel, Iglesia Virgen del Carmen, škola a i místo na
stanování. Zatím je poledne, ne čas na stavění stanu.
Mají i hrocha. Kecám, je to lebedící si prase na návsi v rybníku.
Směr Frias. Je 13:30, polojasno se 40 stupni. Ve vesnici Choya by
měly růst marsoneri. Ve Frias taky. Martin komunikuje s GPS, ale
nějak nejsou za dobře. Klimbám za jízdy. Slyším jen, kašlu na to a
jedu pryč. Počkej ještě, projdeme Friasem. Tím pryč je Icaňos.
Nádherná místa, kameny a mech. Poslední lokality jsou před Ramblones.
Nebyli jsme tady s Vaškem? Ty to nepoznáváš? Vždyť tenhle strom jsem
si fotila.
Místo bylo víc zarostlé a gymna tady rostla na sto pro. Vidíš, jak
se krajina mění.
Nevadí. Máme další místo. G. riojense triacantum i splodama. Při
západu slunce hledáme lokalitu stanovou. Směrem na Recreo zabočíme a
uvelebíme se za křovím. Zřejmě jsme vlezli kravám do jejich stezky.
Nejdřív na nás čumí, jak je jejich druhu zvykem, a pak bučíce
odkráčejí směrem, odkud přišly. Bú a brou.
Argentina 2013/2014 - díl 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. |
9. |
10.
11.|
12. |
13.
|
