Argentina 2013/2014, díl 11.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

13. ledna 2014
To je moje gusto. Balneario v El Palo Blanco.

Vždycky máme štěstí na správce. Současný s námi prohodil pár slov, na rozdíl od minulého, který byl smutný, a páčila jsem z něj každé slovo. Dnešní seňor se pyšnil nově vztyčeným Ježíšem na kopci.

Teď se mi rozsvítilo. Světla, včera večer v  dáli… osvícená křížová cesta. Byla vidět už z dálky. Myslela jsem, že vidím runway. Určitě mají být na co pyšní. Nikdy jsem nestála před tak velkým křížem s Ježíšem. Stojím pod ním a vzhlížím k němu. Divný pocit. Neskutečná bombasticky odvedená práce týmu nadšenců.

Jdu za Madonkou, aby jí nebylo smutno.
 

Loučení. Moment, co prádlo? Kanál je nejlepší valcha. Musím si pevně držet triko. Rychlé vlny proudící vody vyperou bez perwolu, bez práce, rychle a dobře. Petro, dávej bacha, ať ti voda neodnese bombarďáky. Divili by se chalani, až by jim vyplavaly na náměstí. Šest kilometrů za balneariem máme lokalitu s catamarcense. Kytky rostou spíš v mírném svahu u cesty pod keři směrem k východu. Plné poupat. Jsem unešená i žlutými keři. Jako kdyby žlutý déšť napršel na celou cuestu. Podívej na oblaka, jak by řekli při předpovědi počasí. Nějak se jim nechce přes kopec.

Dál pádíme na Punta del Aqua. Do prčic, zas ten brod nepřejedeme. Ale Martínku, podívej, vyčarovala jsem ti most přes řeku o kousek dál.

Zchladíme se, pak můžeme pokračovat. Nejdelší trasa tímto směrem k horám Sierra Fiambala. Člověk si myslí, že po pár kilometrech bude ráz krajiny identický jako doposud. Ale kdepak. Chráněná oblast? Z písku mezi keři vykukujou hlavičky drobných žlutých květů. To není tráva. Zpomal. Vždyť to jsou cibuloviny, ze kterých jsem si minule dovezla semena. Uprostřed jsou květy bílé, kolem tmavě růžové.

Martin mi vysvětluje, že se taky kaktusy vybarvujou podle stáří květu. Odbočujeme na Chuquisaca.

Za vsí prolézáme pod kanálem. Martin zastává názor, že tato skála je absolutně pro gymna nevhodná. Zmýlil se chlapec. Jsou tady.

Tmavě zelený, jemně otrněný dlouhými trny. Je fakt, že po skále nahoru je snadnější lézt než po skále dolů. Stojím a rozhlížím se… teda kudy? Vezmu to mezi skalami. Stálo to za to. Na hliněné stěně je několik míst, odkud vykukujou catamarcenze. Na rozdíl od těch z vršku, jsou světle hnědá, hustě otrněná silnými trny. Kdo by si pomyslel, že jsme ve výšce 2166 metrů. Vyfotila jsem si i mini opuncii a huashu. Další zastávka je na Mesada de Zarate. Většinou se jedná o vrcholky charakteristické s písčitou zemí. Jsme ve výšce 2300 a gymna taky.

Na zpáteční cestě do Fiambaly a Famatiny nevynecháme rituál čachtačky v řece. V pozdní odpoledne se můžeme kochat krajinou. Včera při nočním přesunu to fakt nešlo. Krajina mi připomíná Chile. Barva skal hází valéry od šedé, přes černou a bílou. Dominuje barva písková. Ještě ke všemu se přidává písečná bouře. Chci vyzkoušet polarizák, ale musím počkat. Písek mi skřípá mezi zubama, ale nemůžu odolat nefotit.

Nádherně vykreslené pískové duny. Jsou jak pupence na kůži, po pokousání blechou. Poznámka autorky. Vzpomínka z dětství na blechy, když jsem si na slámě ve stodole stavěla bunkr a naskákala na mě celá bleší rodina.

Vítr si zametá písek na hromádky. Po chvíli si duny poprášil černými drobnými kamínky. Někdy i fouknul do kamene většího a přemístil si ho na jiné stanoviště. Větře, větře! Hrát si s kamínky tě omrzelo. Vidím, připravil sis pro nás pískový kobereček. Nezlob se, je tak heboučký, že po něm chodit nemůžu. Keříky se větrem ohýbají, větru vzdorujou udatně. Nikam se stěhovat nebudou. Malý odpočinek v Tinogasta na náměstí. Čekáme na otevření obchodů do 18.00. Myslela jsem si, že otvírají už v 17.00. Míjíme lokalitu La Puntilla a zastavujeme na lokalitě Pocapabana. I tady cesta vede jinudy. Martinovy oblíbené kopečky trochu zarovnali. Co je nejdůležitější? Kytky, něco mezi glaukum a schmidianum, na něho počkaly. U lokality je pískovna, zašijeme se za haldu písku a noc tu přespíme. Dobrou pískovou.

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.

 

Související články

Argentina a Chile 2012 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630