|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
18. ledna 2014
Rychle mizíme. Slyšíš auto, které zastavilo opodál? Zřejmě
hledají krávy. Kam mizíme? Do Recreo. Skalnaté výběžky nad hřbitovem
nám ukážou krásnou lokalitu.
Sluníčko se pomalu dostává ke
všem G. guasayense. Opět rostou ve skále a kolem mechového porostu.
Kytky všech velikostí obdarovaly Martina svými plody. Jau…proč zase
jdu za Martinem jak ovce, vždyť dobře vím, že on prolézá snad těmi
nejvíc zarostlými keři. Jau!…píchá! Pichláky se mi zabodly na
několika místech. Petro, s tím nic neuděláš, musíš to nechat vyhnít.
Jak vyhnít? Do jara? To teda ne. V autě si provedu autooperaci a co
do mě nepatří, musí ven. Hele, ty jsi špičatej a dlouhej. Dík za
návštěvu a čau.
Panečku, to je stavba.
Netradiční, teda aspoň pro mě, tady to bude zřejmě tradice, je jít
za sousedem. Nezvoní se na zvonek, nevolá se, jen se tleská rukama.
Tlesk, tlesk, tlesk…no to je dost, žes vylez z té postele…
odposlouchávám rozhovor vytleskaného muže s tím, kterému se podařilo
ho vzbudit.
V kiosku prosíme o 5litrovou flašku vody. Prý nemají studenou a
omlouvají se. Diví se, že si bereme teplou vodu. Vysvětluju, že jen
potřebujem mít rezervu na horší časy. Na dobu, co kdyby. Další směr
na Esquin. Musíme odbočit na Casa De piedra. Pozor sklo. Martine,
vidím podkovu a celou. Jen kde jsou platigona? Pamatuješ si, kde
rostly? Hraju si na stopaře. Tady a tady a tady. Fotky dobrý. Tebe
neštvou mouchy? Jaký mouchy? Jen to dořeknu, slepuchy se vydaly na
útok. Lezou všude. Na Telaritos byl Martin s Jardou už dávno. Prošli
jsme křížem krážem místo označené velitelem. Nic. Ani jedna kytka.
Popojedem. Zůstaň v autě,
jsem za chvíli nazpátek. Zůstávám v autě. Neměla jsem to dělat. Do
minuty mě začali bodat komáři i mouchy. Repelent nezabírá. Zavírám
okna i dveře. Na vlastní kůži zažívám pocit, když nechají dítě či
psa v autě, do kterého praží slunce. Chudáci, to je fakt hrozný. Po
dvou minutách otvírám okno i dveře. Napadá mě se ovívat papírem. Jo.
Funguje to na ně. Za Casa De Piedra zmerčíme kopečky. Hurá na ně.
Kromě zajímavé lokality i zajímavá jeskyně s Virgen De Valle.
Velká populace riojensí pancispinum. Fantazie. Kdo se mi schovává za
kmen stromu, malý gekonek. Odjezd! Moment, hodím do krabičky u Virgen
nějaký pesáče.
Hacía Dean Funes. 170 kilometrů. Je 14:45 a ve stínu 45 stupňů. Nad
námi jasno, před námi se nakupily bílé obláčky. Projíždíme salinou a
zastavujeme před zatáčkou na La Zanja. RN 60 u cedule 968 km. Minule
jsem tady lítal s Tomášem tři hodiny, a nic jsme nenašli. Láďa našel
kytku jednu. Zapeklitá situace. Představa hledat něco, co jsem nikdy
ještě neviděla v příšerném horku, je jako za trest. Martin opět
někam maže. Tak to teda ne. Podkovo, prosím. Mám velké štěstí a mega
radost. Vidím ho. Ať tomu nadávají platigonum či ramblones, jsem
prostě dobrá. Jak říká Martin. Jde o to, najít první kytku a pak je
to hračka.
Někdy kecy kecy. Proč Láďa našel jen jednu kytky a další ne? Někdy
svatá pravda, jako v našem případě. Musím s Martinem souhlasit.
Kytek je tady hodně. Hledám další. Občas se mi z toho hledání zatočí
hlava. V tomto případě je to doslova tak. Nahoru a dolů, hlavu až
k zemi a vejrat pod keř. Závěr je takový. Super blažený pocit
trumfnout velitele v tvrdých podmínkách. Končíme v kempu v Dean
Funes. Sprchlo a ochladilo se na 35. Myslím, že je to na bundu.
Pokecáme. Já s hlídačem o tom, že už jsem tady byla a že si ho
pamatuju, hlavně jeho úhledné písmo. Co je tady nové? Nové jsou
lístky s logem města. Může začít velké odsolování.
19. ledna 2014
Přes noc deštíček s trochou bigbeatu. Kapky deště pleskající do
stanu Martin miluje. Co nesnáší? Je randál do rána.
Jdu vyhodit basuru. Rychle foťák. Kolik metrů urazí český šnek za
minutu přesně nevím. Argentinský metry dva. Je podstatně větší. Měří
15 cenťáků. Kdyby ho viděli labužníci, šneček by zřejmě neměl šanci
utéct.
V neděli ráno je otevřeno mercado. Hlavně koupit sladké kostky
z lístkového těsta. Bez nich nemůže začít a ani skončit den. Petro,
kolik stála voda. Co se vlastně ptám, když bez brejlí nevidíš. To
brejlíš, co? Vidím. Já vidím, jsem z toho v šoku. Všechno přečtu.
Světelný rozdíl. Doma je větší šero a malá písmena už nepřečtu.
Musím přiznat, že i projevy stáří si nechávají na čas. Kolik mi asi
je, když se říká, že po padesátce se všechno zhorší? Vidím ostře, to
znamená, že mi padesát ještě být nemůže. Za Dean Funes, severně za
městem, odbočujeme na prašku. Na rozcestí nepokračujeme na El
Barrial, ale na El Viejo Quebrachal. Podívej, skalková zahrádka.
Objektivem honím motýla a žábu. Kvetou cynie i vosí hnízdo vypadá,
že je v květu.
Chválím Martina. Zastavil na místě, kde rostou prochazkiana simile.
Má čich na kytky. Pravdou je, že nemají tak stříbrnou epidermis a
ani krátké trny, jako původní kytky. Doprovází je aurea a robusta.
Mění se barvy v okolní krajině a mění se i barvy prolétajících
papoušků. Ti brčálově perleťoví jsou i plašší, vždycky frnknou, když
se k nim víc přiblížíme.
Tak tomu už nerozumím vůbec. Můžeš mi říct, kdo ti poradil se takhle
vymódit?
To víš, že jsem si všimla, jakej vohoz máš ty. Černá … tak ta ti
sluší.
Na La Pachera si Martin vytipovává kopce. Úspěšný tip. Nejdřív našel
robusta, pak stelata obducta a prochazkianum simile.
Stará lokalita na Orcosuni, ta se musí navštívit. Ráda hledám nová
naleziště. Samá nuda, nic a zase nic. Člověk se musí dívat i kolem.
Na motýly… na ptáky… na velitele.
Se svým foťákem při honbě za ptáky nic nevymyslím. Výsměch je
pokoušet se o nějakou fotku, ale co kdyby. Malý motýl si mi sedne na
botu a dává mi šanci si ho vyfotit. Na černého motýla s oranžovými
znaky čekám v křoví deset minut. Nesedne si, létá jako pominutý.
Další starou lokalitou je estancia Lumicara a prochazkianum simplex.
Kytek je po okolí rozeseto hodně. Pojedem do Villa Quilino. Ach jo…
Jesus Maria… můj povzdech… kudy jedeme je také jméno města. Po cestě
se valila voda a zlikvidovala cestu. Uprostřed zanechala malé
ostrůvky a někde i metrové hluboké krátery. Cestu upravili pískem,
styl halabala. Kdybych řídila já, vystoupím a půjdu pěšky. Martin
bravurně odřídil celých deset kiláků. Měli jsme v plánu zůstat
v kempu, jenže řekli si o 200 pesáčů za noc, tak jsme se vrátili do
Dean Funes, kde si druhý den vzali jen 60.
Zchladili jsme se v bazénu, poseděli a pokecali na lavičce. Večerní
klasika. Semena, večeře, stan, kávička a brou Dean Funesovskou.
20. ledna 2014
Ranní klídek v Dean Funes. Pardon, zapomněla jsem na místního
ochcavače rohů, který přiváděl k šílenství Martina. Dělám to snad
tady já? Tak to tady taky nedělej. Vyhnat psa, českým mazej, ty
hajzle, se moc nedaří. V pekárně Martin nechce nic sladkého, čemuž
se divím já i prodavačka, která si už na Martina za nějakou dobu
zvykla. Proč se motáš kolem toho bordelu? Kdo chce něco vidět, tak
kouká. Jakej bordel? Martin má pravdu. Parkoviště je také
shromaždištěm nepotřebných beden, přepravek a všeho možného. Jenže
mě zase dostala pomalovaná zeď něčím smysluplným. Na změnu se prostě
čekat nedá.
Cesta na Los Pozos. Po jednom kilometru narazíme na rozcestí tří
cest. Velitel si vybral prostřední, západním směrem. Za estancií San
Isidor před la Antonia se vyklubaly soliterně velký i malý genserky.
Omyl, jsou i komunikativní, objevujeme je i ve skupinkách.
Co mě fascinuje? Tři baráky a escuela. Nese jméno Ricardo Pedroni. V
El Estanque si Martin zapisuje další lokalitu, MT 14-645. Něco
slyším a na lokalitu nejdu. Co je to za kytky? Capilense, mostii,
genseri a erinaceum? Hmm… láká mě to švitoření. Vrátil se pro
baterku. Jdeš taky? Ne. Hele tak si foť cynie, jdu sám. Jaký cynie,
tady žádný nerostou. Co ti ptáci tak vyvádějí? Kdybych jim vadila
já, tak odletí. Vyměním si objektiv a jdu blíž k nim. Fotím je. Jsou
tak prťaví a tak nadávají.
Třeba je v trávě had. Cvak… cvak. Co v trávě. Přímo v dutině stromu,
kde mají ptáčkové hnízdo. Mám foto, doufám, že nebude rozmazaná.
Zelený had se ukojený vracel z lovu. Vajíčka, delikatesa.
Pro ptačího taťku a mamku tragédie.
Zákon přírody. Had se odplazil, ptáci zmlkli. Velkou radost mi
udělal kolibřík. Přišel jako na zavolanou. No vidíš, letos jsem
ještě to prťavý torpédo neviděl. Odejdu na chvíli a ty máš tolik
zážitků. Zážitků s ptákama. Vracíme se druhou stranou na starou
lokalitu Copacabana.
U Ichelin Viejo fotíme stelata. Poznávat lokalitu z druhé strany je
někdy divný. Ptám se tří kluků u cesty u domu, kam vede cesta pod
nimi. Jeden z nich mává rukama a volá bienvenidos a copacabana. Díky
a čao. Záhadný muž, který nám předminule nedovolil postavit stan
před jeho vraty, tentokráte nedorazil. Martin, jen tak ze zvědavosti
šel ověřit, zda mu v trávě rostou ještě monvilejky. Nerostou.
Na černých skalách za estancií Martin mapuje neuvěřitelně velká
robusta. Takový jsem ještě nikdy neviděl. V Maza na skále na něj
počkalo mostii valnicekianum. O těchto kytkách měl Martin přednášku
v Německu a já jsem, k pobavení kluků, vždy překládala Mazán. To
nebylo moc profesionální, ale brali to s humorem.
Při sjezdu dolů zastavujeme a Martin se ptá sám sebe. Jsou to taky
mostii? Jo. Místo označil Cakabakumba. Teplota stoupá. Blížíme se k Salinas
Grandes. Je těžké něco najít. Keříky, pod kterými se dají najít
platigona, jsou po odkvětu a vodu neviděly pěkně dlouho. Jsou
zalezlá. Zřejmě sem chodí i nějaký botanik. Soudím podle toho, že
někdo umístil pod zmiňované keříky siťky, aby zachytávaly spadaná
semena.
Nechápu, jak v solném prostředí může něco růst. Roste. Hledala bych
trochu dýl, ale musím poslouchat velitele. Zavelel vamos, tak jdeme.
Kam? Na přehradu Pichanas. Martínku, zastav mi, koupím si meloun.
Představa, že bude k večeři meloun, je pro Martina nepřijatelná,
jelikož nechce mít zažívací problémy. Nechápu, o čem mluví. Seňora…
es lindo. Beru ho. Dám na doporučení kluka, který seděl u cesty
s hromadou melounů a z té velké hromady právě pro mě jeden vybral.
Na přehradě se do melounu pustíme a dokonale ho vydlabeme. Co tady
smrdí? Nasává Martin okolní vzdoušek. Síra… čpavek… jedem pryč,
zavelí. Krásný místo, ale nechci se otrávit nějakým smradem. Náš
dnešní den končí v kempu Villa de Soto.
Argentina 2013/2014 - díl 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. |
9. |
10.
11.|
12. |
13. |
14.
|
