|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
21. ledna 2014
Pojďme nazvat naše finále zájezdu flákačkou. Martin
pospíchal z Patagonie, aby byl už blíž svým kaktusům kolem Cordoby.
Vím, je těžké něco naplánovat. Splnil rychle, co si naplánoval, tak
teď máme kaktusový lážo plážo. Po nákupu se zastavíme v kostele. Pro
mě je to vždycky nezapomenutelná atmosféra. Nikde nikdo a klid. Klid
na chvilku přeruším mým chichotem, když zmerčím betlém s opunciemi.
Jak sladce ježíšek spinká. To je hustý. Po koupačce
v řece míříme od světa, a ani nevíme kam. Po RP 15 na jih. Analyzuju
místo, kde si dávají dostaveníčko stovky a stovky bělásků. Kde? Spíš
na čem? Na koňských koblihách. Na otázku Martina, co tam dělají,
nedokážu profesionálně odpovědět. Sosáčkama sosají.
Konečně jiná krajina. Šutry, skály, balvany. Ten
vzdoušek. Místo, zřejmě Los Simbolitos , na nás vybalí moseriana.
Později nám přidává acantocalycia. Jen tak mezi
námi, nevím, proč je Martin tak obdivuje. Nakonec spešl moseriana
intertexra. Vždycky nás něco překvapí. Dneska konkrétně Cruz De Caňa.
Ačkoliv ve jménu vesnice je rákos, stavebním materiálem dominuje
kámen. Úhledná víska. Zastavíme před kostelem na tradiční siestu.
Copak se kroutí před námi? Řeka. S velkou radostí a
rychlostí jsme se naložili mezi kameny a pozorovali shon malých
pstruhů.
Nechce se nám odtud. Sázíme se, kdo najde první
monvilejku. Klidně si ji najdi. Kumšt je najít platigonum. Určitě né
zlatou kouli na poli. Martin zvítězil, což se dalo předpokládat.
Nedaří se mu s plody. Ha, to je práce pro mě. Překousnu suchý plod,
tvrdý jako kámen. Martine, pojď s tím pytlíčkem, nebo mi semena
začnou klíčit v ruce. V brodu před estancia Jesutica La Candelaria
myjeme auto. Přiběhl kůň a pěkně se zlobí. Vlezli jsme mu od cesty.
V zahradě kláštera monvilejky neztratily svůj
půvab. V roce 2008 jsme prolejzali kolem starých původních kamenných
zdí, dnes je všechno jinak. Kolem dokola natáhli špagát.
Hrajem si s polarizákem. Kdo bude mít modřejší
nebe. Jo, jo, jo. Je to jasný. Martin má novější foťák, super třída
kvalita. Náhled na display? Ach jo. Jeho modrá je hezky modrá.
To je vtipný. Argentinci se ho ptají na cestu. Osobně taky nevíme,
kam pojedeme. Zřejmě nazpátek k řece. Voda… slunce… paráda.
Nezajedem někam na večeři? I tady se můžeme setkat
s klamavou reklamou. Chtěli jsme ochutnat kůzlečí. Místo toho
vytáhli z mrazáku rýžovou pizzu. Raději pojedem. Je divný jíst maso
z kůzlete. Jedla jsem ho jako holka na statku a už tenkrát mi bylo
divný, proč se podřízne mládě. Cestou všechny restaurace byly
zavřené. Znamená to být pro dnešní večer vegetariánem. Vrtule a
sýrová omáčka. Nocujem za řekou v kempu. Malý místo s příjemným
personálem. Holce uklízečky jsem dala malý dárek. Musím se zamyslet
nad tím, proč vozím s sebou dárky jen pro holky. Protože na kluky se
jen směju. Dobrou usměvavou.
22. ledna 2014
Noc v Salsa Cate byla trochu netypická. Jednak jsem pozorovala
zářivý kruh kolem odrůstajícího měsíce.
To u nás znamená ranní mrazíky. V tomto případě
půjde zřejmě o jev čistě argentinský, který si nedokážu vysvětlit.
Trvalo to jenom několik minut, potom se luna ukázala v jasné kráse i
s viditelným kráterem.
V noci mě ještě přepadla hladovka. Usadila jsem se
v autě a zatleskala jsem se krekry. Poté jsem spokojená a nehladová
tvrdě usnula. Ráno mě pobavila sprcha. Sifon je nainstalovaný asi o
deset centimetrů výš než podlaha. To znamená, že všechna voda ze
sprchy teče jinam, než kam by měla. Vyženu ji stěrkou.Další zajímavá
věc je, že v obchodě vám poradí, že co je mas grande je i mas
barrato. Mluvím o balení vody. Čím větší tím levnější. Bereme
velkou. Další zastávka je Taninga za mostem. Chachacha.
Intertexta a gaponi zůstala čekat v
trávě tak, jako bychom je našli včera a ne před dvěma
roky. Hlavně plody, slyším od Martina.
To je nářez. Benzin je u Cordoby dvakrát dražší než
v Patagonii. Slovy 11,30 za litr. Zchladíme se v řece a pomalu se
přesouváme na lokalitu Ambul na monvilejkovou zahrádku. Travička a
zelený kopule vyhlížejí jejich obdivovatele Martina. Opět je
uchvácen a nechce se mu odjet. Cuesta kromě monvilejek potěší i naše
oko acantocalycii a capilensemi. Program dne je Sierra Grande. Je
12:30, jasno a 36 stupňů. Skočíme ještě jednou do řeky. Martina
okusujou nějaké větší rybky. Láká mě, ať si můžou zakousnout do
mladšího masa, ale nejdu. Snaží se ryby nahnat ke mně, ale nechce se
jim. Zřejmě slovy mladší, nebude už nejmladší.
Směr na Tanti. Před Tala Caňada lovím kaktusy
pohledem z okýnka. Zastav. Fotíme intertexta. Zastav. Vidím
capillense. Tak velkou kytku. Viděls to někdy,
Dáme siestu. Když jsem dělala divadlo s trny, to jsem ještě
netušila, jaké bude včelí pigáro. Jen jsem zvedla ruku a strhlo se
drama. Nechápu, jak ji napadlo na mě vlítnout. Rozčílil ji
deodorant? Vždyť mám včeličky ráda. Dělám si statistiku. Druhé včelí
píchnutí v životě. Za chvíli o tom nevím, což je pravda. Musela si
zbraň pěkně dlouho brousit o tvrdé šišky cypřišů nad námi.
Dnešní odpoledne v kopcích bylo malebné. Občas, aby
to Martin neviděl, protočím oči, šiši, vždyť tady jsme byli už
několikrát. Nevím, jak dlouho bych tady dovedla bydlet, ale dnešních
několik hodin, zase ráda zopakuju.
Pampová tráva, kterou vítr honí všemi směry. Zelená
údolí, křišťálová řeka, pasoucí se dobytek a protěž. To vše stojí za
čas strávený kocháním.
Na Los Gigantes jedeme udělat zkušební fotky. Jo
Venca, to je profík. Čím je to, že jeho fotky jsou jak ze žurnálu.
Filtr? Foťák? Raw? Uvidíme.
Co se nafotit nedá, je slída lesknoucí se kolem
dokola tak, jako by někdo rozsypal diamanty. Jsme ve výšce 1 636
metrů na Dis Rios čubrníme. Tři královští kondoři si přehazujou
mršinu. I tím teleobjektivem se dá odhadnout, jak jsou obrovští.
U Bajo De Luna ze skal vyčuhujou tmavě oranžové květy vstavače. Blbě
se fotí, fouká vítr. Mydlí se před objektivem sem a tam.
Pozor, pozor. Cedule na El Mirador zmizela. Opodál
je cedule nová – Vaca Muerta. Minule jsem našla andré. Dneska mám
smůlu. Můžu laicky usuzovat na to, že pokud odkvetou, skončí svoji
práci a jako jezevec zalezou do nory. Už je mi jasné, proč Martin
nemá rád malé kytky. Jeho velký potvory jsou vidět 365 dnů v roce,
tak jako ve skleníku.
Staví nás policejní hlídka. Prý jestli seňor pil alkohol. Nepil.
Můžete nám poradit, jak jet na San Roquas? Ano. Tak díky a mějte se.
Hladový Martínek konečně zastavil na řízek. Spokojen, dobře naladěn
odváží nás do kempu.
Argentina 2013/2014 - díl 1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
6. |
7. |
8. |
9. |
10.
11.|
12. |
13. |
14. |
15.
|
