|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
8. ledna 2016
Probuzení po teplé noci. Předpokládali jsme, že horko
bude větší. Mouchy přelétávají sem a tam, na rozdíl od komárů, kteří
zasednou a sajou a sajou. Někdo nadává, někoho napadá, jako
konkrétně mě, namazat se krémem macha s gerániem. Zřejmě nádherná
vůně komáry odpuzuje. Tak si zahvízdám. Každý máme svou teorii
o něčem. Olgy teorie je o respektu k místní krajině a hlavně
k místním lidem. Pozorovat vše, co a jak roste.
Opouštíme Pampa Blanca. Už od rána z Jirky padají vtipné zážitky
o kaktusářích. Vše se má brát s humorem, to tvrdím já. To si
představte, začíná George, že ten borec, co s náma byl, si dělal půl
hodiny z klacíku párátko, a pak se s ním šťoural ještě hodiny dvě.
Teď můžete přemýšlet, kdopak to byl s Jirkou na kaktusech? Někdo,
kdo je manuelně zručný a zažívá příjemný pocit při šťourání. Jsme
jako puberťáci, vtipkujeme a smějeme se všemu. Není šťourání jako
šťourání. Já si spíš rýpnu. Mám knihu o myšlení i jiných lidí. Ne
každý uvažuje jako já, tak bych se s tím mohla začít někdy řídit.
Pozorujeme políčka. Tady roste proso, tady třtina a tady zase pro
změnu proso. Před odbočkou na Metan začíná pršet. To mě podrž.
Podobný most, jak na chalupě ve Staré Hlíně. I tady postavili přes
řeku nový most a starý kamenný s devíti oblouky ponechali na obdiv
projíždějícím. Střídá se déšť s krátkými okamžiky, kdy vyjde
sluníčko. Cestou Olga přemýšlí, proč Coca Cola je Coca Cola? Proč
asi? No protože zpočátku byl tento nápoj tvořený dvěma hlavními
ingrediencemi, výtažky koky a ořechu koly.
Pokračujeme na San Miguel de Tucumán. V 9:52 místního času vjíždíme
do provincie Tucumán. Je pod mrakem, neprší. Posloucháme rádio. Kde
zlatá šedesátá zazní ve verzi anglické a po té ve verzi španělské.
Netradiční pojetí. Hlásí 28 stupňů. Myslím, že mají pravdu, odhaduju
30. Vždycky, když míjíme policejní kontrolu, očumuju pěkně stavěný
kluky od federální policie. Je divný, že se rojí. Zatím, nevíme
proč. Normálně kontrolu provádí obtloustlí policajti v zelenejch
uniformách. Něco se děje. Na pumpě k nám přichází Argentinec a
omlouvá se, že mluví špatně anglicky. To nevadí, můžete mluvit
španělsky. Mluvím španělsky blbě, ale rozumím. Oddechl si. Máme být
ostražití, jelikož zamordovali tři lidi kvůli drogám.
V San Miguel hledáme nějakou fereterii, jelikož nemáme kartuše na
vařič. Zatímco křižujeme město, objevili jsme za vězením obchod
s ovocem. Majitelé jsou dva bráchové, kteří kmitají z jednoho rohu
obchodu do druhého a přinášejí zákazníkům vše, na co si jen
vzpomenou. Jirka nemá rád cestu městem. Krátíme si čas představama,
co budeme vařit, až zprovozníme vařič. Jirka říká, že kdyby bylo
zemětřesení, tak z nás všech přežije nejdýl. Rejpla jsem si, i když
jsem se dušovala, že už nebudu. Hele Jirko, to je snad jasné,
protože máš nejvíc tukových zásob. Myslela jsem si, že je to hlavní
důvod. Ubil nás kameňákem. Ten důvod je, že jsem specialista na
nízké sloje. Nechala jsem si to ještě jednou vysvětlit, a nebýt
v autě, válíme se smíchy mezi kaktusama. Salva smíchu začne znova a
to v momentě, když na silnici auta projedou kaluží těsně vedle
zaparkovaného auta. Auto má otevřené okýnko a voda vlétne dovnitř.
Po několika sekundách vytéká zpět do kaluže zrezavělýma dveřma dole.
Směrem na Bella Vista a Recreo. Patník číslo 157, Martin zpomaluje,
jelikož zmerčil rybáře, kteří z mostu nahazujou pruty i sítě do
bahnité vody, jejíž hladina sahá až k mostu. Jo. To je síla. Arroyo
Pampa Mayo se vylilo do polí a podél cesty zanechává laguny plné
ryb, které jsou potěšením pro kormorány. Vesničané jsou docela
vystrašení. Pozorujou vodu. Myslím, že jim do vesnice nevtrhne. Jsou
docela vysoko.
Nafta je za 15.50. Na pumpě naladíme wifinu. Jirka komunikuje se
známými na facu, já se připojuju na Whatsapp. Vítej, Salinas Grande,
ráji spešl kytek. Jsem zvědavá, jakou náladu budou mít po dešti.
Holky zelený mě překvapily. Vylezly ven skoro všechny.
Jsou buclatý, velký i malý, s poupaty, ale bez plodů. Myslím, že pokud by bylo
stejné sucho, jako před dvěma lety, těžko bychom je hledali. Stojatá voda jim
sebrala písčitou zeminu nad hlavama a často i nad řepou. Paráda. Kaktusová
procházka.
Podřadné kytky pro G. ragonesei jsou zapsány jako Echinopsis leucanta,
Tefrocactus articulatus, G. schickendansii, Stesonia coryne. Portulaku
z dodatku verbeže vyjímám, krásně kvete. Hele, ty malej černej hovnivále, kam
makáš s tím kulatým bobkem? Počkej, řekni nám to, i ještěrku to zajímá.
V 17:52 místního času vjíždíme do provincie Cordoba. Ráda bych vám popsala, jak
se dostat ke G. obductum. Vítá vás nápis Lucio V. Mansilla. Vnímejte mě pozorně.
Za tratí doleva. Tam, kde přes cestu přebíhá černý pes, musíte doprava. Důležité
je projet kolem baru, kde pěkná kočka s dlouhýma nohama věší prádlo, projet
kolem dvou sloupů s papouščími hnízdy, pozdravit chlápka v červeném tričku
s nápisem AIG. Nevím, co to znamená, ale zřejmě to bude nejdůležitější část
popisu.
Jupí. Dorazili jsme na místo určení. Ne, fakt jsem se nezbláznila, a ani mi
neklesl momentální IQ. Ba naopak se pozastavuju nad GPSkovou mafií některých
z nás. Vždyť kytky tady rostly před náma a budou i po nás. Stačí jen trochu
pokory a respektu. Stačí se jen trochu dívat a hledat. Rozumím, že je to taková
hra. Najít kytky na lokalitě, přemýšlet komu dát údaje, komu dát údaje
poupravené a komu údaje vůbec nedat.
Pak taky velkou roli hraje kaktusářské ego, kaktusářské srdce a kaktusářský
zloduch. Vidíte, kytek je tady hodně. Olga ztuhne a ukazuje směrem do díry a
šeptá. Jirko, pomalu, je tady had. Uf…, jen se převlékl a nechal tady svůj starý
kabátek. Litujete? Had v novém kabátě si na nás počkal o několik metrů dál.
Slyším za ohradou chlápka vydávajícího zvláštní zvuky. Aha. Má s prasaty
domluvený signál. Před západem slunce je svolává domů. Dovoluje nám postavit na
jeho pozemku stany. Trvá na tom, abychom si je postavili blízko kozího
přístřešku. Vaříme večeři opět z toho, co dům dá. Stačíme položit jen folie a
spatříme chlápka, který jde přímo k nám. Místní policajt. Chce naše pasy a
papíry od auta. To je vtipný, má vatu v uších. Asi na něj řve moc šéf nebo
manželka. O sadistech nemluví, jen nám popisuje velké jedovaté hady a pavouky,
kteří se na nás mohou přijít taky podívat. Je hrozně ochotný, nabízí nám pomoc
kamaráda policajta, který bydlí kousek v domě naproti. Děkujeme moc. Jirka sedí
na trojnožce a vysvětluje nám, jakým způsobem se těží uhlí. I ve svých
představách si musím opravit informace o tom, jak vypadá uhelná sloj. Hihihi,
znám jen dračí sluj. Samozřejmě, že se několikrát zasmějeme tomu, že je Jirka
expert na nízké sloje. To už se s ním potáhne na dlouho.
Místní předpovídají déšť. Olga s Jirkou nevěří a na základě svých úvah postaví
stan bez vrchní plachty. Do několika hodin přišel deštíček a Jirka škemrá
o klíček. Jakmile plachtu přehodil přes stan, přestalo pršet. V polospánku
slyším zvýšený hlas Jirky, který něco Olze vysvětluje. Netuším, co. Pak taky
tvrdě usnul jako Martin. Jirka chrápal, Olga na něho mlaskala. A co bylo dál?
Neřeknu. Taky jsem usnula.
Kozí bolívijský příběh -
díl 1. |
2. |
3. |
4.|
5. | 6.
|
