|
Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila
Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou
přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…
7. ledna 2016
Toto fučí. To je kosa. Mně je zima, vikuňám, pasoucím se nedaleko, je teplíčko. Stan je pěkně mokrý, hodíme ho do pytle. Počkáme, až vyjde sluníčko, pak ho usušíme. Zamáváme nocovišti a přesouváme se na lokalitu Yavi. Tady si mají vegetit lobívky. Je pěkně prťavá, vypadá jako lithops hnědé barvy, splývá s písečnou půdou pod keřem. Olga ji objevuje jako první. Není to lehké, ale díky sytě oranžovému poupěti, se to podařilo. Co je to za druh lobívky? Na to se musím obrátit na oborníka. Chodím po lokalitě a snažím se názvy zapamatovat. Kombinace sklerózy a snahy vymazat to, co mi říkal o těchto kytkách Martin a Lumír, mi moc nepomáhá.
Ještě jednou. Pugiocanta, Puna, inermis, boliviana. Sakra. Zítra budu na tom stejně jako dneska. Deska nepopsaná, ale to už budem v Tucumánu. Mám jednoho studenta odsud. Překořenil do Prahy. Tancuje, učí chtivé české holky napodobovat jeho pohyby. Jak říká, občas i kluky. Prý, i kdyby dostali transfúzi, do krve se jim to nedostane. Ale co. Má práci. Čím dřevěnější student s vírou se něco naučit, tím víc prachů z něj dostane. U někoho je to otázka víry, u někoho přehnané sebevědomí. Na druhou stranu je vždy lepší něco dělat, než nedělat nic, ničemu nevěřit.
Podívejte, alpaky. Tadyta je neuvěřitelně bílá, jako sníh. Buď spí ve stoje, nebo se každý den sprchuje.
Vracíme se na La Quiaca. Martin vzpomíná, jak tu byl s Bryanem, jak našli puny. No hezký. Roztahuje se na původním místě velké sídliště. To je otázka. Mít dům někde v přírodě? Kdepak. Místní si vybrali žít spolu v řadovkách a na hlíně.
Dal bych si kafe. Zastavíme u pumpy. Tolik lidí? Aha. Přesouvají se odsud motorkáři na další etapu Dakaru. Argentinský závodník a fanoušci šílí. Motorkář je i exhibicionista. Oroštuje motorku, unoží levou nohu a zapózuje. Kdo to nestihl vyfotit, má smůlu. Není mu co závidět v tom horku. Na motorkářských upnutých hadrech má ještě přehozenou jakousi vestu z igelitu s číslem a do helmy se moc vzduchu jen tak nedostane. Hodně štěstí.
Náš směr je na Abra Pampa. Po motorkách se do města postupně dostávají i osobní auta. Co říct o krajině? Rovina s trsy pampové trávy. V dálce vystupují barevné hory. Červená je dominantní. To chce foto. Vidím přijíždět náklaďáky. Mám dilema. Vzít si vlajku nebo nastavit foťák? Cvak, cvak. Fotím a jednou rukou mávám. Sakra, to je Tatra. Ty jsi ale vůl, Petro, říkám si. Mohlas mít i tu vlajku. Prostě slovy klasika. Kdyby, jsou chyby.
Nevadí. Za chvíli u cesty stojí náklaďák Dakaru. Zastavíme. Anglicko - francouzská posádka. Olga nemůže vydržet a francouzsky křičí už z auta. Hodně štěstí.
Rychle ven, jdeme za nimi. Olga francouzsky, já anglicky. To je mumraj. Ten svět je malý, táta řidiče je z Mikulovic. Vyprávěl, že rodiče se po druhé světové válce raději odstěhovali. Mezi konverzací do sebe ládujou tavený sýr, krekry a vafle. To je teda strava závodníků.
Azul Pampa. V kopci trčí kvetoucí Trichocereus tarijensis. Jirka se zmínil, že od minulého roku trochu povyrostl. Tak o 10 centimetrů. To je hodně, že jo?
Další bod cesty je Iruya. Z auta vidím krásně červeně kvetoucí mediolobívii, ale nestavíme. Ve výšce 4000 metrů se vyvaluje na planině rozpláclá Azorela compacta. Dekor krajiny doplňuje červenice, balvany, trsy pampové trávy, které několikrát převyšuje Orelocereus troli. Konečně jsme na místě. Fouká vítr, můžeme usušit stany. Olga nemá ráda přesuny v horách, specielně serpentiny, ty jí nedělají dobře. Vydýchává se v autě. Lokalita je bohatá na lobívky. Jirko, tak mi to, prosím tě, zase popiš.
Mediolobívia pygmeae, Neowerdemanniana vorwerki, Lobívia itubbicola,
Parodia maasii, Cumulopuntia boliviana a Oreocereus trolli.
V dálce se začala černat obloha. Blesky jeden za druhým. Jaké máme hodnoty? Délka je dost dlouhá, síla dostatečně silná a jas je jasný dost. I nám je jasný, že za nedlouho do mraků vjedeme. Deštíček je tady. Zapni stěrače čili limpia para brizas.
Pokračujeme na Huhacahaleria. Míjíme obratník Kozoroha. Capricornio. Před Maimara si na Ypfce dáváme tres veces cafe con leche. Síla. 105 pesáčů. Kafe je dobrý. Poprvé za dobu, co jsem v Argentině, vidím hajzlbábu. Cálujeme pesáče tři. Kdeže dobré staré finančně dobré časy jsou?
Přesouváme se k Tucumánu a počítáme množství přeháněk.
Zelená brčálová barva přírody je moc pozitivní. Co se děje? Bordel s basurou se za městem nehromadí, ale likvidujou ho pálením. Projíždíme kouřovými smrady silnější intenzity a intenzity nejsilnější. V Pampa Blanca tankujeme litr za 15. V gomérii se ptám na balneário. Seňor mi doporučuje postavit stan za pumpou. Martin se zhrozil randálu, který by hypoteticky mohl nastat během noci. Převalíme se o několik metrů dál přes silnici, kde za tabákovým polem, za svolení místních, se uhnízdíme. Je dusno. I mravenci zalezli.
Kozí bolívijský příběh -
díl 1. |
2. |
3. |
4.| 5.
|
