Bolívie a Argentina 2016
aneb Kozí bolívijský příběh, díl 7.

Zajímavé pohledy účastnice zájezdu, manželky gymnofila Martina Tvrdíka, která díky tomu že je nekaktusářka, vidí kaktusovou přítomnost s patřičným nekaktusovým nadhledem…

9. ledna 2016
Prší, neprší…prší, neprší…prší a prší a prší…
Rychle zapadnu do stanu. Hraju angry birds. Prasata se mi vysmívají, že jako pták nejsem schopná postoupit o level výš. Konečně přestalo pršet, vylézám ze stanu. Sbalit stan a můžeme vyrazit na Taralejos, kde je typová lokalita G. ragonesei. To je neuvěřitelné, jak počasí nám hraje do kaktusové noty. Není horko, kaktusy jsou vidět a je jich hodně.

Hurá na Salinas grande, kde před dvěma roky jsme v padesátistupňovém horku našli G. platygonum. Už se nemůžu dočkat. Je evidentní, že se i tady ráz krajiny po dešti změnil. Je pravda, že stesonie jsou zapíchlé na stejném místě a platygon je tady mraky. Malý, velký, vůbec se nemusí hledat. Udělaly mi holky radost. Olga s Jirkou dlabou plody ze stesonií. Ochutnám taky. Docela dobrý. Sladkokyselá chuť.

Další lokalitou jsou zase G. ragonesei za La Zanja. Krátce po poledni malá zastávka na pivko, potom směr Mazán.

Z rovinky se nám tu vyklubaly kopce. Míjíme lokalitu kieslingii, ale nezastavujeme. A co hossejky? Taky ne? Směrem na Villa Mazán musím konstatovat, že oblíbenou kytkou místních zahrádek je kana. Přibližujeme se k pohořím Sierra Velasco a Mazán. Začíná pražit sluníčko. Podle nekončících pásů olivovníků, to vypadá, že se malým zeleným šiškám dobře daří. Opět se vracíme na známou lokalitu. Zastavíme a vystoupáme po strmém malém svahu ke kapličce. Kvete bulbocalyx a culí se na mě krásně růžové květy hossejky.

Před Villa Mervil dostal Jirka chuť na olivy. Považuju ho za Světoběžníka a Všeználka v jedné personě. Na rozdíl od nás, sušené olivy ochutnal už několikrát. Zvláštní chuť. Sušená, přičmoudlá, aromatická. Aceituna secas. Jelikož koupené olivy byly černé, dostali jsme se k teoretické části, neboť nejmenovaný člen posádky tvrdil, že jeden druh je zelený a jeden černý.

Černé versus zelené olivy. Čím se liší? Rozdíl mezi černými a zelenými olivami není nijak komplikovaný. V podstatě jde jen o to, v jakém stádiu zralosti se plody tohoto ovoce sklízejí. Zelené olivy jsou ještě nedozrálé plody, které už ale dosáhly plné velikosti. Postupně potom mění svou barvu na různé odstíny hnědé, červené a fialové a až úplně dozrálé jsou olivy černé. Zelené olivy mají pevnější strukturu, nahořklou chuť a obsahují méně oleje.

Čerstvě sklizené olivy jsou chuťově nepoživatelné, protože jsou příliš hořké. Louhují se proto několik hodin až dní v roztoku hydroxidu sodného. Louh se potom odstraní několikadenním mácháním a olivy se naloží a nechají kvasit po dobu 6 až 12 měsíců. Jak poznat nepravé černé olivy? Málokdo ví, že většina černých oliv v regálech obchodů nezískala svou barvu opravdovým dozráním na slunci. Ve skutečnosti se jedná o plody sklizené v raném stádiu zralosti, které se louhovaly za přítomnosti vzduchu, a oxidace u nich způsobila ztmavnutí barvy. Černá barva se pak zintenzivní a stabilizuje přidáním glukonátu nebo mléčnanu železnatého do nálevu. Nepravé černé olivy proto poznáte přítomností konzervantu E579 nebo E585 na obalu.

Na pumpě tankujeme a měníme dolary za pesáče. Před tím se nám nikomu nepodařilo dostat z bankomatu nějaký prachy. Bankomat nespolupracoval. Divný, co? Hledáme odbočku na Cerro Negro. Moje gpska v mobilu ukazuje cestu po asfaltce. Martin hledá prašku. Tahle ne, tahle taky ne, tahle přes vodu bude snad ta pravá. V řece bylo hodně vody. Martin se zamyslel a tvrdil, že ho ty kytky za řekou vlastně vůbec nezajímají.

Hahaha. I muži mají své dny. Miluju tu vytrvalost víry jet a jet, nedat na sobě znát, že je to celé omyl.

Vrátili jsme se. Změna plánu. Jedeme na Salado. Hele Petro, to je ta skála, kterou mi na fotce ukazoval Jarda. Tak zastav. Taky že jo. Lokalita s glaukama. Velké kytky, krátké trny, suť na svahu pěkně ujíždí pod nohama.

Spíme v Puntilla. Kolikrát jsme tady už spali? Určitě čtyřikrát. Hodně kaktusářů tady spí, ale málokdo ví, že je tady kanál s čistou vodou a osvěžující koupačka. Obloha plná hvězd. Každý na něco čekáme. Někdo na padající hvězdu, já na to, až vyjde Jižní kříž, Jirka na Marťany. Popíjíme víno a zobeme olivy. 

Kozí bolívijský příběh - díl 1. | 2. | 3. | 4.| 5. | 6. | 7.

 

Autor:
Petra Tvrdíková
E-mail: tvrdikmartin@seznam.cz

http://www.gymnocalycium.cz/

 

Související články

Argentina 2013/2014 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
11.| 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18.

Argentina a Chile 2012 -
díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10.
| 11. | 12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. 
| 21. | 22. | 23. | 24. | 25.   

 

Argentinské pohledy 2008 - díl 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8.
9. | 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

 

Patagonie a střední Argentina 2008,
část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. | 12. 
13. | 14. | 15.| 16. | 17. | 18.  | 19. | 20.

 

Gymno - deník Argentina 2007, část 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. | 7. | 8. | 9. | 10. | 11. |12. | 13. | 14. | 15. | 16. | 17. | 18. | 19. | 20. | 21.

 

Pohled vně kaktusářského světa (02/2009)
Lumír Král: Pod Jižním křížem. Poznámky z velkého vandru po Argentině 
(2. 1. 2007 – 14. 2 .2007)

 

© www.cact.cz/noviny  ISSN 1805-2630