|
Den třicátý první…
31. ledna 2012
Klasické ráno se sluníčkem a větou, nemůžu
najít lžíci. Lumíre, to si budeš muset dadáčka zamíchat klackem. Kde
jsou koláče? Martin je druhý v pořadí ve hledání. Tys je Petro
snědla.To není možné. Jo, já tě viděl, snědla si rychle dva za
sebou. Ale už včera. Dneska ani jeden. To ta kytka koláčková.
Ještě někdo něco hledá? Jedem raději na
lokality. Na Macha na malým skalnatým výběžku jsou prťavý G. stelatum.
U vesnice na jedné ze skal jsou rozesety
desítky acanthocalicií. To je cesta, bláto po včerejším dešti stříká
všude. Dojedeme do vesnice Los Miquilos a hned za vsí jsou
G. genzerii. Začíná foukat vítr a pěkně rozšustil listy keřů
a trávu kolem. Jsme nad vesnicí Villa Albertina. Líbí se mi tady moc
G.genzerii, které vypadají jako Vaterky. Martin ještě našel G. capillaense.
Směrem na Caňada de Rio Pinto se drncáme
klikatou cestou, dá se říct lemovanou skalkovitými výběžky s velkými
koulemi G. genzerii. Máme směr na Ongamira. Mávají na nás klasy
kukuřic a laty prosa. Papoušci přelétávají ze stromů na stromy.
Obloha zčernala totálně. Ještě nezačalo pršet a mohli jsme vidět na
Todos Los Santos G. mostii a monvillei.
Vjíždíme do Parku Natura Ongamira, kde se hemží
turisté. Co je tady nejzajímavější? Určitě obrovské dva balvany,
které pojmenovali Dos Lunas de Ongamira. Pro Martina budou určitě
nejzajímavější G. capillaense.
Co nám naplánoval velitel? Odpolední oběd v La
Falda. Už se těšíme na bife, jenže naši oblíbenou Parilladu právě
zavírají a začínají ji připravovat na večerní otevření na devátou.
Martin se zlobí a nechápe, že ač je město plné
turistů, siesta je siesta. Najít kloudný otevřený podnik se nedaří.
Jedeme z města pryč a Martin dostává typ na dobrou restauraci Mama
Mia v Huerta Grande. V menu se dají najít lahůdky, ale opět je tu
stejný problém. Grily zapalují v době oběda a večeře.
Číšnice mluvila anglicky a nabídla mi, že pokud
chceme kuřecí minutku, zavolá kuchaře, kterého viděla se před pěti
minutami povalovat v parku. Souhlasíme, máme hlad. Jídlo bylo
připravené velice rychle a na talířku vypadalo luxusně. Porce
kuřecích prsou přelitá sýrovou omáčkou s přílohou osmažených
brambor, nakrájených na lupínky. Co mě vzalo, byly tři zkroucené
špagety, asi osmažené na oleji a zabodnuté do masa jako dekorace.
Moc jsme si pochutnali. Vrátili jsme se do města do kavárny na kávu
a trochu si užít večerního mumraje.
Nemohli jsme taky nezajít do stanů s
artesany. Některým výtvarníkům jsem musela říct, jak zajímavé
originální šperky dělají. Nešlo jen o šperky, ale pro mě to bylo asi
nejzajímavější. Dojeli jsme i do Huerta Grande, kde bylo hodně
campů.
Člověk je tu již po třetí, ale vždycky se něco
najde, čemu se zasměje. Majitelka mi přinesla od sprch kliku od
dveří a kleště. Ve sprše neměli kohoutky. Stojím ve sprše a otáčím
kleštěmi a čekám, jaká voda poteče. To je regulace. Bomba taky je,
že podlaha ze sprchy má sklon do chodbičky a ne do kanálku, takže
voda je všude, ale ne tam, kde má být. Spalo se nám dobře. Někdo v
noci začal štípat dříví. Opravdu, tady se pracuje i v noci.
|
