|
Den třicátý…
30. ledna 2012
Začal poslední týden. Nebudeme na to myslet, vždyť je zase slunečné ráno. Probudit se a nemyslet na nic. Jen se kochat, nasnídat se a ještě jednou se vykoupat.
Lumír volal i na rozcvičku a velitele to potěšilo, jak je aktivní. Z mapy načteme trasu dnešní cesty. Nejdřív San Francisco del Chaňar. Zastavujeme několikrát, protože oblast je typická výskytem
G. kuehasii.
Martin vybíhal několikrát do vhodného terénu a nic. Tak kluci, zastavte tady. Znáte to. Nechtělo se jim, skála jim připadala atypická. Zastavili a vrátili se o několik metrů nazpátek. Jasně jsou tady, sice jsou malá, ale jsou tady. V malém výskytu, ale jsou. Za estancia La Plaza Torres se otevírá mírně zvlněná krajina. Krajina palem a masivních trsů kvetoucích agáve. Vede tu i naučná stezka. Zastavujeme u velkého sousoší jezdců na koních. Chci se vyšplhat nahoru a stát se jedním z nich, jenže budu muset lézt dost opatrně. Autor použil sádru a ulomit nohu koně by byl čirý vandalismus. Monument připomíná Francisca Ramireze, který vedl boj proti brazilskému imperátorovi v roce 1821. Zastavili jsme se ve městě San Francisco del Chaňar v panaderíi, kde jsme si koupili měkoučké fraktury s náplní a pan.
Taky jsem musela zavolat z telecabiny do Sixtu a vyřídit, jak budeme platit za auto. Potom se zastávky na lokalitách točily kolem G. kuehasii a G. robustum.
Například Escuela N 868 Sara A.Galvan de Gomez, přes Ojo de Agua směrem na Villa de Maria. Poslední lokalita se Martinovi odměnila. Před San Miguel byly malé kytky a za San Miguel velké zelené kytky. I kaktus s květem jsem si nafotila.
Kde to dneska zapíchnem? To je náhoda. Lumír uviděl odbočku do balneária. Už od rána mě bolí nohy. To je většinou, když bude pršet. Balneário je příjemné místo, ale už se sem ženou mraky.
El Digue Las Peňas, přehrada, kterou si vybudovali místní na toku řeky. Docela důmyslné. Večer kluci skočili do přehrady a správce začal točit šroubem a vypouštět přehradu. To byl hukot, během hodiny bylo vidět už jen protékající řeku. Já, na rozdíl od kluků, jsem se byla osvěžit za přehradou v řece. Nemůžu si pomoct, ale klukovi, co si přišel pro peníze za stan, jsem skoro nic nerozuměla. Vrátil se ještě několikrát a viditelně si chtěl povídat. Myslím, že dneska bez rachotu spát nepůjdeme. Nahodili agregátor. Lumír si opět připravil královskou postel v autě a pozoroval blesky kolem. Martin byl nadmíru spokojený, protože déšť bubnoval do stanu a to má Martin hrozně rád.
|
