|
Petopentia natalensis
(Schltr.) Bullock (1954)
|
 |
|
Obr. 1 -
Petopentia natalensis,
Gratias, ESR |
Obr. 2 - Petopentia natalensis
u V. Hlaváčka |
Rostlina prezentovaná
v dnešním pokračování (už tradiční) rubriky není žádná novinka
nebo extra specialita. První popis pod jménem „Pentopetia“ už
publikoval Schlechter v roce 1894, ale to vypadá jako zajímavá
přesmyčka určitého slova. V našich sbírkách se rostlina ve
větším počtu objevila už před 25 lety, ale její čokoládově hnědý
a hrubě rýhovaný kaudex je tak atraktivní, že je o rostlinu
stále enormní zájem. Hodně našich pěstitelů ji zná pod jinými
jmenovkami, a to Fockea natalensis nebo Fockea tugelensis (obě
jsou údajně synonyma, jejichž hledání v databázích na internetu
jsem po čase vzdal). Druh byl nalezen v JAR v provinciích
Východní Kapsko, Kwazulu-Natal a Mpumalanga, v nadmořských
výškách od 50 do 700 m.
|
|
Obr. 3 -
Petopentia natalensis u S. Šmejkala |
Na první pohled se jedná o liánu s nadzemním kaudexem (až 40 cm
širokým) a lysými stonky, které mohou být až 15 m dlouhé a během
růstu rychle dřevnatí. Z nepatrného poranění kdekoliv na těle
rostliny vytéká hustý bílý latex. Hladké, na omak kožovité listy
jsou 8 až 13 cm dlouhé, 2 až 4 cm široké, široce vejčité,
s tlustým řapíkem a velmi efektně vybarvenou čepelí, která je na
svrchní straně lesklá a tmavě zelená, na spodní straně svítivě
fialová. Květ je asi 3 cm široká pěticípá hvězdička s úzkými,
asi 12 mm dlouhými korunními cípy. Barevný základ květu je
žlutý, ale dost hustě pokrytý fialovými skvrnami, plod je 6 až
11 cm dlouhý a 1,5 cm široký dvojlusk. Množí se řízkováním
odřezků jednoletých výhonů nebo výsevy semen, která dobře klíčí
a semenáčky již v druhém roce mají zřetelný kaudex.
Pěstování není obtížné, druh patří mezi skvělé popínavky, které
dobře přežívají i teplotní extrémy a v nouzi mohou přezimovat na
sucho při minimální teplotě 5 °C. Už řadu let mám tuto rostlinu
od jara do podzimu na plném slunci na balkónu západní stěny
domu. Během letošního extrémního sucha jsem ji vydatně zaléval
jednou za týden, protože po vyschnutí substrátu vždy začaly
žloutnout a opadávat nejstarší listy. Zálivku však postupně
omezuji od začátku září a přezimuji na sucho při teplotě
neklesající pod 10 °C hlídané ve skleníku termostatem.
|
|
Obr. 4 - Petopentia natalensis u E. Speckse |
Nelze přehlédnout, že mladé výhony jsou agresivně ovíjivé kolem
jakékoliv opory, proto je každoročně v srpnu přiměřeně zkrátím.
Stonky v době vegetačního klidu dřevnatí, od vrcholu postupně
vysychají a zůstávají na rostlině, ale po jaru znovu vyraší ze
skrytých pupenů v uzlinách živé, dosud nevyschlé části. Velkým
problémem je výskyt vlnatky, kterou tento druh jako magnet
přitahuje, ale to je obecně známé u většiny sukulentů z čeledi
Asclepiadaceae.
Štouralové namítnou, že tento název čeledi už neplatí. To se
dnes stává pomalu každý den, takže pokud chcete ochutnat pravý
taxonomický guláš, začněte se pídit po pojmech jako Peripoloceae
nebo Apocynaceae. Pro vážné zájemce o kaudiciformní rostliny
doporučuji prohlídku obrázků na této webové adrese:
http://www.bihrmann.com/caudiciforms/subs/pet-nat-sub.asp
|
