|
Euphorbia multifolia
pachykaulní šperk v říši sukulentů
V dnešním pokračování
seriálu pro milovníky kaudexů a pachykaulů si dovoluji
představit pohlednou euforbii, která má původní domovinu ve
Východním Kapsku (JAR).
 |
|
Obr. 1 - Euphorbia
multifolia |
Jmenuje se Euphorbia
multifolia A.C. White, Dyer & Sloane (1941) a její starší
exempláře vytvářejí polokulovité, 10 až 30 cm vysoké trsy z
tlustých (2,5 - 3 cm širokých) větví. Jejich povrch je posetý
drobnými tuberkulemi a hnědá barva holé bazální části zpovzdálí
připomíná kůru borovice. Nepravé trny vznikají z odumřelých
květních stopek a mohou být až 4 cm dlouhé, dovnitř zakřivené.
Listy na vrcholech větví vyrůstají v hustých spirálách a trochu
připomínající listové růžice. Mohou být až 4 cm dlouhé, ale jen
2 až 3,5 mm široké. Čepel je modrozelená, ojíněná, postupně se
zužuje směrem k základně a má výrazný středový žlábek. Květy (cyathia)
jsou solitérní, drobné, se 3 velmi zakrnělými listeny, nektaria
i rozmnožovací orgány jsou žlutozelené.
 |
|
Obr. 2 - Euphorbia
multifolia |
Zkrátka a dobře - na první pohled je to velmi atraktivní druh,
který je v našich sbírkách zatím velmi vzácný. Z pěstitelského
hlediska je nejdůležitější fakt, že je to rostlina chladnomilná
a roste především na počátku naší zimy, takže během celého
zimního období je nutná mírná, občasná zálivka a umístění na
světle při teplotách kolem 10°C. Se substrátem není vhodné
experimentovat, dobře roste v čisté pemze, která by v jiné
vlastnoručně namíchané směsi měla mít alespoň 50 % podíl. Množí
se semeny nebo řízky z větviček, získání semen v kultuře však
není jednoduché, protože drobné květy často zasychají a
opylování se zá zvládnout jen s pomocí lupy. Podobným druhem je
E. eustacei N. E. Brown, od níž se E. multifolia výrazně liší
především listy.
|
