Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (55)

Euphorbia greenwayi P. R. O. Bally (1974)

byla popsána před 33 lety a již po roce 1980 se v našich sbírkách poměrně dosti rozšířila. O deset let později byla považována zásluhou slovenských pěstitelů i u nás za běžný, snadno dostupný druh. Dnešní realita je taková, že to není v žádném případě vzácný, ale na druhé straně ani snadno dostupný druh. 

Vyobrazený exemplář je Euphorbia greenwayi subsp.greenwayi. Tvoří husté trsy až 30 cm dlouhých ostře hranatých výhonů s trochu ojíněnou modrozelenou pokožkou a jemnými 8 až 10 mm dlouhými trny. Kořeny nejsou tak výrazně ztlustlé jako u druhů z okruhu E. aeruginosa, výhonky bývají všelijak zprohýbané a jedna dospělá rostlina bývá ve sbírce dosti objemný trs, který zabírá pro mnohé pěstitele drahocenný prostor. A to mluvím pořád o ssp. greenwayi. Je totiž známá i ssp. breviaculeata, která má výhony 4 x delší (až 120 cm) a její otrnění je více nápadné. 

Pro naše podmínky se jeví pěstování tohoto pryšce v malém objemu bonsajové misky jako nejlepší řešení. V takové „nádobě“ substrát rychle vyschne, živiny se rychle vyčerpají a rostlina později více či mém strádá, což ji brání v bujném růstu. Pokud bychom pěstovali tento druh ve větším květináči umístěném v polostínu, pak by výhony byly vždy mnohem delší, než je oněch „přírodních“ 30 cm. 

Euphorbia greenwayi pochází z Tanzanie, je to druh teplomilný (min. 15°C), má krátké vegetační období (od konce dubna do konce srpna), se zálivkou se pozvolna začíná od dubna pozvolna končí již koncem srpna. To jsou hodnoty, které dokazují, že to po pěstitelské stránce není nijak jednoduchý druh a protože se množí především vegetativně (špatně kořenícími řízky), v nabídkách firem se vyskytuje jen zřídka.