Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (51)

Haworthia coarctata Haw. (1824)

se u nás pěstuje určitě více jak sto let a nelze ji tedy považovat za nějaký výjimečný špek ve sbírkách. Při svých občasných pokusech trápit některé sukulenty do podoby „jako bonsají“ jsem zjistil, že i tento druh (podobně jako u některých echeverií keřovitého vzrůstu) lze takto použít a na obrázku vidíte první výsledek. Je to pravděpodobně varieta tenuis a vyobrazená rostlina je stará 6 let, když jejím základem byl na jaře roku 2000 malý vrcholový řízek.

Tato havorcie je opravdu mimořádně nenáročná a snese i nešetrné zacházení v podobě velkých výkyvů teplot, pražení na plném slunci (přežila celý extrémní červenec 2006 na balkónu bez přistínění) a při teplotách nad 10 °C  i déletrvající přemokření substrátu, který může být opravdu jen „kaktusový“, bez dalších možností jeho vylepšení.

Slovo pravděpodobně u označení „var. tenuis“ uvádím záměrně. Jak je mnohým čtenářům těchto internetových novin známo, mezi botaniky snažícími se o pojmenování druhů rodu Hawotrhia se v nedávné minulosti odehrálo několik sporů a „přestřelek s použitím zbraní těžkého kalibru“. Podle publikace Ingo Breuera z roku 2002 uznávají u Hawotrhia coarctata tři variety (v. adelaidensis, v. coarctata a v. tenuis Breuer, Bayer, Esterhuizen i Hayashi, kdežto Scott uznává jen var. coarctata.

Jmenovaní pánové byli účastníky zmíněných taxonomických sporů a tak lze s uspokojením konstatovat, že v případě druhu Haw. coarctata (vyskytující se v pobřežní oblasti kolem Port Elizabeth v JAR) došli prakticky ke shodě.