Rostlina je ozdobná asi 5 cm silně sukulentními listy se sametovým povrchem, 3 až 5 ozdobnými zoubky a zvláštním žlutozeleným odstínem jejich základní barvy. V nejnovějších zahraničních publikacích o sukulentech je tento příslušník čeledi Crassulaceae představován jako názorný model snadného rozmnožování některých skupin sukulentů. To je u tohoto kotyledonu opravdu neuvěřitelně jednoduché. Nové rostliny získáme jak pouhým zapíchnutím čerstvě odlomených listů do vlhkého písku, tak různě velkými stonkovými řízky, na nichž je vždy alespoň jeden pár listů. Rostlina samozřejmě snáší zmlazovací řez a zaštipování, tak že je vhodná pro každého, kdo si potřebuje nacvičit důležité pracovní úkony pro běžnou praxi pěstitele sukulentních bonsají.

Cotyledon undulata		Cotyledon ladysmithiensis

Cotyledon undulata

patří do skupiny tzv. ojíněných kotyledonů - jihoafrických sukulentů s křídovým povlakem jemných voskových šupinek na pokožce listů. Ve domovině tvoří asi metrové keříky, u nás v kultuře bývají rozměry zhruba poloviční. Listy jsou na okraji červeně lemované a rostou ve 4 řadách, jenže nesymetrický růst jednotlivých masitých čepelí je natolik posouvá proti sobě, že jsou na pohled křižmo protistojné. Na rozdíl od mnoha jiných kotyledonů však listy nemohou být používány jako rozmnožovací materiál. Zakoření jen velmi neochotně a nakonec nové dceřiné rostlinky stejně nevytvoří, takže zbývá jen možnost vrcholových stonkových řízků nebo výsev prachových semen. Koncové květy jsou poměrně velké zvláštní zvonečky červené až oranžové barvy a vyrůstají na dlouhé stopce takřka ve svazečku.

Přestože je to v kultuře už dávno obecně známý druh, nemají s ním někteří pěstitelé příliš dobré výsledky. Chybují většinou v jedné základní životní podmínce, kterou je světlo. Pro zdravý růst a efektní vybarvení jej Cotyledon undulata potřebuje maximum a pokud možno 365 dní v roce. Při umístění byť jen v jemném polostínu se rostliny záhy nezdravě protahují do délky, křídový povlak nestačí zakrývat zelenou pokožku a popisovaný červený lem na zvlněných okrajích mizí jak mávnutím kouzelného proutku.

Jiné vyhraněné nároky nemá. Spokojí se s nárazovou nepravidelnou zálivkou, s chudým kaktusovým substrátem a v případě příliš bujného růstu s občasným zmlazovacím řezem, který zároveň podporuje následné větvení stonků. Jak lze založit podobnou bonsaj, jaká je na obrázku? Jednoduše! Stačí seříznout už dosti vyholený stonek těsně pod posledním (nejstarším) listem. Zkuste to a pozorujte, jak rostlina zázračně obrazí novými bočními větévkami.

Sukulentní bonsaje Jana Gratiase 1, 2 (1-2/2002)

Sukulentní sloupek Sváti Ryby (8/2001)

Sukulentní sloupek Sváti Ryby (10/2001)