Crassula ovata f. monstrosa
Úvodem je nutné upozornit na skutečnost, že
jde o monstrózní formu druhu, který se
v literatuře o sukulentech dlouho jmenoval Crassula
portulacea. Areál rozšíření v původní
domovině sahá od Jižního Kapska po Severní
provincii Jihoafrické republiky. V přírodě
tvoří normální formy robustní keře nebo
stromy vysoké až 2,5 m. Zdužnatělý kmen
může mít u báze průměr až 20 cm. Listy
jsou okrouhlé, vstřícné, s lesklým
povrchem, na plném slunci se vybarví zlatavým
nádechem a zároveň se červeně zvýrazní
jejich okraje. Kvete koncem zimy květenstvím
bílých kvítků, které se objevuje
nepravidelně a zejména tehdy, je-li rostlina
přes léto umístěna volně venku pod širým
nebem.Tato
monstrózní forma zasluhuje zvláštní
pozornost a nedivme se, že pro své bizarní
tvary se stala významnou tržní rostlinou.
Pěstujeme ji v malé nádobě a při
přesazování pokud možno jen vyměňujeme zem.
Snáší jakoukoli těžší půdní směs nebo
základní substrát pro kaktusy a sukulenty. Na
umístění nemá zvláštní nároky, i když
samozřejmě platí, že čím víc světla, tím
lépe!
Při tvarování
se zahuštění korunky provádí zaštipováním
vrcholů mladých větviček jakmile dosáhnou
požadované délky nebo na nich narostou 3 a
více párů nových listů. Kmeny (hlavní
stonky) udržujeme holé, celé větve řežeme
podle potřeby kdykoli během vegetace. Stonkové
řízky bezvadně koření v čisté vodě,
listové zas na vlhkém písku. Listy tvoří i
na sucho bohatý systém čekacích kořínků a
vydrží i několik měsíců na sucho, když se
zároveň promění v malou novou rostlinku.
 |
|
 |
Crassula
ovata f. monstrosa
|
|
Dudleya
caespitosa
|
Dudleya caespitosa
pochází ze
střední Kalifornie a patří do čeledi Crassulaceae
(tlusticovité). Tvoří trsy polodřevitých
stonků s chocholy hustých listových růžic.
Jednotlivé listy jsou zelenošedé, jejich
juvenilní ojínění časem zmizí a rostou
převisle, neboť jsou 5 až 15 cm dlouhé a jen
8 až 12 mm silné (na průřezu oválné až
kulaté). Na stonku dlouho zůstávají zbytky
vysušených starých listů, které lze
odstranit pouze mechanickým násilím. Květy
jsou na velmi dlouhých (až 60 cm) převislých
výhonech v řídkém vrcholíku, světle
žluté, se špičatými květními plátky.
Na rozdíl od
většiny teplomilných zástupců rodu je to
velmi nenáročný druh, jehož pěstování je
srovnatelné se zacházením s nejodolnějšími
echeveriemi. Potřebuje tedy spíš tvrdší
podmínky - málo vody a plné slunce po celý
rok. Nehnojit, jinak jsou rostliny nezdravě
vytažené a listy velmi křehké, takže se při
sebemenším dotyku lámou. Nejjednodušší
možností tvarování je styl zvaný strom na
skále nebo strom v kameni. Množení
vrcholovými řízky je absolutně jednoduché
(zakoření kdykoliv během kalendářního
roku).
|
