Sukulentní bonsaje Jana Gratiase - červenec 2002



Cissus tuberosa

je mexický sukulent z čeledi Vitaceae (révovité), v našich sbírkách již zdomácnělý a dostatečně rozmnožený. Z částečně nadzemního kaudexu o průměru až 30 cm vyrůstají výhony s úponky a nesukulentními listy, které jsou opadají už po krátkém období sucha. při dostatečném přísunu vody jednotlivé články druhotně tloustnou a vytváří hlízovité zduřeniny.

 

Cissus tuberosa

 

Cotyledon orbiculata v. higginsiae

Cissus tuberosa je velmi oblíbený pro svou nenáročnost a snadné rozmnožování. Dobře roste při běžné pokojové teplotě, do vegetačního klidu jej přivedeme kdykoliv, pokud na delší dobu přerušíme zálivku. Minimální teplota pro úspěšné přezimování na sucho je 8°C. Pěstuje se ve výživné humózní zemi, jejíž propustnost se vylepší drobným štěrkem. Z nadzemních zduřelých článků lze vypěstovat mnoho originálních, nepravidelných až bizarních nadzemních tvarů (viz populární a docela dobře napodobitelný "pták Kiwi" pěstitele Jindy Kobra z Nového Bydžova). Výborně snáší hluboký zmlazovací řez, protože adventivní pupeny raší i z nejstarších částí kaudexu. Řízky ze zralých částí výhonů s alespoň dvěma internodii zakoření i v čisté vodě, řízky s hlízovitou zduřeninou stonku zakoření položené na plocho na mírně zvlhčovaný písek. Na snímku je zvláštní forma s lesklým zakulaceným kaudexem (exponát ze sbírky Dr. Ryby v Rakovníku).

Cotyledon orbiculata v. higginsiae

se od jiných variet druhu liší hnědými drátovitými stonky, množstvím vzdušných kořenů a kyjovitými 3,5 cm listy žlutozelené barvy. Je to mimořádně odolný a vděčný materiál pro úplné začátečníky. Pěstování se totiž nijak neliší od ošetřování jiných kotyledonů nebo nejodolnějších druhů tlustic. Je to zajímavý drobný druh, který potřebuje spíš nešetrné zacházení, tj. malé dávky vody v nepravidelných intervalech a umístění volně na plném slunci.

V bytě nebo ve skleníku však vyžaduje pozornost - příliš vysoké teploty a prudké slunce rostlině vadí stejně jako větší zastínění, takže v těchto prostorách je určitým uměním najít podmínky, v nichž jsou vyvážené střední hodnoty světla, tepla a vody. Vyholování stonků se dá úspěšně zabránit citem pro zálivku - příliš mnoho vody rostlině vadí, napité listy se snadno odlamují, úplné sucho zas přivádí rostlinu do vynuceného vegetačního klidu. Nepotřebuje příliš velkou pěstební nádobu a bohatě mu stačí základní kaktusová směs.

Rozmnožuje se vegetativně, kromě vrcholových řízků zakoření i jednotlivé dvojice (páry) listů s kousíčkem stonku. Řízky vydrží životaschopné i po 6 měsících v úplném suchu - jsou jen hodně scvrklé a mají výrazné čekací kořínky. Na snímku je důkaz. že v malé nádobě lze řadu let udržet i takovou to miniaturu.


Jan Gratias

 

 Související články
Sukulentní bonsaje Jana Gratiase 1, 2, 3, 4, 5, 6 (1-6/2002)
Sukulentní sloupek Sváti Ryby (8/2001)
Sukulentní sloupek Sváti Ryby (10/2001)