Ceraria
pygmaea (Pillans)
Rowley
Importní semenáče tohoto druhu patří
v našich sbírkách sukulentů k typickým
představitelům přírodních sukulentních
bonsají. Je to miniaturní, v původní
domovině více či méně stálezelený polokeř
s kaudexem až 20 cm vysokým a 30 cm širokým.
Ztlustlý, zvrásněný kmen s hnědou až
stříbrošedou odlupující se borkou je ve
skutečnosti zbytnělým hypokotylem. Na
zakrslých sukulentních větvičkách
vyrůstají vysoce sukulentní, šedozelené,
drobné oválné listy, květy o průměru 2 –
4 mm jsou v maličkých květenstvích po 2 až
6 kusech bílé či narůžovělé barvy. Ceraria
pygmaea se často pěstuje roubovaná na
mnohem odolnější druh Portulacaria afra.
Je to vhodný, ale spíš trochu zbytečný
způsob. Na rozdíl od příbuzné Ceraria
namaquensis dobře roste pravokořenná, při
citlivé zálivce a teplotách neklesajících
pod 10°C je podle mých zkušeností
dostatečně odolná. 
V kultuře je Ceraria pygmaea
prakticky bezproblémový druh. Přes léto má
ráda letnění venku na plném slunci, kdy lépe
zachová kompaktní vzhled. Při pěstování pod
sklem je třeba bránit bujnému růstu jen
občasnou zálivkou a zaštipováním delších
výhonků. Přezimuje dobře na sucho,
například na světlém místě
v chladnějším skleníku spolu s kaktusy.
Rostliny ze zakořeněných řízků postrádají
ztlustlý kmen (viz poznámka, že je to
zbytnělý hypokotyl) a větvičky mají řidší
internodia. Na snímku je importní rostlina
zakoupená u firmy Specks, kterou dále pěstuji
od roku 1997.
|
